Jakou jste prožila poslední sezonu?
Nebyla vůbec povedená. Do klubu IMOS Brno jsem přišla ještě se zraněním kolene z Maďarska, což ji dost poznamenalo. V září a prosinci jsem absolvovala druhou a třetí operaci a pak už se těžko naskakuje zpět.

Chuť z nevydařeného ročníku jste si nechtěla spravit právě v Brně?
Ráda bych tam možná zůstala. Jsem v Brně totiž doma. Když jsem ale zvažovala, co dál, řešila jsem spíše jiné nabídky.

Co rozhodlo pro Strakonice?
Především fakt, že tam znám prostředí a všechny lidi. Ze současného týmu jsme navíc dříve v Nitře spolu hráli s Dagmar Chlebovcovou a Zuzanou Mračnovou. Z reprezentace se znám i s trenérem Ivanem Benešem. Je pro mě důležité být tam, kde to dobře znám a hlavně také kde cítím důvěru okolí.

Právě s Chlebovcovou a Mračnovou byste měli asi tvořit osu družstva. Budete silné?
Z mého pohledu to lze jenom těžko hodnotit. Protože jsem právě zaujatá z té osobní roviny, že se dobře známe. Navíc přišla i americká posila Meixandra Porter. Vše se však reálně uvidí až na hřišti, jak nám to půjde.

S čím do sezony vykročíte vy osobně?
Chtěla bych se především psychicky rehabilitovat. Po těch dvou předešlých sezonách konečně odehrát jednu normální sezonu a pořádně si zahrát.

Koleno je v pořádku?
Sice občas ještě bolí, ale to je přirozené. Závěr loňské sezony jsem už však odehrála 
v pohodě a také nyní letní příprava byla bez nějakých úlev. Cítila jsem se dobře.

Vedení by chtělo medaili. Vidíte to jako reálný cíl?
Nyní se neodvažuji tipovat. Ale souhlasím, že cíl je potřeba mít a uděláme všechno pro to, abychom jej jako tým hráček splnily.