Při nedávném vyhlášení nejlepších českých handicapovaných sportovců se umístil mezi nejlepšími také českobudějovický plavec Arnošt Petráček.
Součástí ankety bylo vyhlášení nejúspěšnějších trenérů sportovců s handicapem.Cenu převzal i Petráčkův trenér Jiří Filip, který se Arnoštovi v českobudějovickém bazénu věnuje téměř každý den.

Jak si ceníte ocenění, které jste získal?
Ocenění chápu jako odměnu za dlouholetou úspěšnou spolupráci s Arnoštem. Na druhou stranu to ale nepřeceňuji, protože je to jenom anketa, kterou vyhlašují novináři a funkcionáři jednotlivých svazů.

Jak došlo k vašemu prvnímu setkání s Arnoštem Petráčkem?
S Arnoštem jsem se potkal na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích, kde začal trénovat. Dostal jsem ho do tréninkové skupiny a tím to všechno začalo. Předtím jsem žádné zkušenosti s trénováním handicapovaných neměl. Pak jsem měl ještě možnost na gymnáziu trénovat dvě mladé plavkyně se zrakovým postižením.

Co vás poprvé napadlo, když jste ho dostal do tréninkové skupiny?
V první chvíli jsem si pomyslel, že vůbec nevím, co s ním budu dělat. Pak jsem se začal ptát lidí, kteří s Arnoštem předtím pracovali nebo měli zkušenost s jinými postiženými sportovci. Získal jsem nějaké informace od lidí, kteří znali Arnošta. Ti ostatní mi ale žádné cenné rady neposkytli, jelikož každý handicap má jiná specifika a práce s takto postiženým člověkem je zcela odlišná.

Jaké to je, trénovat Arnošta s jeho postižením?
Každý den a každý trénink s Arnoštem je o poznávání nových věcí. Získávám stále nové zkušenosti. Přicházíme na stále nová cvičení, která je možné s jeho handicapem dělat. Před čtyřmi roky, kdy jsme začínali, by mě ani nenapadlo, že je možné s ním takováto cvičení dělat.

Je plán přípravy plavce s postižením zcela odlišný od přípravy nepostiženého plavce?
Po stránce skladby tréninku se vlastní trénink postiženého a nepostiženého plavce téměř neliší. Velký rozdíl je však v prostředcích, jak toho dosáhnout a v samotném technickém provedení jednotlivých cviků. Od příští sezony bych měl spolupracovat s plavcem upoutaným na invalidní vozík, který používá především ruce. Je mi jasné, že to bude zase úplně něco jiného. V tomto je trenér vždy na začátku.

Kromě Arnošta Petráčka trénujete řadu jiných plavců bez handicapu. Kdo z vašich svěřenců vám dělá největší radost?
Na sportovním gymnáziu působím jako zástupce ředitele pro sport, takže mýma rukama projde řada sportovců z různých sportovních odvětví. Z plavců je to například Vítězslav Ingeduld, který se specializuje zejména na dálkové plavání. Dále bych uvedl Josefa Mosera, od kterého očekáváme, že by mohl splnit limit na mistrovství Evropy juniorů a dosáhnout tam dobrého výsledku.

Na co se v tomto roce s Arnoštem připravujete?
Letošním vrcholem by mělo být mistrovství Evropy. Koncem dubna jsme s Arnoštem absolvovali kvalitně obsazené mistrovství Německa v Berlíně, což byl druhý vrchol.

Jaký vrchol čeká v této sezoně vaše nepostižené plavce?
S nepostiženými plavci se připravujeme na červencové mistrovství Evropy juniorů. Nacházíme se v období, kdy se plní limity na tento šampionát. Máme několik talentů, kterým by se to mohlo podařit, tak uvidíme.

Co považujete za svůj největší trenérský úspěch?
To je těžké říct. Někdy se dá označit za úspěch nějaký dobrý výsledek. Jinak považuji za trenérský úspěch to, že jsem mohl poznat plno výborných sportovců. Mám výborné vzpomínky na sportovní plaveckou třídu v Praze na Bohemians, kde jsem trénoval. Odtud vzešla celá řada špičkových sportovců. Mohu jmenovat Michala Navrátila, který skáče ze skal. Nebo Davida Svobodu, olympijského vítěze v pětiboji. Také vzpomínám na špičkového boxera Ondřeje Pálu.

Jste s nimi stále v kontaktu?
Dodnes se s těmi lidmi potkávám a dávají mi zpětnou vazbu. Bavíme se o tom, co jsme dělali dobře nebo naopak hůř. To, že jsem měl možnost s těmito lidmi spolupracovat a dnes se zase mohu od nich něčemu přiučit, je pro mě vrcholem mého trenérského života. Nezapomenutelná je pro mě také zkušenost z Arnoštem Petráčkem. Je to další ze špičkových sportovců vzhledem k tomu, co všechno již dokázal.