Jihočeský závodník letos hájí barvy brněnského týmu HT Group Racing. A nešel do neznámého prostředí. „Jezdil jsem za tento tým už v roce 2014," přikyvuje. „Potom jsem přestoupil do rakouské stáje Coffain. Před letošní sezonou jsme se dohodli s týmem HT Group Racing na dvouleté smlouvě pro české závody. Prioritou tak pro mě je naše mezinárodní mistrovství. Dále jedu mistrovství Slovenska, a když je volno, tak absolvuji také některé závody rakouského a německého šampionátu. Abych závodil co nejvíce," popisuje svůj hodně nabitý program.

Ke změně došlo také v civilním životě. Kovář poprvé vylétl z rodinného hnízda v Heřmani u Protivína a přesídlil do Hodonína. „Stěhoval jsem se na Nový rok. V Hodoníně mám veškeré zázemí. Byt, motorku i mechanika," vypráví. „Chtěl jsem to zkusit sám a řekl bych, že to prospělo i našim rodinným vztahům. S rodiči si více vážíme chvil, kdy se vidíme. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl. Pro můj život je to bezpochyby krok dopředu," věří.

Václavův otec fungoval od začátku jeho kariéry jako mechanik i rádce. To se teď změnilo. „Naši se jezdí dívat na závody. Nebyli jenom v Dalečíně. To byli na dovolené. Poprvé po dvaceti letech," usměje se. „Jinak byl u nás pořád jenom motokros. Jsem hrozně rád, že vyjeli a užili si to," dodá. „Při závodech se o mě pořád bojí. To je normální. Už je to ale více v klidu, než když mi táta dělal mechanika."

Václav Kovář není stoprocentně profesionálním motokrosovým závodníkem. „Ale zase to není tak, že bych musel každý den chodit od osmi do čtyř do práce," zdůrazní.

Proměnou prošla také jezdcova vizáž. Zatímco loni zdobil jeho tvář mohutný plnovous, letos ho shodil a vyloženě omládl. „S vousy jsem se cítil dobře. Ale poslední dobou se mi všechno nedařilo tak, jak bych si přál. Tak jsem si řekl, že by to chtělo změnu. Nic jiného mě nenapadlo, tak jsem se oholil. Ale hned, když jsem se na sebe podíval do zrcadla, tak jsem zjistil, že to nebyl dobrý krok," směje se.

Do sezony vstoupil Jihočech poměrně zhurta. Třetí místo na úvodním závodě mezinárodního mistrovství republiky třídy MX1 v Lokti nad Ohří mělo svou váhu. „To se povedlo. S takovým výsledkem jsem byl na úvod sezony spokojen," chválil si.

Druhý závod v Dalečíně ale už tak povedený nebyl a výsledkem byla devátá příčka. „Tam se mi nedařilo. Měl jsem problém s tím, že mi hrozně tvrdly ruce. Ani nevím, proč to tak bylo. Každopádně jsme potom trošku změnili trénink a malinko jsme uzpůsobili i stravu. Zlepšilo se, tak už to snad bude dobré," doufá.

Třetí závod v Pacově vynesl Kovářovi sedmé místo. V dopolední kvalifikaci ale zajel až desátý čas. „Předělali jsme na Pacov pérování a trošku jsme se s tím trápili," připouští. „Pro závod už se to v rámci možností zlepšilo," dodá.

V první jízdě byl osmý. „Měl jsem špatný start a dlouho mi trvalo, než jsem se rozjel. Prvních patnáct minut jsem nemohl chytit tempo. Od poloviny závodu to bylo lepší, dostal jsem se trochu dopředu, ale startovní pole už bylo roztahané, takže z toho bylo osmé místo," popsal průběh úvodní pacovské jízdy.

Ve druhé rozjížďce si o dvě příčky polepšil a šestou pozici drží i v průběžné klasifikaci šampionátu. Žádné konkrétní cíle si však pro letošní sezonu nedává. „Chci hlavně dojíždět ve zdraví. To je můj jediný cíl. Přijíždět zdravý do cíle. Úrazů už bylo dost. Potřebuji jezdit a jezdit. Podávat maximální výkony a příští rok by to pak chtělo udělat nějaký výsledek," spřádá i trošku dlouhodobější plány.