Dva roky po sobě si na krk pověsil medaili ze světového šampionátu gólman Marek Fleischman. Loni v Liberci zlatou v kategorii U16, letos bronzovou v Žilině v kategorii U18. A v reprezentaci s ním trenéři počítají dál.

Marku, letos jste měli na začátku července v Žilině světový šampionát v kategorii U18. Uteklo vám to ve skupině o jediný zápas, abyste si zahráli o zlato. Jak to tam bylo?

close Prachatický gólman Marek Fleischman v akci. Foto: hokejbal.cz a HBC Prachatice info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Prachatický gólman Marek Fleischman v akci. Foto: hokejbal.cz a HBC PrachaticeHrálo se v jedné skupině každý s každým a pak si první s druhým zahráli o titul a třetí se čtvrtým o bronz. Bohužel, tak to ve sportu občas bývá, že stačí málo a uteče to o vlásek. Těsně jsme prohráli s USA a ztratili i s domácími Slováky. Proto jsme nakonec hráli o třetí místo.

Byla tam Kanada, USA, to jsou skvělé hokejové země a dá se předpokládat, že budou výborné i v hokejbale. Jak se proti těmhle týmům hraje?

Vždycky to je něco speciálního. Pro mě je vždy zápas s Kanadou jasný vrchol. Musím zaklepat, že proti Kanaďanům se mi daří, to je něco speciálního a člověk se na to dokáže lépe namotivovat. Hlavně když tam třeba teď stáli kluci, kteří byli letos v jejich týmu. Mám pocit, že jeden z nich byl snad i na draftu NHL a pár kluků se do něj o kousek nedostalo.

Další speciální zápas bývá se Slováky. I když vaše generace už to hecování asi tolik nezná.

Já si myslím, že právě naopak. Teď už nejsme úplně bratři. Jsou to hodně vyhecované zápasy a hlavně teď u nich, když je tlačila plná hala. Slováci se vždycky prezentovali hrozně nepříjemným stylem. Hodně hrají do těla. A o komunikaci při zápase, to by člověk mohl vyprávět. Hodně si nadáváme, je to vždycky na ostří nože, takže je to vždycky zajímavé. Oba zápasy se Slovenskem byly koukatelné. Ač jsme tedy ve skupině prohráli, ale pak jsme jim to vrátili v boji o bronz. Takže je to sice bronzová medaile, ale s příchutí zlata.

close Prachatický gólman Marek Fleischman v akci. Foto: hokejbal.cz a HBC Prachatice info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Prachatický gólman Marek Fleischman v akci. Foto: hokejbal.cz a HBC PrachaticeTy jsi loni chytal na mistrovství světa U16 a nyní za U18. To znamená, že jsi v tom týmu byl mezi těmi mladšími kluky. Byli jste tři brankář a trénoval to Víťa Čapek, kterého známe i z Prachatic. To znamená, měl jsi u něj v uvozovkách nějaké výhody, nebo jste se střídali pravidelně?

Neřekl bych, že výhody. Právě naopak jsem musel hodně do toho šlápnout, protože tam byli kluci o rok starší a tam šlo už jenom o to, kdo lépe snese ten tlak. Anebo kdo je zkušenější na mezinárodní scéně. Ale jak říkám, mě by vůbec nepřekvapilo, kdyby chytal někdo jiný, protože my jsme tam byli tak vyrovnaní, že bylo jedno, kdo šel do brány.

Ty jsi tedy odchytal všechno?

Určitě si myslím, že mi nahrálo dost do karet, že jsem zachytal první zápas s Kanadou a pak už to jelo. Chytal jsem Kanadu, Slováky, Švýcary a pak Slovensko, když jsme hráli o třetí místo.

Když porovnáš šampionáty U16 a U18, určitě je v tom znát nějaký rozdíl.

Je to obrovský skok. I pro mě jako pro gólmana, i když někteří lidé říkají, že tam jenom gólman stojí. Ale tady ti kluci byli o dost zkušenější a člověk stál o centimetr vedle a oni to přesně trefí. Musí se hra více číst. Každý z těch týmů, ať to byly slabší týmy, třeba jako Švýcaři, tak měl například skvěle secvičenou přesilovku. Ten skok mezi šestnáctkou a osmnáctkou byl enormní. Loni se sice více střílelo, ale tady ti kluci čekají fakt do té poslední chvíle, kdy se jim to otevře a pálí se clonou a podobně. Je to pro gólmana náročnější.

Jak byl spokojený trenér? Bral třetí místo?

Já si myslím, že všichni jsme ho brali všema deseti, samozřejmě. Ten sport je krásný, ale i hrozně smutný, protože celý rok člověk má v hlavě jenom to jediné, že to tam chce jet obhájit a ze dne na den musí přepnout hlavu, že dobře, ale nebudeme hrát o zlatou, ale chceme hrát o bronz. A tam se přesně ukázal charakter týmu, jak jsme silní a nepoložilo nás to. A musím říct, že v tom zápase o třetí místo jsme byli více hladoví a to rozhodlo. Ta vůle, když nás Slováci dvakrát dotáhli a my jsme se z pomyslného sklepa vždycky dvakrát dostali a pak jsme ještě přidali rozhodující gól a a pečetili to dalším do prázdné brány. Tam se přesně ukázalo, jak jsme silný tým.

Pokračuje část kluků z tohoto týmu dál v reprezentaci, nebo se po šampionátu rozpustil a staví se nový?

Osmnáctka se bude skládat úplně celá nová, protože bude mít mistrovství světa až za dva roky. Takže ti kluci z U16 co teď přišli, tak mají dva roky, aby tam herně vyspěli. A co se týče mě, tak bych měl jít na zkoušku na konci srpna s reprezentací U20. Jedná se o turnaj, kde budou hrát extraligové týmy. Ty nás pořádně prověří. S U18 již nebudu, protože na dalším Mistrovství světa bych již byl do této kategorie moc starý.

Víc než měsíc nebo dva se v podstatě nehraje skoro nic. Jak je to u Tebe s udržováním výkonnosti? Ty potřebuješ přece do té brány sem tam vlézt.

Tahle sezona byla po této stránce hodně těžká. Sezonu předtím jsme hráli asi o měsíc déle. A každý týden na hřišti je hrozně moc znát. Snažil jsem se alespoň chodit do posilovny, dělat si věci pro sebe. Plus jsem měl přípravu ještě s Víťou Čapkem mladším, který chytá za extraligovou Plzeň. A ten mi v době, kdy bylo po sezoně a před mistrovstvím světa, skládal tréninky a dával mi nějaké rady, abychom zapracovali na tom, co nešlo. Takže jsem ty dva měsíce fakt hodně dřel, abych byl připravený. Ale co si budeme povídat, zápas je vždycky zápas a bylo o dost těžší, když jsem přijel na kemp, dohonit kluky, kteří byli v zápasovém zápřahu déle. Ale zase z druhé strany, všichni ti tři gólmani, co jsme tam byli, tak už jsme v závěru sezony v soutěžích nechytali. Měli jsme to tak nějak podobné.