Holky moc chtěly a to rozhodlo, říká k titulu hokejbalistek trenér Kotlík

Hokejbalistky HBC Prachatice se staly vítězkami play off první ligy 2022/2023.Zdroj: David ParkmanZákladní část ligy prošly s bilancí 13 výher v základní hrací době a jedné na nájezdy. O prvním červnovém víkendu se na vedlejší ploše českobudějovické Budvar arény konal finálový blok. Nejprve zápasy v nadstavbě, ve které prachatická děvčata porazila postupně Plzeň Litice 3:2 na nájezdy, 4:1 Pardubice a 2:1 Kadaň. V nedělním semifinále nejprve hráčky HBC Prachatice porazily Plzeň Litice 3:0 a ve finále rozstřílely Kadaň 8:0.

Tým prachatických žen vede Jaromír Kotlík, kterému na lavičce sekunduje Petr Bárta. Děvčata v extraligovém týmu dorostenců navíc vede i Filip Kunc. Hodnocení sezony se ujal hlavní trenér Jaromír Kotlík.

Měli jste výborně rozjetou sezonu. Na začátku června na děvčata čekal její vrchol. Jak těžké je pro trenéra je namotivovat k tomu, aby se důležitý moment nepodcenil?
Hodně jsme o tom s kolegy trenéry přemýšleli a musím říci, že jsme se toho i báli. Zápasy jsou krátké, hraje se pouze 2x12 minut a například Plzeň jsme v semifinále play off přestříleli 27:2, ale tři čtvrtiny zápasu to bylo bez branek. Pak Plzni došly síly a nám se to podařilo protrhnout. Góly jsme pak dali během šesti minut. Ale kdyby to soupeřky vydržely déle, mohli jsme se trápit a mohlo přijít drama na nájezdy, byť ta naše dominance na hřišti byla ohromná. Na druhé straně nám to hráčky soupeře usnadnily. Jim chyběla ta pokora, myslely si, že nás snadno porazí, ale my po celou sezonu nenarazili na soupeře, který by nás dokázal porazit.

Prachatické hokejbalistky dál jednoznačně vládnou ženské ligové soutěži

Když se laik podívá na výsledky, tak si řekne, těžká práce v semifinále a při výsledku 8:0 snadné finále. Ale takto se to určitě brát nedá.
Plzeň se v semifinále snažila, ale neměla na to sílu. Odvedla v utkání výborný výkon, proto zápas skončil „jen“ 3:0. Kadaň ve finále měla pět TOP hráček, reprezentantek České republiky, které vyhrály mistrovství světa, působily v minulosti ve Slavii Praha, kde zvedly vítězný ligový pohár nad hlavu desetkrát za sebou. Ale bylo jich jen pět, ostatní hráčky takové zkušenosti neměly. Přesto věřily, že nás zlomí, ale naše holky to ani v nejmenším nepřipustily a šly do toho po celé utkání. A obrovskou podporou po celý finálový víkend pro nás byli fanoušci. Z Prachatic jich přijelo plno a vytvořili nám skvělou atmosféru.

Z fotografií a videí je vidět, že tím děvčata opravdu žila. Tváře pomalované v barvách klubu, euforie po každém vstřeleném gólu. Je vidět, že všechna ten titul moc chtěla.
Ani jsme si to nemuseli říkat. Jak my trenéři, tak i holky, všichni jsme ten titul chtěli. Nechtěli jsme to ale říkat nahlas. Kdo sportem žije, tak ví, jak je to ošemetné. Udělá se jedna malá chyba a sezona skončí neúspěchem. Ty holky to ale chtěly moc. Sezona se nám vydařila, dobře si pamatovaly, že loni titul ztratily tři minuty před koncem. Tehdy jsme sice byli týmem, který byl pod tlakem, nicméně jsme měli více šancí. Ale šance jsme neproměnili a titul nezískali. Holky to měly v hlavě a to nastavení jejich mysli bylo skvělé. Proti takovému výkonu, jaký podaly na hřišti, neměl nikdo šanci uspět. Dalo by se říci, že byly nastavené tak, že byl neúspěch vyloučen.

O jejich nastavení na zápasy vypovídají i momentky, které ukazují, v jaké euforii zápasy odehrály. Když padl gól v sezoně, tak zkrátka padl, tady každý děvčata neskutečně prožívala.
V zápasech v sezoně prakticky o nic nešlo. Věděli jsme, že ani v té nadstavbě o nic nejde a strategii jsme podřídili závěrečnému bloku boje o medaile. V nadstavbě jsme se snažili maximálně vytížit hráčky, na kterých až tolik nebude ležet ta tíha za konečný výsledek. TOP hráčky jsme šetřili na finále, což se nám vyplatilo. Měli jsme síly až dokonce a soupeřky odpadly. Na nás doplatila Plzeň, která v semifinále výborně bránila, klobouk dolů před jejich výkonem, ale my je totálně utavili, takže jim již nezbývaly síly do boje o třetí místo.

Když si zpětně promítnu sestavy prachatického týmu a jejich soupeřek v sezoně, tak naše děvčata jedou prakticky sále na tři pětky, což v jiných týmech nemohou.
Je to tak, jedeme na tři pětky. Tři lajny jsme měli i na finále. Holky se schází pravidelně, což byla také naše deviza. Ne všechny týmy mají tolik hráček. Některé se jim zraní a pět zápasů za víkend je hodně. My to všechno vydrželi, byli dobře připravení a fungovalo to. Navíc nám jádro týmu zůstává stále stejné od jeho založení. To je nesmírná deviza. V letošním ročníku jsme tým doplnili o dvě hráčky. S jednou jsme měli předběžnou domluvu již dva roky zpět. Ta přišla z píseckého hokejbalu, ale je z jindřichohradeckého hokejbalu. Druhá nám přišla pomoct po skončení hokejové sezony. Ta je z Českého Krumlova. Obě skvělé hráčky, které naši sílu ještě umocnily.

Momentky po utkání vyzařují ohromné štěstí a spokojenost.
Holky to moc chtěly. Mně se derou slzy do očí ještě teď, když si na to vzpomenu. To loňské druhé místo je posílilo. Nechtěly znovu zažít zklamání a svým výkonem to nedopustily. Připomněli jsme si všichni větu Martiny Landové, která v jednom z rozhovorů prohlásila: "Můj cíl pro příští rok je vyhrát ligu žen s holkama z Prachatic.“ Když to řekne taková TOP hráčka, tak to má váhu. Navíc hráčka, která je ze Suchdola nad Lužnicí.

Prachatický tým je třetím rokem na nejvyšších postech v republice. Otevře to dalším děvčatům cestu do reprezentace?
Kategorie žen jsou 16, 18 a 20, ale letos je 21. Kategorii posunul covid. Letos nemá žádný vrchol hlavní ženská reprezentace. Loni byly na Mistrovství světa tři holky z našeho týmu, letos se chystá MS U21 v Liberci a když budou holky šikovné, tak tam můžeme mít až osm děvčat. To je fantastická práce celého klubu. To není jen o mně, Petrovi Bártovi či Filipu Kuncovi, kteří u týmu jsou, ale je to o celém klubu. Je třeba poděkovat i těm, kteří se starají o zázemí, jako je pan Parkman, městu, že nás podporuje. Je to velký úspěch celého klubu. Rád bych fanoušky pozval na šampionát. Koná se 3. – 6. července a je to u nás v Liberci na zimním stadionu Bílých tygrů. Jedinečná šance vidět reprezentaci v akci. A je to spojené s MS U18 juniorů. Z našich děvčat jsou v U21 Veronika Červíková, Tereza Kotlíková, Jolana Becková, Kristýna Štěpková, Patricie Plecerová, Justýna Plecerová, Martina Landová a Michaela Krásová.

Hokejbalistky bojovaly pod Libínem o nominaci na šampionát v Kanadě

Ale co dál? Tým dala dohromady před lety děvčata z jedné třídy na základní škole. Nyní jsou ve věku, kdy se rozprchnou na vysoké školy. Hraje se sice turnajově, ale většina děvčat trénovala a nastupovala i za dorostence.
Holky nyní maturovaly, čímž také byla poznamenána příprava jak na reprezentační akce, tak i na finálový turnaj ligy. Honili jsme fyzičku, aby se vrátila zpátky. V další sezoně to bude komplikovanější. Holky trénovaly čtyřikrát týdně, teď se nám rozutečou po republice a budou muset trénovat podle možností, které se naskytnou. Bude to komplikovanější, ale věřím, že to zvládneme. Holky budou vysokoškolačky a věřím, že se potvrdí, že se s chytrými hráči lépe pracuje. Tady by měla být naše výhoda.

Nemáte obavu z toho, že se na vysokých školách dají dohromady s florbalovými týmy a utečou k jinému sportu?
To si nemyslím. Ať půjdou holky do Prahy, Brna či Plzně, tak všude hokejbalové týmy jsou a pokusíme se domluvit, aby v těch oddílech mohly holky trénovat. Ale obtížnější to samozřejmě bude. V tomto kontextu je třeba také dodat, že se nám v přípravkách v našem klubu objevují nová děvčata. Přichází nová generace, kterou bychom chtěli co nejdříve zapojit do týmu. Holky vypadají nadějně. Tak ať přijdou. Ale ať přijdou i kluci. Na vzestupu výkonnosti děvčat mají podíl i kluci v dorostu, se kterými trénují.

Jaký byl TOP moment sezony, co utkvělo nejvíce v paměti?

Nádhera je vidět holky šťastné. Nezapomenutelný je zážitek, kdy jsme zvedli mistrovský pohár nad hlavu.