Jan Seidl se stal hvězdou olympiády

Honzo, o tobě je známo, že neprovozuješ pouze jeden sport. Čemu se aktuálně věnuješ?
Hraji hokej a v létě jezdím bikros. Hokej hraji v Táboře na hostování. Začínal jsem v Písku, ale rozpadl se nám tým mé věkové kategorie. Bikros trénuji v Praze, kde je nejbližší dráha. Jezdím za Pardubice. Hrál jsem také tenis nebo florbal, ale už mi nezbývá moc času.

Jaký sport u tebe bude do budoucna číslo jedna?
Zatím nedokážu odpovědět, ještě to neřeším. Baví mě všechny sporty. Musím nad tím přemýšlet. I trenéři chtějí, abych si vybral, ale mě baví všechno a zatím si vybrat neumím. To rozhodnutí mě ale čeká.

Na Olympiádu dětí a mládeže 2020 do Karlovarského kraje jsi mohl jet jako hokejista. Proč jsi nakonec zvolil rychlobruslení?
Byl jsem nominovaný jako hokejista. Jsem členem výběru, který se na podobné akce připravuje. Musel jsem se rozhodnout, jestli pojedu s hokejovým týmem, nebo jako rychlobruslař. Zvolil jsem rychlobruslení hlavně kvůli mé drobnější postavě a také na základě zkušenosti z předchozí olympiády, kde už jsem závody v rychlobruslení jel.

Jaké závody jsi absolvoval?
Absolvoval jsem tři individuální závody. Na 111 metrů je to hlavně o startu, protože jde o super sprinterskou trať. Kdo odstartuje první, většinou první dojede. Ve druhé rozjížďce jsem skončil druhý, ale paradoxně mi to do finále pomohlo, protože jsem měl výhodnější pozici na startu a tím pádem jsem vjížděl první do zatáčky. V závodu na 500 metrů, který byl nejdelší, jsem vyhrál všechny rozjížďky a pak i finále. Další den se jel závod na 333 metrů, ten byl nejdramatičtější. Vyhrál jsem rozjížďku i semifinále, ale ve finále jsem hůře odstartoval, do zatáčky jsem vjížděl na pátém místě. Musel jsem si získávat pozici. Všiml jsem si, že vnější stopa nebyla tak rozježděná. Sice jsem najel více metrů, ale dráha byla čistější. Zkusil jsem to a předjížděl zvenku. V závěrečné zatáčce jsem předjel i posledního soupeře a získal třetí zlatou.

Jaká trať je tvojí oblíbenou?
Na trénincích mi nejvíc seděla ta nejkratší trať, protože byla nejjednodušší. Nejhorších bylo 500 metrů, z toho už hodně bolí nohy. Na závodech to ale bylo obráceně. Pětistovka mi šla nejlíp. Byl jsem na ni dobře fyzicky připravený.

Startoval jsi také ve štafetě. Jak jste si vedli?
Se štafetou jsme měli štěstí, protože jsme jeli hned první rozjížďku na čistém ledě. Naneštěstí ale Vašek Nedorost, se kterým jsme byli v týmu, onemocněl. Musel odjet alespoň jedno kolo, abychom nebyli diskvalifikováni. Jednou obkroužil a já jsem pak absolvoval tři za něho, sedm koleček z šestnácti. Nakonec nás předstihl jenom Středočeský kraj.

Co stálo za tvými medailovými úspěchy?
Myslím si, že rozhodovala moje technika bruslení. Už jako malý jsem se učil správně bruslit. Mám dlouhý skluz. Na startu mi také hodně pomohly zkušenosti z bikrosu.

Připravoval ses na olympiádu nějak speciálně?
Troufnu si říct, že příprava byla skvělá. Táta si udělal trenérské zkoušky a vytvořil mi výborné podmínky. Byli jsme na Šumavě, kde je vyšší nadmořská výška. Táta sestavil plán a říkal mi, co a jak mám dělat. Dokonce se spojil i s trenérem Martiny Sáblíkové, panem Novákem.

Jaké máš z olympiády pocity? Líbila se ti?
Byla to nádherná akce. Musím poděkovat, že jsem se jí mohl zúčastnit. Už při mé první účasti to bylo super, ale tentokrát to bylo všechno ještě na mnohem vyšší úrovni. Atmosféra byla úžasná. Všude byly vidět reklamy, nechyběly ceremoniály a všechny týmy měly speciální oblečení. Chtěl bych poděkovat kraji za nominaci a škole, že mi vychází ve sportování vstříc.

Přemýšlíš do budoucna o olympijských hrách dospělých?
To nevím, ale asi ano. Každý sportovec chce na olympiádu. Šance tu je, ale ta cesta je hodně dlouhá.

Jaké máš sportovní plány do roku 2020?
K Vánocům jsem dostal měsíční pobyt v Kanadě v Calgary spojený s hokejem. Budu tam sám v rodině a budu hrát hokej. Moc se na to těším. Ještě řešíme, že bych se s píseckým hokejem mohl podívat do Finska a zbytek se asi vyvine až v průběhu roku. U bikrosu ještě nevím. Vrchol bude nejspíše mistrovství republiky.