ovský rodák, který nějakou dobu žil poblíž Mariánských Lázní, avšak po letech se stejně vrátil domů na jih Čech, se regeneraci nejen sportovců věnuje již dvanáctým rokem.

Jak se stane celoživotní sportovec tělem i duší masérem?

„V době, kdy jsem se věnoval vytrvalostnímu běhu, mě začala regenerace jako taková zajímat, sám jsem navíc na masáže docházel. Rozhodl jsem se proto udělat si kurz s tím, že bych se chtěl této činnosti v budoucnu věnovat. Později jsem si dodělal i druhý kurz, a jelikož jsem fotbal dříve hrával, chtěl jsem jít masírovat k nějakému týmu. V roce 2000 jsem začínal u dorostu budějovického Dynama."

Kde všude jste v dalších letech působil?

„Při již zmíněném druhém kurzu jsem byl na dvoutýdenní praxi v třeboňských Bertiných lázních, kde mi poté nabídli i dlouhodobou spolupráci. U sportovních klubů jsem masíroval v divizní Kaplici, několik let jsem pracoval u amatérského týmu rakouského Paschingu v Sankt Magdaleně a po návratu do Čech jsem působil hned po sestupu Prachatic z druhé ligy právě v Tatranu. Následně přišla pauza až do doby, než si dosavadní masér Slavoje Jan Havlíček přivodil v práci zranění ruky. Sekretář Zdeněk Šváb mě tehdy oslovil, zda bych za něj nezaskočil. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že tady funguji dodnes, i když kvůli mé hlavní práci to občas trochu skřípe."

Za jaké týmy jste si při vaší fotbalové kariéře zahrál?

„S fotbalem jsem začínal jako žák tady v Krumlově, později v dorostu mě trénovali pánové Gallistl a Šváb. V mužích nás ale plno skončilo, a tak jsem šel na krátké hostování do Větřní. Potom jsem dlouho nehrál, jelikož moje kroky zamířily do západních Čech za budoucí manželkou. Tam jsem si po nějaké době zahrál I. B třídu za Dolní Žandov. Po návratu na jih Čech, konkrétně do Velešína, jsem svoji aktivní kariéru zakončil v tamním týmu, který byl tehdy v I. A třídě."

Potom jste se věnoval už jenom vytrvalostnímu běhu…

„…a po nucené přestávce kvůli problémům s kolenem se mu věnuji dodnes. Účastním se spíš amatérských běhů, abych se udržoval v kondici. Kromě toho mě neskutečně baví dávat si pořád nové a nové výzvy. Chci zkoušet, co vydržím, i když už si v některých případech ostatní ťukají na čelo. Letos jsem například běžel terénní ultramaraton na sto tři kilometrů v Novohradských horách. Zatím posledním a nejdelším závodem v kariéře bude horský maraton v italských Dolomitech (pozn. – startuje dnes), kde se běží na sto mil, což je kolem sto šedesáti kilometrů."

Jak se udržujete v kondici?

„Běhám, jezdím na kole a vlastně i díky masírování neustále posiluji horní partie těla. Občas jdu také na nějakou brigádu, kde makám fyzicky. K tomu, aby člověk mohl dosáhnout slušného času, musí měsíčně uběhnout minimálně dvě stě kilometrů. Spíš se mi to daří v zimě. Léto není na běh ideální."

Zaznamenal jste v poslední době nějaký dobrý výsledek?

„Za úspěch považuji zdolání právě toho běhu v Novohradských horách, kde jsem ze sedmdesáti účastníků mistrovství republiky skončil na pětadvacátém místě. A cením si také zlepšení na maratonu, i když nešlo o překonání osobního rekordu. Na květnovém Pražském mezinárodním maratonu  jsem doběhl v čase tři hodiny a pět minut na 302. příčce z přibližně pěti a půl tisíce závodníků."

Když se ještě vrátíme k masérské profesi. Mají hráči v jednotlivých týmech rozdílné požadavky, nebo je to činnost, lidově řečeno, pořád na jedno brdo?

„Záleží na skladbě hráčů. U mladšího mužstva si kluci moc často neuvědomují, jak je regenerace důležitá, a proto ji ani příliš nevyužívají. Součástí mojí práce je třeba i tejpování kotníků. Na druhou stranu to už někteří zvládají sami. Ze Slavoje mých služeb využívá tak šest až sedm hráčů. Nejčastějším „klientem" je Rudolf Weinhard. Zrovna on je typ hráče, který masáž potřebuje k tomu, aby se cítil lépe. Je ale škoda, že v Krumlově není možnost využívat vířivku. K uspíšení regenerace by určitě prospěla, když se dnes trénuje čtyřikrát týdně."

Pojďme odlehčit téma. Nelákalo by vás dělat maséra spíš v ženském volejbalovém družstvu?

„O změně klubu jsem zatím neuvažoval, asi bych se nad tím měl zamyslet (směje se). Teď ale vážně. Když jsem byl v lázních, dvě třetiny klientely tam tvořily ženy. Je to určitě zpestřující a zajímavější, ale při práci maséra by nemělo hrát zásadní roli, koho na stole masírujete."

Závěrem byste mohl přidat svůj názor na herní projev krumlovského prvního mužstva. Jak vidíte podzimní výkony v divizi?

„Kluci udělali pokrok hlavně v tom směru, že si víc věří. Je vidět, že divizi kopou už druhým rokem. Na jaře zjistili, že jsou schopni hrát vyrovnané zápasy s jakýmkoliv mančaftem, a to teď na podzim jenom potvrzují."