Jaroslav Hrubý vyzkoušel různé sporty, ale ragby se stalo jeho srdcovou záležitostí. Před třemi roky se stal členem patnáctkového týmu v nově vzniklém klubu RC České Budějovice.
Kromě toho, že Hrubý nastupuje ve druhé lize, věnuje se jako trenér také mládeži.

Ragbyový klub vznikl v Českých Budějovicích před pěti roky. Jak dlouho hrajete ragby vy?
Ragby se věnuji relativně krátce. Hraji ho tři roky, přitom se ale dá říci, že už jsem na sklonku kariéry.

Co vás k tomuto sportu vlastně přitáhlo?
Přivábilo mě k němu to, co jsem si o něm přečetl. Že je to férový a čistý sport. Zaujaly mě hodnoty ragby. Přišel jsem mezi neznámé lidi a dnes mohu říct, že jsme jedna rodina. Jsme skupina lidí, která se kouká na svět podobně.

Určitě jste ale předtím dělal i jiné sporty?
Hrál jsem fotbal na nižší úrovni. Nejprve třetí třídu, později podnikovku. S kluky jsem si chodil zahrát hokej a občas také florbal. Nejvíc mě ale zaujalo ragby a jen mě mrzí, že jsem se k němu nedostal dřív. Ono to však ani nešlo, protože ragby se v Budějovicích hraje teprve pár roků.

Do ragby jste se hned zamiloval?
Je to pro mě sport číslo jedna a přiznám se, že i v televizi si ho zapnu raději než fotbal. Když vidím simulování, jaké například předvedl Pepé ve finále Ligy mistrů, myslím si, že je to ostuda fotbalu.

Ragby, zvláště to patnáctkové, je velice kontaktním sportem, ve kterém dochází k množství tvrdých soubojů. Potyčky jsou ale třeba v porovnání s hokejem, který je též hodně kontaktní, vidět velice zřídka. Při ragby neplanou emoce tolik?
Ono je to o respektu k soupeři. Občas se ale také stane, že i v ragby někomu ujedou nervy. Stává se to i na nejvyšší úrovni. Ale za ty tři roky jsem to na hřišti zažil maximálně dvakrát. Ve fotbale či hokeji je nefér hra k vidění mnohem častěji. V ragby se to tak často nestává. Je to dáno úctou k soupeřům a rozhodčím. Zájmem hráče je získat balon a položit pětku, to je celé.

Když jste se dal na ragby, neuvažoval jste spíš o sedmičkovém, které je olympijským sportem?
Ani ne, já jsem se našel v patnáctkovém týmu.

Máte větší šanci se prosadit v patnáctkovém týmu díky vašim tělesným proporcím?
Je pravda, že v sedmičkovém ragby se spíše uplatní hráči atletického typu, kteří jsou běhaví. To však já se svými 125 kilogramy nejsem. Jsem spíš bořič, a proto se lépe prosadím v patnáctkovém ragby. To je moje parketa. Raději se na něj i dívám, protože tím, že je na hřišti víc lidí, dochází tam mnohem častěji k osobním soubojům, a to se mi líbí.

Méně hráčů na hřišti a tím pádem méně tvrdých soubojů, to podle vás není ono?
Ale ano, sedmičkové ragby mám také rád, protože našemu sportu udělá obrovskou reklamu na olympiádě.

Z některých zákroků až mrazí. Je ragby nebezpečným sportem?
Určitě není nebezpečnější než házená, hokej nebo fotbal. Je to hlavně o tom, že se hraje fair play a nejsou k vidění žádné záludné zákroky. Ten sport je na pohled i ve skutečnosti tvrdý, zároveň ale férový.

Dochází k nějakým vážným zraněním?
Jednou jsem viděl zlomenou klíční kost. Jinak ragbista utrpí nanejvýš nějaké pohmožděniny, což ani nestojí za řeč.

Bylo těžké naučit se pravidla?
Není to zrovna jednoduché. Já jsem se je učil průběžně během hry a zvládl jsem to. Hlavně pro nováčky je důležité, že rozhodčí na hřišti komunikuje. Vysvětluje každé své rozhodnutí a říká, co bude následovat. Tím se hráč pravidla naučí.

Jak vypadají vaše tréninky?
Tréninky jsou zaměřené hlavně na hru s míčem a na kontakt. Nacvičujeme základní ragbyové dovednosti, jako jsou mlýny a skládky. Naší nevýhodou je, že hrajeme ragby teprve krátkou dobu. Ještě nedávno jsme se prosazovali především fyzickým kontaktem. Teď už k tomu přidáváme navíc i techniku a na naši hru se tak již dá koukat.

Čeho byste rád v ragby ještě dosáhl?
Přál bych si, abychom postoupili do první ligy a hráli tam důstojnou roli. Naše hra k tomu směřuje. Věřím, že v horizontu jednoho nebo dvou roků by se to mohlo podařit.

Není vám líto, že ragby je tak trochu ve stínu jiných sportů?
To je další věc. Přál bych si, aby se ragby stalo v Českých Budějovicích podobně populárním sportem jako například fotbal, hokej nebo volejbal. Bylo by výborné, pokud by se ragby dostalo do povědomí lidí a vědělo se, že u nás trénují muži, ženy i děti.