Letní seriál Deníku Jihočeská olympijská želízka dnes symbolicky zakončí dáma, která nedávno navždy opustila řady atletů a svému milovanému sportu už se bohužel věnuje jen z atletického nebe. Účastnice OH v Londýně a v Helsinkách Jaroslava Komárková – Křítková. Sympatická dáma často vzpomínala na vrcholné doby své sportovní kariéry. „No jéje, pamatuju si na všechno,“ přikyvovala, když ji Deník požádal o vyprávění o účinkování na OH v Londýně v roce 1948.
Jaroslava Komárková – Křítková vždy každému ráda převyprávěla svůj sportovním a životní příběh.
I vnoučatům.
„Ano. Mám v rodě dost sportovců. Vnoučatům i pravnoučatům, kteří také sportují, vyprávím ráda. Staví se ke sportu opravdu krásně. Cvičí, plavou, hrají volejbal, i když to zatím sotva vidí na stůl, tak už to sportuje,“ nechala nahlédnout do rodinné sportovní atmosféry.
Jihočeská atletka se vždy velice pečlivě věnovala všemu sportovnímu dění. „No jistě. Mám ráda hlavně atletiku a volejbal. Výsledky sleduju, dívám se na přenosy v televizi. K tomu mám velký vztah. Byla jsem šťastná, že jsem si pořídila tu velkou televizi, kde čtyřku (ČT4 Sport – pozn. red.) pořád honím. Vždy se těším na mistrovství světa v atletice, ale pustím si i fotbal. Mně se to líbí. Československému sportu fandím pořád, každé disciplíně.“ U atletky doma byste našli i rekvizity, které připomínají olympijskou atmosféru. „Mám velký diplom, který dávali na olympiádě v Londýně. Je na něm moje bývalé jméno – Komárková. Pod tím mám fotku v olympijském dresu při odjezdu. Helsinky mi připomínají medailičky, které mám vystavené,“ popisovala v rozhovoru pro jihočeský Deník. V Londýně v roce 1948 skončila v koulařské soutěži na pátém místě, k medaili nebylo daleko…
„Jen šestnáct centimetrů mi scházelo na třetí místo. A jen sedmnáct jsem byla od stříbrné medaile. Italka Piccini měla 13,09, já 12,92,“ sypala vždy bez sebemenšího zaváhání z rukávu.
Jihočeška nikdy netajila, že Italka ji budila ze spánku ještě po létech. „No jistě. Mrzí mě to. Závod probíhal v poslední den olympiády. Stadion ve Wembley byl nabitý lidmi. Právě se běželo Emilovo deset kilometrů. Dovedete si představit, v jaké atmosféře ženy házely. To bylo obrovské vypětí. My taky sledovaly Emilův závod, lidi strašně moc fandili, on tehdy vyhrál zlatou. Přesně v těch chvílích jsme házely o medaile. To vypětí na olympijském stadionu bylo opravdu obrovské.“
Hry v Londýně v roce 2012 už bohužel Jaroslava Komárková – Křítková přímo na stadionu neuvidí. Výkony svých následovnic ale bude z atletického nebe určitě sledovat velice pozorně.