Po vyvrcholení ČP volejbalistů už bez jakýchkoli pochybností platí, že nejlepším českým týmem není českobudějovický Jihostroj, jak tomu bývalo v nedávné minulosti, ale Dukla Liberec.
A není to náhoda.
Liberečtí k titulu z loňské sezony přidali další přesvědčivé vítězství.
Složení finálové dvojice mohlo být pro odborníky překvapením, ale ne pro ty, kteří pečlivě sledovali celý turnaj.
Liberec působil dravě, sebevědomě, bez zábran.
Brno, které se prokousalo až do finálového střetnutí, hraje v sezoně také velice dobře. Výkony jeho hráčů mají stoupající tendenci. Svěřenci trenéra Marka nakonec odvážně trápili i ve finále Duklu.
A Jihostroj?
Mocně toužil po úspěchu.
Už loňská sezona nebyla na zisk trofejí „nic – moc". Letošní v tomto trendu pokračuje. Bohužel…
Jihočeši si ve čtvrtfinálovém utkání v Liberci sice poradili s Benátkami, jenže už v tomto utkání měl jejich výkon k optimálnímu daleko.
Po zápase došlo k paradoxní situaci. Oba týmy se vracely k okamžiku, kdy za stavu 1:1 na sety a 22:21 pro Benátky bod přisoudili rozhodčí Jihostroji. Benátečtí si stěžovali, že je sudí připravili neprávem o dvoubodový náskok, Jihočeši argumentovali, že soupeř byl v síti a bod si nezasloužil.
Videozáznam sice „promluvil" ve prospěch Jihostroje, ale podstata věci všem aktérům trochu unikala. Předvedená hra obou celků totiž nebyla povedená, chyb a nepřesností na obou stranách bylo jako máku. Jeden míč, ať už patřil komukoli, a výsledek zásadně ovlivnil, rozhodně nebyl tím, o čem stálo za to ještě dlouho po utkání diskutovat. K řešení byly jiné věci. Hlavně na straně vicemistra.
Jihostroj se po vánoční pauze trápí. Od kapitána Habra až po libero Kryštofa.
V týmu není nikdo, kdo by si neomylně za koncovou čarou nadhodil balon a sérií tvrdých servisů dostal soupeře pod tlak. Filu zřejmě ještě zlobí poranění zad (nebo je na něm znát tréninkové manko), Brazilec Maciel úplně vypadl ze zápasového rytmu.
A kapitán? Filip Habr prožívá sezonu jako na houpačce.
Po některých zápasech (třeba po prvních dvou setech v Dürenu), kdyby je sledoval manažer zahraničního celku, okamžitě by s ním musel podepsat lukrativní smlouvu, o týden později už by ji ale zase rychle trhal.
Pro vyvrcholení Českého poháru si dvoumetrový nahrávač Jihostroje „nachystal" spíš druhou variantu. Dokázal svůj tým sice kormidlovat k dílčímu náskoku, ale ne k trvalému tlaku a k vítězství.
Samostatnou kapitolou je servis. V moderním volejbalu důležitá zbraň. Jako v tenise.
Ze servírujících hráčů Jihostroje protivníkům mráz po zádech už dávno neběhá.
Filip Habr, který smečované podání skvěle umí, se k výraznější sérii v Liberci prakticky nedostal, Sobotkovi a Macielovi z rukou dělovky sice létaly, ale jen do sítě nebo daleko do autu. Fila, který už ve své kariéře prokázal, že zatlačit na soupeře smečovaným servisem také dokáže, tentokrát, pokud vůbec hrál, spíš volil opatrnější varianty.
A plachtící podání Macha, Kulihy a Michálka možná provázejí pověsti o záludnosti, jenže v praxi v důležitých chvílích soupeřově přihrávce moc starostí nenadělají.
Jakou strategii zvolí hráči pro rozhodující chvíle extraligy? To už je na trenérovi.
Co divák, to jiný názor.
Při pohledu na odvahu a uvolněnost hráčů Liberce se zdá, že risk je zisk. I nepovedený risk je ale lepší než nuda.