Účastník tří olympijských her si po dvanácti rozjížďkách rozdělených do čtyř dnů připsal v Japonsku své nejlepší umístění, i když cíle, které si společně se svým slovenským trenérem Patrikem Pollákem stanovili, byly ještě o něco vyšší. Nevyšel mu však druhý závodní den.

Party s Karlem Lavickým
na Lipně
Na Lipně v Černé v Pošumaví se v pátek 6. srpna od 17 hodin ve Windy Pointu uskuteční setkání s Karlem Lavickým. Přijďte si s naším olympionikem popovídat. Přiveze fotky a videa z olympiády, můžete si vyzkoušet olympijské profesionální vybavení, na kterém závodí a třeba se i něco od mistra ve windsurfingu naučit.

„Od začátku bylo naším cílem umístění mezi patnáctkou a dvacítkou, na to jsme výkonnostně měli. Škoda toho smolného druhého dne, který nakonec způsobil, že jsem se do první dvacítky nevešel. Děkuji všem, kteří mě podporovali, trenérovi, rodině, fanouškům, organizátorům i soupeřům, že jsem tady mohl být a závodit,“ uvedl Karel Lavický hned po skončení surfařského klání, které nakonec ovládl největší favorit Nizozemec Kiran Badloe.

Jak jste se svým vystoupením spokojený?

Těžko říct, tak napůl. Celkově nemůžu být naprosto spokojený, ale ani zklamaný. Vím, že to mohlo být lepší, ale na druhou stranu nikdy žádný československý windsurfař hodnotnější výsledek na olympiádě nezajel. A svůj výsledek z Ria jsem vylepšil. Olympijský závod byl strašně těžký, mohl jsem zajet líp, vím, že na to byla šance, a to mě trochu štve. Ale takhle to dopadlo, udělal jsem pro to všechno, co jsem mohl.

Máte za sebou tři účasti na letních olympijských hrách a můžete tedy srovnávat…

Každá byla úplně jiná. První je zkrátka první, takže to byl obrovský zážitek. Bylo to v britském Weymouthu v roce 2012. Hodně jsem tam trénoval, větrné tamní podmínky mi vyhovovaly. Doufal jsem, že se mi bude dařit, ale nakonec výsledek nebyl úplně dobrý. Do Ria jsem se dostal jako náhradník na poslední chvíli, tři týdny před začátkem olympiády. Nikdy jsem tam před tím nezávodil, ale nakonec jsem vylepšil výsledek z Londýna. A tady bylo na přípravu času spousta, kvalifikoval jsem se už před třemi lety, ale v rámci pandemie se to všechno tak zamotalo, že můžeme být rádi, že se olympiáda vůbec uskutečnila a že jsme sem mohli jet.

Co pro vás v Japonsku bylo nejtěžší?

Nejhorší bylo vedro. I když jsme byli v červnu ve Španělsku, kde jsme si horka taky užili dost, a myslel jsem si, že jsem na něj připravený, tak mi tady bralo strašně sil. Přestože jsme se snažili používat všechny možné ochlazovací prostředky, slunce pražilo všude.

A co bylo naopak snazší, než jsi očekával?

Před olympiádou jsme pořád řešili, jak budou probíhat proticovidová opatření, ale nakonec jsme si na to celkem v pohodě zvykli. Žili jsme v takové rutině. Ráno vstaneš, napliveš do zkumavky, odneseš to na testy, nasadíš roušku a můžeš vyrazit do autobusu, který tě odveze do maríny… Omezující bylo hlavně to, že jsme se nemohli jít ven projít, nikam se podívat, ani fandit ostatním sportovcům, nebo si užít společenský olympijský život. Ale to se nedá nic dělat.

Jak vám na dálku fandila vaše rodina?

Volali jsme si, ale trochu to komplikoval časový posun. Rozjížďky, které jsme jeli v poledne místního času, děti neviděly, ale ty odpolední ano. Ale jsou ještě malé, tři a pět let. Viděly zahájení, to se jim prý líbilo, ale ještě z toho nemají rozum a ten správný zážitek.

A už taky jezdí na prkně?

Ještě ne, ale vozíme je občas na paddleboardu i surfu, jenom tak, že tam sedí. Nejdřív se musí naučit plavat, aby mohly surfovat samy.

Co máte v nebližší době v plánu?

Určitě v první řadě odpočinek a pak celý srpen s dětmi v Čechách. Buď doma, nebo něco podnikneme, podle počasí. Těším se, že půjdu na Lipně na ryby. A taky bude v pátek 6. srpna na Windy Pointu večírek. Vždycky když jsme s mým bývalým trenérem Honzou Čutkou přijeli z olympiády, uspořádali jsme večírek pro kamarády, promítali jsme fotky a vyprávěli zážitky. Letos jsem se domluvil s Davidem Neumannem z Windy Pointu, že to uděláme u něj a pro veřejnost. No a od září se vrhnu na iQFoil. Pokud se chci kvalifikovat na další olympiádu, musím pořádně trénovat, znovu trochu nabrat na váze a připravit se na první kvalifikaci, která je už příští rok.

Kde budete trénovat? Přesunete se zase do španělského Cádizu?

Pravděpodobně ano, protože tam je přes zimu poměrně silná skupina windsurfařů, s nimiž lze trénovat. Takže většinu času budu trávit zase tam. Letos v zimě bylo také hodně jezdců na Lanzarote, takže to možná zkombinuji i s tím. Ale konkrétní plány zatím ještě nemám. Na podzim bych chtěl absolvovat na iQFoilu mistrovství Evropy, které se pojede v Marseille, v dějišti příští olympiády.