Poslední dobou se však zdálo, že se krumlovský klub odmlčel či omezil činnost.

Zeptali jsme se proto předsedy oddílu Antonína Lišky, kde je příčina.

Čím to je, že o vás nebylo v posledních asi dvou letech více slyšet?

Neodmlčeli jsme se, naopak stále pokračujeme v organizování závodů a získávání nových členů. Jen jsme byli nuceni přesunout činnost mimo Krumlov. Důvodem bylo to, že Policie ČR, která je majitelem střelnice v Domoradicích, změnila přístup ke střelecké veřejnosti a začala požadovat vysoké nájemné. Naše závody však nejsou výdělečné, střelci platí pouze minimální startovné, které pokryje jen náklady nutné na přípravu a průběh závodu. Nemohli jsme proto mnohonásobné zvýšení nájemného platit. Zkoušeli jsme všechno možné, abychom mohli platit jen režijní náklady, obrátili se i na ministerstvo vnitra, ale nakonec krajské ředitelství PČR naši žádost zamítlo.

Kde tedy nyní klub působí?

Když jsme před dvěma lety museli v Domoradicích skončit, dohodli jsme další spolupráci se střeleckým klubem na Borku v Českých Budějovicích. Zorganizovali jsme tam, jako předtím každoročně v Krumlově, seriál čtyř závodů Eggenberg Cupu, který měl mezi střelci velký úspěch. Každého kola se zúčastnilo průměrně šedesát závodníků. Další rok jsme chtěli opět pokračovat v Budějovicích, ale klub na Borku preferuje jiné střelecké disciplíny, takže po prvním úspěšném závodu jsme se bohužel nedohodli na podmínkách další spolupráce – a opět jsme byli bez střelnice. Jeden závod seriálu jsme zrušili, na dalším jsme se dohodli se střeleckým klubem v Pelhřimově, jehož předseda je zároveň členem našeho klubu. Pelhřimovský závod však byl černou můrou. Účast byla sice solidní, více než čtyřicet závodníků, závod byl pěkný, ale trefili jsme se právě do dnů, kdy nás sužovala velká vedra a v den závodu se teplota pohybovala nad třiatřiceti stupni. Abychom nezklamali naše příznivce, poslední kolo seriálu se závěrečným vyhodnocením jsme uspořádali na střelnici v Opařanech, která je sice pro nás také trochu z ruky, ale jsou tam vynikající podmínky, protože je to areál koncipovaný právě pro praktickou střelbu.

Jaké jsou vaše další plány?

Pro tento rok jsme naplánovali pouze dvoukolový seriál Eggenberg Cupu, který by se měl konat opět v Opařanech. Je to sice méně kol, ale dají se tam pořádat závody na více stanovištích a s větším počtem ran, takže střelce neošidíme. Máme sice momentálně problém ekonomický, protože po změně ve vedení opařanského klubu se objevily nové, poněkud neúměrné požadavky na pronájem, ale snad se to podaří vyřešit podporou ze strany vedení naší asociace. Jinak v tomto roce klub posílil o pět nových členů, kteří patří mezi vynikající střelce. Uspořádali jsme pro nové členy povinné bezpečnostní zkoušky, aby se mohli účastnit závodů Level III na úrovni mistrovství republiky.

A vaše další sportovní činnost?

Koncem května se v Opařanech konala Velká cena, která byla zároveň mistrovstvím republiky ve střelbě z pistole. Z našeho devatenáctičlenného klubu se závodu zúčastnilo sedm členů v roli závodníků a dva jako rozhodčí. Naši střelci se umístili v jednotlivých divizích v přední polovině startovního pole, což je na této úrovni úspěch vzhledem k účasti celorepublikové špičky, včetně továrního týmu uherskobrodské zbrojovky. Mimo to se někteří naši členové podílejí na organizování dalších akcí. Již několik let probíhá seriál závodů, které střídavě v průběhu roku pořádají střelecké kluby Nové Hrady a Borovany. Pod názvem „Liga akční střelby" jsou pořádány menší otevřené závody, které jsou připravovány důsledně v souladu s pravidly IPSC. Také se snažíme s naším sportem seznamovat i nejmladší generaci, například každoročně máme stánek pro děti na akci Šumaman v Přední Výtoni.

Jako aktivní sportovní střelec a organizátor střeleckého sportu se jistě zajímáte o snahy regulovat počet zbraní mezi lidmi v souvislosti s událostmi v některých zemích. Co o tom soudíte?

Všechno je to nesmysl. Tuto záležitost se snaží ovlivňovat lidé, kteří jsou nekompetentní z hlediska technických znalostí, ale i co se týče orientace ve zbraňové problematice. Budu opakovat věci, ke kterým se už vyjadřovala řada známých osobností. Za prvé naše legislativa v oblasti zbraní a získávání zbrojních průkazů je snad nejlépe propracovaná v celé EU, a pokud by někdo chtěl něco upravovat, pak je to vhodný příklad. Totéž platí o našich předpisech pro znehodnocování zbraní. Za druhé, nikoho soudného přece nemůže napadnout, že by nějaký terorista žádal o zbrojní průkaz a legálně si pořizoval zbraň. Je veřejným tajemstvím, že nelegální zbraň si lze opatřit celkem bez problémů, a že jich je pravděpodobně mnohem víc, než těch registrovaných. Konečně je rovněž známo, že v zemích, kde došlo k úplné restrikci držení zbraní, výrazně vzrostla zločinnost. Je to logické, protože útočník ví, že se oběť nemá čím bránit. Budu zase jen opakovat názory lidí fundovanějších než jsem já, že kdyby v případě známých vražedných útoků byl přítomen někdo, kdo má zbraň a umí s ní zacházet, mohlo být obětí mnohem méně.

Jste přesvědčen, že lidé mají právo vlastnit zbraně?

Já věřím, že každý bezúhonný a psychicky zdravý člověk má právo mít zbraň na ochranu sebe i svých blízkých a také má právo ji použít. Útočník musí vědět, že může narazit na odpor, a jsem přesvědčen, že obrana by měla být důraznější než útok. Když hovoříme o demokracii a svobodě, není na škodu připomenout výrok Benjamina Franklina, jednoho ze zakladatelů USA a signatáře americké ústavy: „Demokracie je, když dva vlci a jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když ozbrojené jehně odmítne hlasovat".