Před letošní sezonou udělal Jihočech zásadní změnu, když z Yamahy přesedlal na motocykl BMW. Konečné čtvrté místo v seriálu Smrž jednoznačně bere. Na druhou stranu ho mrzí, že už dva roky nebyl ani v jednom závodě na stupních vítězů. „Čtvrtá, pátá či šestá místa, těch mám spoustu. Ale první tři pozice pro mě byly nedostižitelné," připouští. „Loni jsem měl starší model Yamahy a na ní se čtvrté místo bralo jako velký úspěch. Letos jsem měl lepší motorku, ale zdaleka ne všechno v týmu fungovalo tak, jak jsem si představoval a jak také ze začátku vypadalo, že to skutečně bude," neskrývá rozporuplné pocity z letošní sezony.

Působení v týmu Wilbers BMW Racing pro něj bylo zklamáním. „Chyběly mi tréninky na motorce. Pro mě z naprosto nepochopitelných důvodů jsem na motocyklu vůbec netestoval, i když jsem na to byl připravený. Poprvé jsem na BMW seděl měsíc před začátkem sezony ve Španělsku v Almerii, kde jsme jezdili pět dní na jednom okruhu, a potom vždycky jenom v průběhu závodních víkendů. To je osmkrát za rok," kroutí hlavou rozmrzelý pilot.

Mezi závody na motorce vůbec neseděl. „Jenom jsem makal na fyzičce a dělal jsem maximum, co šlo. Pro motocyklového závodníka je ale základ jezdit na motorce. Jako pro hokejistu být na ledě. To se nahradit nedá," zlobí se.

Důvody, proč se žádné testy neuskutečnily, se mladší z bratrské dvojice Smržových nedozvěděl. „A teď už po nich ani nepátrám," jen mávne rukou. „Po druhém závodě, kdy jsem dojel těsně čtvrtý, všechno vypadalo dobře a vedení týmu v euforii objednávalo testy. Pak to najednou ale nějak vyšumělo, a přestože jsem se na testování neustále ptal, tak jsem odpovědi nedostával."

Situace se postupem času nijak nelepšila. „Když se sezona přehoupla do své druhé poloviny, tak jsem se od kluků z týmu neoficiálně dozvěděl, že úplně nevycházíme finančně, takže to byl hlavní důvod, proč testy nejsou možné," vypráví Smrž svůj zvláštní příběh letošní sezony.

V jejím závěru přišla věc, která ho vyloženě zaskočila. „Před posledním závodem jsem se ptal na testy, které byly celý rok dopředu naplánované na Hockenheimring. Vedení týmu mi řeklo, že testy byly z finančních důvodů zrušeny. Tak jsem to bral jako hotovou věc. Z facebooku jsem se ale dozvěděl, že můj tým na Hockenheimringu skutečně testuje, ale s jiným jezdcem. Tím byl můj bývalý kolega od Yamahy Australan Gareth Jones. Kluk, kterého dlouhé roky znám," nabízí další hořkou pralinku z působení v německém týmu.

Jones se svému bývalému kolegovi sám ozval. „Bylo mu to hloupé, tak mi poslal textovou zprávu, jestli o tom vůbec vím. Chtěl, abych to bral tak, že je to jeho práce. Dostal nabídku, tak kývl. Nebyla to jeho chyba. On dostal možnost, tak ji využil. Ze strany týmu mi to ale přišlo docela drsné," posteskne si.

Před posledním závodem seriálu byl český reprezentant pátý v průběžné klasifikaci. „Nebyl jsem v jednoduché situaci, protože jsem měl navíc zraněné koleno. V polovině sezony jsem si přetrhl přední křížový vaz a poškodil vnitřní meniskus. Docela jsem trpěl a závodil jsem se značným sebezapřením. Ale kousl jsem se, posbíral body a chybělo mi hrozně málo na čtvrté místo. Tohle všechno mi ale házelo klacky pod nohy," popisuje složitou situaci před posledním závodem.

Vedení týmu navíc Jonese nasadilo i do závodu s tím, že mu zaplatilo licenci, takže mohl bodovat. Přitom celou sezonu byl Smrž v týmu sám. „A hlavně tak mohl také brát body i mně," hořce se Jihočech usměje. „Dostal lepší elektroniku než já. Tu, kterou mi celý rok slibovali, ale nedostal jsem ji. Že mi vzali mechanika, který byl celý rok se mnou, a dali mi jiného, to už byla jen taková třešnička," ještě teď nemůže uvěřit. „Také Jones skončil vždycky o místo přede mnou."

Trable s týmem nebraly konce. „Vedení týmu mi nechtělo dát kvalifikační gumu, která je extrémně měkká, vydrží maximálně jedno nebo dvě kola a je určena speciálně pro kvalifikaci. Na ní člověk zajede minimálně o vteřinu rychleji na kolo než na klasické. Majitel týmu prý vydal vyloženě zákaz, abych ji mohl použít. To už jsem nemohl uvěřit a řekl jsem, že pokud mi kvalifikační gumu nedají, tak jedu domů a všude na internet napíšu, jak se ke mně tým zachoval. Dvacet let jsem závodil bez Wilberse a budu bez Wilberse závodit i dál. Nechápal jsem, proč se tohle vlastně dělo, když jsem celý rok makal a týmu jsem nic špatného neudělal. Nakonec tedy kvalifikační gumu vytáhli a mohl jsem ji použít," vypráví.

Složitý závod na Hockenheimu nakonec Smrž zvládl a posunul se na kýžené konečné čtvrté místo, čímž zaznamenal své nejlepší umístění v kariéře. „To bylo dané hlavně stabilitou výkonů. Měl jsem jenom tři výpadky, kdy jsem vůbec nebodoval," říká.

O body ho připravil pád na Nürburgringu. „To byla sedmá jízda sezony a první pád, což není tak špatné skóre," směje se. Za vlastní chybu ale považuje závod na Hungaroringu, kde nedojel ani jednu finálovou jízdu. „Pokaždé jsem spadl hned v prvním kole. Nebylo to ani jednou nic vážného, ale závod pro mě pokaždé skončil. To mě štvalo. Jinak jsem celou sezonu sbíral body a pravidelně dojížděl mezi čtvrtým a šestým místem."

Čtvrté místo bylo letos pro Smrže maximem. Na první tři jezdce průběžné klasifikace nebylo. „Vítězný Reiterberg byl zcela suverénní. Měl k dispozici tovární BMW a celkové zázemí. Příští rok pojede mistrovství světa a tomuto cíli jeho tým podřídil všechno. Za ním byli Španěl Forés a Ital Lanzi, kteří jeli v továrním týmu Ducati. S nimi jsem se nemohl měřit. Ti měli také úplně jiné podmínky než já. Z toho pohledu musím být se čtvrtým místem spokojen," přikývne.

V týmu Wilbers BMW Racing má Matěj Smrž smlouvu do konce letošního roku. Co bude dál, zatím přesně neví. „Tým nevyužil do poloviny října opčního práva a nejsme v žádném kontaktu. Absolutně nepočítám, že bych tam ještě jezdil," zdůrazní.

Jednou z variant je, že zůstane v německém šampionátu. „Ale bylo by to v jiném týmu, což je asi nejpravděpodobnější řešení. Druhou možností je britský šampionát superbiků, kde jezdí brácha Jakub. To je určitě prestižnější seriál. Rozhodně bych si tam ale první rok nevydělal takové peníze jako v Německu a v žádném případě bych se tam hned nedostal do nějakého top týmu. Tato možnost tady ale také je," přemítá o další sezoně. „Ještě sám nevím. V Anglii bych neznal tratě, které jsou tam dost specifické. V Německu jsem naopak dlouho a prostředí je mi naprosto známé. Třetí možností je vytrvalostní mistrovství světa endurance. Teď je období, kdy to řešíme s bráchou, tátou a našimi partnery."

Případný posun do mistrovství světa superbiků je prý prakticky vyloučený. „Vede ho stejně jako MotoGP společnost Dorna. V továrních týmech tam jedou jezdci za peníze. To ano. Ale do menších týmů musí pilot finance přinést. A jedná se o velké sumy. Zhruba takových dvě stě padesát tisíc euro, což je strašný balík peněz, který s bráchou ani nemáme. To je naprostý nesmysl. My závodíme, abychom peníze vydělali, a ne, abychom je někam nosili a potili se, jestli je seženeme," má zcela jasno.

Jasno o novém angažmá by chtěl mít českobudějovický závodník co nejdříve. „To je samozřejmě nejlepší. Člověk se pak může v klidu chystat na další sezonu a přesně ví, co ho čeká. Je třeba to mít vyřešené co nejdříve. Na druhou stranu se ale zase nesmí nic uchvátat, aby se člověk neukvapil."

Jednu důležitou věc už má Smrž za sebou. Po sezoně stačil absolvovat operaci zraněného kolena. „Operace byla nutná a šel jsem na ni hned po sezoně. Všechno proběhlo v pohodě a po třech týdnech jsem zahájil zimní přípravu. Trošku koleno ještě pobolívá, ale je v pořádku," chválí si Matěj Smrž na prahu zimní přípravy na nadcházející sezonu, o které zatím ještě nemá úplně jasno.