Jediný medailový úspěch dvacetičlenné české výpravy vybojovala krumlovská badmintonistka Hana Milisová, která v prestižním singlu nejmladších seniorek 35+ brala skvělý bronz. A byla to nejen jediná naše medaile ze šampionátu, ale zároveň i první individuální evropský kov pro krumlovský SKB.

„Ani jsem přesně nevěděla, kolikátou medaili z Evropy doma mám. Po cestě ze Slovinska jsme se o tom s Radkem (pozn. – trenér Votava) bavili a mysleli si, že je to třetí. Doma jsem to spočítala a zjistila, že jde už o pátou," usmívá se Hana Milisová a rezolutně dodává: „Ty předchozí, dvě juniorské a dvě dospělé, byly ze soutěží družstev. Tato je individuální, takže jí na žebříčku stavím v kariéře určitě nejvýš. Ve vitríně bude na čestném místě, protože zaprvé jsem vždy byla spíš deblová hráčka a za druhé singl se prostě cení nejvíc."

Cesta na stupně

Přenesme se ale nyní do dějiště veteránského šampionátu a podívejme se na pouť krumlovské hráčky.

„Po květnovém mistrovství republiky jsem se dohodla se svými partnery, že budu hrát všechny disciplíny. Ti ale start odřekli, a tak mi zbyl jen singl. Turnaj jsem ale chtěla odehrát, protože jsem už dlouho venku nebyla, ve Slovinsku navíc nikdy, je to relativně blízko a také to pro mě byla další zkušenost, neboť jsem na seniorském mistrovství byla nová a ve své kategorii de facto nejmladší," vrací se hráčka a znovu s úsměvem přidává: „Když se řekne seniorka, tak mi to zní až komicky, protože se pořád vidím mladší, mám kolem sebe mladé a na tolik let se určitě necítím!"

Hana Milisová šla na ME do pavouka jako nasazená, což se se ukázalo jako výhoda.

„V prvním kole se Švédkou Fredrikssonovou to bylo jednoduché. Bylo vidět, že soupeřka je oproti mě starší, stačilo dát dlouhý míč a pak hru zkrátit," vrací se k výhře 21:8 a 21:10.

Po sobotním příjezdu a nedělní výhře však vznikla velká pauza a další zápas byl na programu až ve středu večer…

„Už při plánování turnaje jsem věděla, že po prvním zápase pojedu zase domů. Bylo zbytečné, abych tam zůstávala celý týden. A je to samozřejmě i o penězích. Šlo o termální lázně, kde každá noc v hotelu stála minimálně sto Euro, takže jsme se vraceli do Krumlova," vysvětluje Milisová.

Po návratu zpět se našemu želízku postavila do cesty Němka Lakermannová.

„Diane je sice malá, ale hodně běhavá a šikovná hráčka. První set ovšem hodně kazila, takže to nebylo těžké. Ve druhém, kdy jsem hrála na opticky horší straně kurtu, se už hra vyrovnala. V koncovce jsem ale zachovala pevné nervy, dotáhla se na 18:18 a poslední míče pak zvládla," připomíná si postup do čtvrtfinále, kde čekala francouzská hráčka Goulinová. „Lilas jsem si pamatovala z dřívějška ze zápasů v reprezentaci. S ní to už byl boj, kdy jsme se v první sadě tahaly o každý míč a mě se nedařilo uklidnit. Dělala jsem prostě kraviny, ale asi jsem chtěla o něco víc a set se štěstím vyhrála. Ve druhém už soupeřka odešla fyzicky a už to bylo v pohodě," radovala se Milisová z postupu mezi nejlepší čtyři.

V pátečním semifinále pak přišla na řadu další Francouzka.

„S Radkem jsme si mysleli, že Chanteurová bude ze všech semifinalistek nejschůdnější soupeřka, ale to jsme si mysleli špatně. Elise totiž nakonec celý turnaj vyhrála. Je technicky šikovná, navíc nepříjemná levačka, honila mě z rohu do rohu a já prostě nestíhala," sportovně uznává Hana Milisová kvalitu své přemožitelky.

Motivace je stále

K popsanému úspěchu krumlovské hráčky při tom vůbec nemuselo dojít, protože loni v září si na turnaji v Benátkách přetrhla achilovku…

„Podle mínění všech je to těžké zranění, ale já to tak nebrala a neberu. U mě to sice byla první zdravotní komplikace v celé kariéře, ale už týden po operaci jsem šla do práce, neležela dlouho v posteli a neměla čas probírat, co bude dál. Myšlenka o konci mě napadla jen v první chvíli, kdy jsem čekala na sanitku. Pak už bylo jasné, že se vrátím na kurt. Já prostě budu hrát, badminton mě pořád hodně baví a žádné zranění mě nedostane! A když už budu muset končit, tak stejně musím něco dělat. Po třiceti letech sportování nejde si najednou jen tak lehnout. Začala jsem teď hrát tenis, který mi také jde dobře," směje se a jedním dechem dodává: „A i tu motivaci mám stále. V začátcích jsem poznala, že třeba sen hrát olympiádu mít nemůžu, stála jsem pevně nohama na zemi. Chtěla jsem být nejlepší u nás, povedlo se to v deblu, který mám nejradši a je u mě na prvním místě. A že teď přišla velká medaile zrovna ve dvouhře, tím je to pro mě cennější. Musím ještě poděkovat spoluhráčům, kteří mi fandili a stále mě mezi sebou chtějí, a klubu, který můj start ve Slovinsku financoval, protože náš svaz tyto seniorské akce bůhvíproč nezajímají…" uzavírá naše zastavení Hana Milisová.