Mimo ring se neperu, směje se dračice s andělskou tváří Eliška Pelechová

Se svou soupeřkou už jste se jednou utkala a ona byla lepší. Ale to nebylo v ringu. Je to tak?
Přesně tak. Bylo to v soutěži o Miss CMTA, což je asociace, pod kterou obě zápasíme. Hlasovalo se po internetu a zvítězila ona.

Pro vás však bylo cennější vítězství v ringu?
Jasně. V ringu nehrajeme na krásu.

S Karolinou Klusovou jste se střetla poprvé. Věděla jste, co od soupeřky můžete čekat?
Celkem ano. Potkávali jsme se na turnajích, i když zápasila jsem s ní poprvé. Taktiku na ní zjišťoval trenér. A vzhledem k tomu, že jsem vyhrála, tak mě připravil asi dobře (úsměv).

Vaše soupeřka předváděla před utkáním v ringu působivý rituál. Neznervózňovalo vás to trošku?
Při zápasech thajského boxu se dělají rituály skoro pokaždé. Já to ale nedělám. Pouze si obejdu ring. To mi stačí.

Od úvodních minut jste v duelu měla navrch. Cítila jste nad svou soupeřkou převahu?
Snažila jsem se od začátku. Nechtěla jsem nic nechávat na poslední chvíli. Cítila jsem, že jsem na tom i silově lépe než ona. Byla z ní cítit trošku nervozita, takže ani moc nehrozila. To mi samozřejmě vyhovovalo.

Diváci vás bouřlivě povzbuzovali. Pomáhalo vám to?
Pomáhalo mi to hodně. Někdo třeba bývá před domácím publikem spíše nervózní, ale pro mě je to velké plus. Domácí zápasy si vždycky moc užívám.

Jednou jste dostala svou soupeřku na zem. Jak se to seběhlo?
To jsme spadly obě. Zachytila jsem ji a ona mě stáhla s sebou.

OBRAZEM: O medaile se rve i po sedmdesátce

Chtěla jste zápas ukončit před limitem?
Nebránila jsem se tomu. Chtěli by to asi i diváci. Ale nakonec zápas trval celých devět minut.

Dodržovala jste po celý duel pokyny trenéra?
Určitě. Řekl mi, co a jak mám dělat. Toho jsem se držela.

Thajský box není pro ženy úplně tradiční sport. Jak jste se k němu vůbec dostala?
Začínala jsem před čtyřmi roky a dostala jsem se k němu díky bráchovi. Také jsem ho teď měla v rohu ringu jako sekundanta.

Dělala jste rovnou thajský box, nebo některý jiný z bojových sportů?
Když jsem byla malá, tak jsem dělal judo. To bylo v nějakých sedmi letech. Brzy jsem ale skončila a pak jsem jezdila na koni.

Je podle vás thajský box vhodný pro ženy a dívky?
Proč ne? Pár holek se najde, které ho dělají.

Co říkají na vaši zálibu rodiče? Nezakazovali vám ji?
Ze začátku z toho měli docela nervy a moc se jim to nelíbilo. Mamka byla spíše pro koně. Ale už si zvykli a jezdí na každý můj zápas, pokud to není někde moc daleko.

Strach o vás nemají?
Mají. Vždycky jsou nervózní více než já. Já jsem celkem kliďas. Nervují se i za mě.

Thajský box je místy dost drsným sportem. Nebojíte se občas v ringu?
Nebojím. Trénuji, seč mohu. Občas tam nějaká rána přijde, ale to si zvyknete.

Jak nese půvabná slečna, když třeba nosí na oku monokl?
S tím se musí počítat. Zrovna před zápasem mi vyndavali stehy z utkání v Německu. Tak jsem byla hlavně ráda, že se mi to neotevřelo znovu.

Studujete vysokou školu. Vaši spolužáci ví, že děláte thajský box?
Většina ano. Někteří se byli i podívat na Pardál Gladiators Night.

Nebojí se vás?
Ne.

Byla jste někdy nucena použít bojová umění i mimo ring?
To ne. Jsem kliďas, neperu se.

Máte kluka?
Nemám. Asi se mě bojí (smích).

Jaké máte plány s thajským boxem do budoucna?
Pokud budu zdravá, tak bych chtěla u thajského boxu vydržet co nejdéle.

Klasický box, který je i součásti olympijských her, vás neláká?
To ne. Box mě neláká. To spíše MMA.

Dvě medaile pro Nestávala