Léta poctivé mravenčí práce vyšebrodských stolních tenistů začínají nést ovoce i na celostátní úrovni.

Nebývalého úspěchu v těchto dnech dosáhly v Ostravě dvě mladší žákyně z Vyššího Brodu, jmenovitě Johana Jonášová a Šárka Procházková, které obsadily na bodovacím turnaji ČR třetí místo ve čtyřhře dívek.

„Laikovi lze těžko vysvětlit, kolik úsilí je třeba k tomu, aby se ze začínajícího stolního tenisty, kterého je třeba nejprve naučit správně držet raketu, stal obávaný špičkový hráč. Když hodíte dětem fotbalový míč, tak budou mít pocit, že hrají fotbal. Než ale správně přepinknou síťku, trápí se trenéři často víc než rok s jemnou motorikou a koordinací pohybu, která se musí u dětí teprve vyvinout," připomíná kouč vyšebrodských tabletenisových nadějí Pavel Mleziva, který nám poskytl reportážní pohled na čerstvý úspěch svých svěřenců.

Přepište dějiny!

Už cesta do Ostravy probíhala v nečekaně veselé náladě plné optimismu, o kterou se starala hlavně Evička Pokorná. A druhý den ve sportovní hale TJ Ostrava se pak v turnaji mladších žáků děly věci, na které se jen tak nezapomíná.

Benjamínek výpravy Eva Pokorná sice v prvním kole prohrál s domácí Bajgerovou a musel do útěchy, ale Šárka s Johankou si se svými soupeřkami poradily s velkým přehledem. O tom, zda se probojujete mezi elitu, rozhoduje vždy třetí kolo kvalifikace. V něm si překvapivě vedla mnohem lépe Procházková, která zdolala Marešovou z Domažlic, zatímco Jonášová se nechala zaskočit bojovností Kovářové z Hradce Králové. Do druhého stupně turnaje tedy poprvé v kariéře postoupila Šárka, zatímco na Johanku zbyla soutěž útěchy, kterou pak až na malé zaváhání v prvním kole suverénně vyhrála a obsadila výsledné sedmnácté místo.

Po skončení kvalifikačních bojů vždy následují čtyřhry. Pokorná v narychlo složené dvojici s Prázdnou z Nákla dokázala dojít až do třetího kola – a byl to pozoruhodný výkon dívenek s datem narození v roce 2004.
Jonášová s Procházkovou si vedly v deblu opravdu fantasticky! Skvělá hra Jonášové podporovaná bojovností Procházkové, trochu šikovného koučinku – a úspěch byl na světě. Vyšebrodská dvojice porážela jedny soupeřky za druhými a zastavila se až v semifinále. Ani mezinárodně ostřílená dvojice Nováková a Matoušová z Ústí nad Labem to s našimi hráčkami neměla jednoduché. Zápas skončil 3:2 ve prospěch soupeřek a 11:9 v pátém setu. Tedy bitva o medaile, jak má být.

Šárka Procházková ve druhém stupni turnaje, kde hraje šestnáct nejlepších ve čtyřčlenných skupinách o postup do čtvrtfinále, dokázala porazit ještě Růžičkovou ze Světlé a obsadila 9. až 12. místo.

Druhý den v klání starších žákyň to zpočátku vypadalo, že karty jsou rozdány předem a turnaj dopadne podle papírových předpokladů. Jen Linda Bandíková byla zásadně proti. Kvalifikací proplula se zarážející lehkostí a myslím že vůbec poprvé začala před hlavní soutěží nahlas uvažovat o tom, jak uhrát postup do čtvrtfinále. Při tom skupinu měla Linda velmi těžkou. Dvě hvězdy z Vlašimi (Bošinová a Pytlíková) a k tomu prakticky nehratelná Viktorínová ze Zlína. Nakonec se to vše semlelo tak, že Bandíková sice prohrála s Viktorínovou, ale Pytlíkovou smetla 3:0. S Bošinovou sice vedla 1:0 na sety, ale nakonec nenašla na topspin soupeřky odpověď a prohrála. Jenže Vlašimačky se pobily mezi sebou a Linda poprvé prošla do čtvrtfinále. Ilčíková z Hodonína byla pro Bandíkovou zatím neřešitelný problém, ale umístění na pátém až osmém místě musíme brát všemi deseti.

Tato bodovačka v Ostravě byla celá na zbláznění. Jeden den výpadek Johanky v mladších žákyních a druhý den ve třetím kole starších žákyň, nelítostný boj o postup do skupin s o dva roky starší Hnátkovou ze Vsetína. Pokorná prohraje oba zápasy v mladších žákyních, ale ve starších senzačně postoupí do druhého kola přes plzeňskou Jarošovou. Na klidu trenérovi nepřidal ani Kuba Harenčák, který přijel do čtyři sta padesát kilometrů vzdálené Ostravy a hned v prvním kole doslova vypustil zápas jen proto, že mu soupeř vyrovnal na 1:1.

David Goldman s Jardou Procházkou měli v neděli těžký los. Oba bojovali, jak se sluší a patří, ale tentokrát to nestačilo. Klukům nechybí technika ani bojovnost. Jen musí posbírat podobné zkušenosti z velkých turnajů tak, jak je posbíraly holky. Musí si zvyknout na velké prostory v halách, kde míče létají trochu jinak. Ale třeba také na to, že v hledišti je běžně přes dvě stovky diváků, většinou z řad rodičů a trenérů. Ti všichni tvoří jakousi zvukovou kulisu, kdy není dobře slyšet míček. Je to hodně nezvyklé, když si představíme rozměry školní mini tělocvičny u nás doma ve Vyšším Brodě, kde je za stoly místo pouze jeden a půl metru…

Všichni kluci ovšem trénují poctivě a s chutí. Jen musí jezdit po celostátních turnajích tak často, jak to finanční situace klubu a v neposlední řadě rodičů dovolí. Být špičkovým hráčem jen v Jihočeském kraji je pro stolní tenis ve Vyšším Brodě ale málo. Máme vyšší cíle, a tak bude nutné našim hráčům také trochu vylepšit podmínky ke kvalitnímu tréninku!

Pavel Mleziva, Karel Vosika