„Vyrůstal jsem na jižní Moravě u Znojma," vrací se ke svým prvním sportovním krokům badmintonový funkcionář Jiří Frendl z Dolního Třebonína. „A to v době, kdy tam sportovně založení mladí provozovali všechny dostupné sporty. V zimě to byl hokej, stolní tenis, v létě pak fotbal, plavání, tenis. Už tehdy jsem inklinoval k individuálním sportům s raketou a plavání. S badmintonem jsem se seznámil na studiích v Praze a od roku 1957 to pak šlo ráz na ráz."

V roce 1973 se již zapálený badmintonista přestěhoval do Českého Krumlova.

„Po zkušenostech z předchozího hraní jsem ihned začal připravovat založení oddílu badmintonu při TJ Slavoj. Oddíl byl založen v roce 1974, ale hráči trénovali již od podzimu 1973," vzpomíná na dobu, kdy v Krumlově byl obecně velký problém s tělocvičnami.

„V podstatě bylo možné aspoň trochu regulérně hrát v tělocvičně školy na Špičáku a pak Za Nádražím. Ovšem dostat se tam, to tehdy nebylo možné, a tak jsme jezdili pravidelně trénovat do Chvalšin. Tam jsme sehráli také první oficiální přátelské utkání s Otavanem Třeboň s výsledkem 3:5. Od září toho roku jsme již byli zařazeni do krajského přeboru družstev," říká ikona krumlovského badmintonu.

Samotnému startu krumlovských badmintonistů v mistrovských soutěžích předcházela pěkná historka.

„Když jsem přišel v roce 1973 na tehdejší OV ČSTV a sdělil, že tady chci založit badminton, tak koukali, vyslechli mě, pokývali moudře hlavami a řekli, že to je fajn a ať zajdu na Slavoj. Tam mne následně z výboru vyhodili s tím, že neví, co to je za sport a že nerozšiřují své řady. Naštěstí došlo posléze ke změně ve výboru Slavoje. Předsedou byl zvolen Miloslav Hrabák, ředitel Liry, který se pak stal mým dobrým kamarádem a hlavně příznivcem našeho sportu. Podařilo se nám zajistit tělocvičnu ve škole Za Nádražím, základna se začala rozšiřovat nejen o dospělé hráče, ale hlavně o děti. To už byli budoucí přeborníky a mistři republiky."

V roce 1975 se přidali do soutěží i badmintonisté Sokola Křemže, v regionu přibyly posléze další oddíly a nakonec byl ustaven i okresní badmintonový svaz, jehož byl Jiří Frendl prvním předsedou. V roce 1977 bylo v okrese již 10 oddílů.

„Badminton se hrál kromě Krumlova a Křemže také v Besednici, Loučovicích, Vyšším Brodě, Chvalšinách, Větřní, Kaplici, Kájově, Velešíně nebo v Soběnově. Na okresních soutěžích startovalo vždy šedesát až osmdesát borců v žactvu, v dospělých to bylo kolem čtyřiceti hráčů," vypočítává muž, jenž byl v roce 1978 zvolen do funkce předsedy Jihočeského badmintonového svazu a také se stal členem ČBaS. „To všechno obnášelo jednu věc, z časových důvodů jsem byl nucen prakticky přestat trénovat a pak i badminton sám hrát."

Dalším mezníkem pro badminton na Krumlovsku bylo postavení nové sportovní haly na Chvalšinské ulici v Českém Krumlově v letech 1978 až 1979.

„Členové našeho oddílu tam odpracovali v akci Z stovky brigádnických hodin, a tak jsme pak v hale dostali i slušný počet tréninkových hodin. Pak už to bylo vlastně v uvozovkách „jednoduché". Stačilo denně chodit trénovat čtyři až pět hodin mládež i dospělé a pak také trávit celé víkendy na soutěžích," s úsměvem říká Jiří Frendl a vrací se k prvotním úspěchům. „V momentě, kdy jsme získali nějaké zlato to bylo značně euforické, protože jsme patřili mezi nejmladší kluby a byli jsme teprve na začátku celé sportovní klubové kariéry. První titul mistrů republiky jsme získali s družstvem juniorů v roce 1985, kdy hrál tým ve složení Bártl, Panský, Doucha, Viktorinová, Klimešová, Bürgerová a Píšová. Významná byla i zlata Viktorinové v individuálních soutěžích, kde měla velmi silné soupeřky v Balcarové nebo Lacinové. Pak to byl první postup do druhé ligy a také postup do první ligy začátkem devadesátých let. Tam také začala zlatá éra Douchy, Wallischové, Jasové, Vyhnálka, Sonáka, Domina, Hrubého, Melounové, Krčmové, Hrubešové, Mikešové, Hniličky," vypočítává tehdejší opory a přidává další jména: „Medaile vozili Jurný, Pěsta, Vilímková, Turoň, Brožová, Milisová, všichni Turkové. To prostě byla desetiletá smršť zlata, která se do Krumlova hrnula. Nad vším ovšem ční první medaile v historii československého badmintonu z evropské soutěže z Polonia Cup v Istanbulu v roce 1997, kdy základ týmu tvořili dva chlapci Milan a Martin Turkové a dvě dívky Eva Brožová a Hana Milisová z krumlovského klubu. Devadesátá léta obecně znamenala, že Krumlov neměl u nás v mládežnických soutěžích konkurenci. Nemohu vyjmenovat všechny naše svěřence, ale významně se ještě zapsali další špičkoví hráči a reprezentanti, se kterými jsem trénoval. Byli to například Stanislav Kohoutek, Pavel Florián nebo, Martina Benešová, všichni několikanásobní mistři České republiky."

Úspěchy ovšem Krumlovští vozí i v současnosti a jistě tomu tak bude i v budoucnu!

„Jsem za to velice rád. Vždyť skoro všichni medailisté, až na velmi málo výjimek, začínali u mne nebo se mnou trénovali – a na to jsem hrdý! Nelze v krátkosti shrnout vše a nezapomenout na někoho, kdo se jistě také zasloužil o naše trvale výborné výsledky. Jistě to jsou první hráči Alena Šedová, Jaroslava Mikešová, Jiřina Hajerová, Květa Machalová, Eva Cepáková, Jan Hajer, Karel Dušek, Zdeněk Liška, Bedřich Galina, Zdeněk Podpěra, Karel Pánek, pak bratři Pavel a Karel Turkovi, pozdější předseda klubu Jiří Dvořák a z poslední doby třeba Karel Kotyza a Radek Votava."

A splnil se Jiřímu Frendlovi badmintonový sen či předsevzetí, se kterými v roce 1973 do Krumlova přišel?

„Chtěl jsem zde vybudovat silný badmintonový klub, vytvořit pro něj takové podmínky, aby trenéři mohli v klidu pracovat, zajistit finanční soběstačnost klubu a trvale kvalitní prostory a zázemí. Myslím, že s malými problémky se mi to nakonec s mými spolupracovníky podařilo. Povedlo se rekonstruovat sportovní halu v důstojný badmintonový stánek včetně velmi slušného zázemí. Za to všechno jsem rád a vzpomínám nejraději na lidi, se kterými jsem to dělal. Čas utíká, proto jsem zároveň hodně šťastný, že můj první počin s badmintonem v Krumlově vydržel až doteď a v roce 2019 to bude již pětačtyřicet let od založení klubu," uzavírá ikona krumlovského i českého badmintonu Jiří Frendl.