Mažoretky mají punc malého sportu, přesto i na jejich kolbištích se odehrávají velké příběhy. Třeba ten o devatenáctileté slečně z jihočeského městečka Blatná, která natolik miluje cvičení s hůlkou i pompony, že pro svou lásku byla ochotna riskovat i zdraví.

Ještě upřesnění - mažoretky dnes nejsou ony ženy, jež v uniformně a ve vysokých botách pochodují za zvuku dechovky. Jde o tanečnice, gymnastky, akrobatky.

Přehlížený problém

Potíže začaly před dvěma roky docela nevinně. Během závodů v Praze si vyvrtla kotník. „Na to jsem byla zvyklá. Mávla jsem nad tím rukou,“ líčí Pekárková.

Po návratu domů zamířila na školní kurz. Při jedné hře běhu s nosítky její noha zapadla do koryta. „Celá se mi otočila. Moc to bolelo.“

Byla v šoku, z vyprávění spolužáků ví, že její první kloudná věta zněla: „Ježíš, já nebudu moct tancovat.“ To jediné ji zajímalo. „Na běh nebo na kolo jsem nemyslela.“

V nemocnici byla v Pekárkové malá dušička. „Už dříve mi říkali, že bych se měla věnovat méně náročnému sportu, nohy mám špatné.“

A teď pro změnu natržené vazy v kotníku, zasažená achilovka… Nedalo se nic dělat. Pravačku najednou „zdobila“ pevná ortéza. Nadějnou teenagerku čekaly tři měsíce klidu, pohyb jen o berlích a rehabilitace.

Do toho přicházely stále nové prognózy. „Nejhůře mně bylo, když mi jeden doktor řekl, že si asi ani nezaběhám.“

Ale co víc pak tu byli rodiče, trenérky a kamarádi. „Nepamatuji se, že by bylo mé okolí v něčem tak jednotné. Všichni, kteří se mnou mluvili, mi další sportování rozmlouvali,“ říká.

Vůle – zákrak?

Členka blatenského Preziosa však měla jiné plány. Na konec kariéry ani na chvíli nepomyslela. „Absolvovala jsem několik rehabilitací, jezdil za mnou specialista z Prahy, který se zná s rodiči.“

Především výrazně zhubla a nabrala svalovou hmotu. Dneska už ji prý kotník nelimituje. „Jen občas mu dopřeji klid, nebo ho zpevním tejpem,“ vysvětluje Pekárková.

Následující věty budou znít vzhledem k těm předešlým až neuvěřitelně, ovšem zápisy soutěží hovoří jasnou řečí: Eliška závodila čtyři měsíce po zranění! A rok po nehodě mířila na mistrovství světa – shodou okolností do Prahy.

Mezi sólistkami s pompony nepatřila k favoritkám, a už vůbec nikdo nečekal, že by mohla ohrozit obhájkyni titulu Bulharku Kristinu Asenovou. „Měla jsem z ní strach,“ přiznává.

Jenže česká reprezentantka cvičila bezchybně, posílena o všechna ta martyria nejen za vlast, ale i za Prezioso, jehož členky považuje za svou druhou rodinu. Poté vyhlásili výsledky. „A já padla do kolen,“ culí se.

Dovětek: Eliška Pekárková vedle sportovní kariéry trénuje. Co by tedy poradila své svěřenkyni, kdyby se dostala do stejných problémů? „Holkám často říkám to, co mi radí ostatní, a já to sama nedodržuji,“ usměje se pořádně paličatá mistryně světa.