VH Krajského svazu lyžování Jihočeského kraje.Pavel Pavel vedl Krajský svaz lyžařů Jihočeského kraje dvacet let.Zdroj: Deník/Vladimír KlímaVeřejnost zná Pavla Pavla především ze stěhování soch na Velikonočním ostrově. Jaká tedy byla jeho cesta do čela krajské organizace lyžařů? „To, že jsem znám přes ty sochy, mi tak trochu pomohlo i do čela lyžařského svazu v jižních Čechách. V té době jsem byl radním jihočeského kraje a docházelo ke generační výměně. Přišli za mnou starší lyžaři jako Honza Žák, Karel Hudeček a další a říkali: Dělej nám předsedu. Já jim na to kývl. Na valné hromadě pak padl dotaz, jaký vůbec mám vztah k lyžování. Tak trochu si mě tam dobírali, ale byl jsem nakonec zvolen všemi hlasy,“ zavzpomínal s úsměvem na začátek předsedování lyžařům Pavel Pavel.

Na skokaňák již nikdy

A jak to tedy bylo s lyžováním Pavla Pavla? Jaké byly milníky jeho působení na sněhu? „Od dětství jsem lyžoval a od šesté třídy jezdil závodně na sjezdovkách. Měli jsme základnu na Kubově Huti. Láďa Matějka, nestor strakonického sjezdového lyžování, tam vydupal chatu vedle starého šlepru a tam jsme měli první závody mezi brankami. Odjezdil jsem starší žáky, mladší dorost a tím to pro mě závodně končilo. Pak pro mě začalo turistické lyžování na běžkách. Vnímal jsem strakonické běžce. Například Jarku Škopovou, která byla na plakátech při Evropském poháru na Štrbském Plese. To byla moje sousedka ve Strakonicích. S běžci jsem měl velmi dobré vztahy. Ale vzpomínám i na to, že jsem si v té době i dvakrát skočil na skokaňáku, který tehdy byl na Kubovce. Při jednom soustředění jsme ho ušlapali, trenéři mě vybrali, abych to zkusil. To bylo někdy v osmé či deváté třídě. Já se nahoře na můstku třásl, rozjel se, měl malou rychlost a dopadl na buben. Koplo mě to a já saltama absolvoval celý buben dolů. Zvedli mě a že musím rychle jet znovu, abych neměl psychický blok. Druhý pokus byl z většího rozjezdu, nicméně se situace opakovala a já se rozmlátil znovu. Tím výcvik na skokaňáku skončil, protože již by na něj nikoho nedostali,“ vybral s úsměvem historku ze svého lyžování Pavel Pavel.

Odleva Radek Sosna, Josef Bejček, Václav Dostál, Ondřej Janoušek, Pavel Pavel a Pavel Hlava.
Pavla Pavla střídá ve funkci předsedy jihočeských lyžařů Ondřej Janoušek

Staré sjezdovky

V té době se však konaly závody ještě na řadě míst, kam by již nyní nebylo možné se dostat. „Sjezdový závod byl také v Hartmanicích a tam to již byla pořádná rychlost. Tehdy bylo bezpečnostní vázání tak maximálně špička Marker, ale pevné paty, takže se dost trhaly achillovky. Moji rodiče mě sledovali pod svahem a já v té rychlosti na největším hupu jako jediný padl a letěl snad dvacet metrů. Závod jsem dojel, nic se mi nestalo, ale od té doby jsem vynechával závody ve sjezdu. Pak ještě bylo pár krásných závodů na Boubíně, ale bylo tam také dost úrazů, protože sjezdovka neodpovídala nynějším požadavkům na sjezdové lyžování. Zažil jsem ještě ježdění na Šedivci na Antýglu na Horské Kvildě. Při nedostatku sněhu se zkrátka hledala místa, kde by se odjely kvalifikační závody, a tak jsme tehdy jeli i v dnes chráněné oblasti na Antýglu. Všechno včetně tyček na branky se vynosilo na zádech a odjel se tak jeden závod. Dnes jezdí závodníci chránění jak rytíři, aby mohli srážet branky a my jezdili mezi tyčkami, které jsme o letní brigádě ořezali ze smrčků a sundali kůru. Každý pak přinesl nějakou barvu a měli jsme tak tyčky všech možných barev. V zimě se mezi nimi jezdilo a každé ťuknutí do přemrzlé tyčky znamenalo její zničení a tím se přikládalo na oheň. Byla jich velká spotřeba. Až později vznikly plastové tyče, FIS pak rozhodla, že budou jen modré a červené. Ale moc rád vzpomínám na ty naše začátky,“ vrátil se do historie závodů na Šumavě Pavel Pavel.

Český pohár lyžařů klasiků na vimperském Vodníku.
OBRAZEM: Lyžaři klasici bojovali na Vodníku o body do Českého poháru

Předsedování

VH Krajského svazu lyžování Jihočeského kraje.VH Krajského svazu lyžování Jihočeského kraje.Zdroj: Deník/Vladimír KlímaPavel Pavel tím, že přijal kandidaturu na předsedu jihočeského lyžování, přišel prakticky do nového prostředí a musel kolem sebe vybudovat partu lidí, kteří to potáhnou s ním. „Situace nebyla jednoduchá. Tehdy bylo osm lyžařských úseků a každý měl nějakou představu. Já naštěstí znal všechny osobně. Jarda Maňák byl šéf základního lyžování, Radek Sosna za běžce, Honza Žák a další. Bylo to prostředí, které mě částečně znalo a respektovalo a mojim úkolem bylo ukončit řevnivost mezi úseky a spojit síly dohromady. Bylo třeba školit trenéry, rozhodčí, pořádat závody a podobně. Jestliže jsme na to chtěli získat peníze, bylo třeba vystupovat jednotně. Do sportovní části jsem jim nezasahoval. Podařilo se nám získat do lyžování nové peníze, později začal i kraj vypisovat dotační tituly. V krajské sportovní komisi jsme měli svého zástupce. Postupně jsme se snažili vybavovat jednotlivé úseky a posouvat lyžování v kraji kupředu. Funkční období jsem měl čtyři roky a když jsem se zeptal, koho tam navrhneme místo mě, tak mě hned umlčeli, že žádná změna není třeba. A tak se to opakovalo, až jsem si odkroutil těch dvacet let,“ vzpomíná Pavel Pavel na začátky v předsednické funkci.

Úspěchy

Poděkování končímu předsedovi Pavlu Pavlovi.Poděkování končímu předsedovi Pavlu Pavlovi.Zdroj: Deník/Vladimír KlímaZa těch dvacet let posbíralo jihočeské lyžování řadu sportovních úspěchů. „Je pravda, že se výsledky začaly dostavovat, přestože ne pro všechny disciplíny je Jihočeský kraj ideální. Nemáme tak velké sjezdovky jako ve Špindu, ale začalo se jezdit trénovat díky dotačním penězům za hranice. Mezitím se Jihočeský kraj zapojil i do letních i zimních olympiád dětí a mládeže, odkud jsme přiváželi hodně medailí. Bylo příjemné si na valných hromadá ch vyslechnou, co vše jednotlivé úseky dosáhly. Akrobati se dostali do Ameriky, velké úspěchy sklízeli běžci i alpské disciplíny. Vznikli snowboardisté, kteří si museli své místo na slunci vydobýt mezi silnými běžeckými a alpskými disciplínami. Ale svou pozici si udrželi a v současné době jsou respektovanou částí lyžařského svazu, mají reprezentanty České republiky a sbírají úspěchy. V Jihočeském kraji tak máme v současné chvíli tři významné odvětví, a to sjezdaře, běžce a snowboardisty. V tomto směru jsem moc spokojen,“ hodnotil Pavel Pavel.

Na zadovské Kobyle se jel krajský přebor ve snowboard slalomu.
Snowboardisté bojovali na Zadově o krajské tituly v paralelním slalomu

Vše jednou končí

Ondřej Janoušek a Pavel Pavel.Ondřej Janoušek a Pavel Pavel.Zdroj: Deník/Vladimír KlímaNabízí se tedy otázka, proč končit? „V předstihu jsem oznámil, že již opravdu nebudu kandidovat. Dvacet let je prakticky jedna generace. Tak, jak jsem to převzal po svých předchůdcích, tak jsem nyní řekl, kluci, je třeba již někoho nového. Nechci být brzdou. Podmínky se mění, doba se zrychluje. Myslím si, že jsme stav a podmínky jihočeského lyžování stabilizovali a je třeba v klidu najít nového důstojného reprezentanta, který naváže na práci nejen tu naší, ale všech těch, kteří tu lyžařskou káru táhli ještě dávno před námi,“ odůvodnil končící předseda své rozhodnutí a doplnil ke svému nástupci: „Mám jméno, které na valné hromadě padne. Je to jeden ze sjezdařů, který je již léta součástí systému. Důležitá je kontinuita. Moje zvolení vyústilo ze zdravotních důvodů mého předchůdce a bylo třeba rychle něco řešit. Nyní jsme měli na přípravu více času a myslím si, že můj nástupce do toho přinese ještě větší systematičnost a dynamiku.

Dík mnoha lidem

Jihočeské lyžování však není jen několik jmen, která vozí medaile z mezinárodních a republikových soutěží. „Neměla by zapadnou jedna věc, a to nesmírná obětavost rodičů a to, že ke sportu děti přivedou, či jim umožní ho dělat. Ten krok do neznám je problematický pro každého. Co je největší deviza, jsou vedoucí jednotlivých sportovních klubů. Na těch to všechno stojí a ti tomu věnují dnes a denně hodiny práce, svého volného času. Dětem odevzdávají maximum a vychovávají budoucí závodníky a snad i další bafuňáře, kteří to zase převezmou po nich. To, že někdo stojí na bedně, je dáno tím, že máme širokou základnu, je z koho vybírat a máme se o co opřít. To je největší deviza, kterou máme. Většinou začínají trenéři se svými dětmi a když vidí, co mravenčí práce je kolem lyžování, tak se zapojí a pomáhají, co to jde. Proto je žákovské a dorostenecké lyžování na jihu Čech na tak vysoké úrovni. Velká lyžařská jména ale vycházejí z nezměrné a obětavé práce mnoha někdy i bezejmenných trenérů,“ poděkoval všem za dlouholetou spolupráci Pavel Pavel.