„Když jsme se dozvěděli, že v Krumlově s dětmi pracuje taková osobnost, jakou je pan Medonos, tak jsme neváhali a vnučku s vnoučkem přihlásili už s předstihem," řekl nám hned za branou tenisového areálu Václav Hejda z Plzně.

„Takový ohlas samozřejmě potěší, při tom začátky tady nebyly vůbec lehké," připomíná si Jiří Medonos a v krátké přestávce mezi jednotlivými částmi tréninku se vrací do minulosti: „Po návratu z trenérských štací v zahraničí (pozn. red. – viz. níže) domů jsem chtěl s trenéřinou pokračovat. Na svazu tehdy zájem nebyl, tak jsem šel tam, kde mě chtěli. Jednoduché! Do Krumlova jsem pak jezdil někdy od roku 2002, kdy mě o spolupráci požádali tehdejší majitelé. Postupně jsme tady začali realizovat i projekt letních kempů. Pak přišla zdravotní přestávka a asi před čtyřmi lety, kdy jsem byl po operaci kyčlí na rehabilitaci v Třeboni, tak za mnou přijeli pánové Dvořák a Fučík, kteří chtěli pomoci s rozjezdem nového klubu. A já si znovu řekl, proč ne? V roce 2012 jsme začínali s devíti dětmi a dnes je jich v klubu přibližně devadesát. Do Krumlova tak kromě těchto kempů dojíždím z Prahy v týdnu každý čtvrtek a pátek," svěřuje se.

Tenisový matador se ovšem nijak netají svým kritickým pohledem na současnou fyzickou zdatnost naší mládeže…

„Ta je slabá, což neplatí jen pro tenis, ale i obecně. Ve škole je dnes, myslím si, tělocvik na tak nízké úrovni, že je vůbec zázrak, když naši sportovci nějaké olympijské medaile nebo jiné úspěchy získají. A čím budou děti méně zdatné, tak nebudou zdravé a ani sport výš nepůjde," má jasno Jiří Medonos a jedním dechem dodává: „Možná jsem kritický až moc, ale já to tak vidím. Když dnes přijdete do školy na tělocvik, tak vidíte, že děti třeba neumějí hodit nebo chytit míč, neudělají kotrmelec a o nějakých prostných ani nemluvě. Děti také mají tisíce jiných aktivit, které se sportem nesouvisejí. To ovšem záleží i na samotné výchově v rodině."

Někteří rodiče ve svých ratolestech naopak hned vidí grandslamové vítěze…

„Je pravda, že o tom mluví, ale vůbec neví, co to znamená. My dnes však máme problém už v tom, aby děti vůbec sportovaly. A chci-li být dobrý, nemůžu si chodit dvakrát týdně zapinkat na trénink a pak chtít být wimbledonský vítěz. Jak říká kolega Honza Kukal, tak tenisu nebo sportu obecně se musí člověk věnovat čtyřiadvacet hodin denně, aby něčeho dosáhl!"

Má trenér podobné starosti i na právě probíhajícím kempu nadějí?

„Když se těchto dětí zeptáte, co dělaly o prázdninách, tak se dozvíte, že dva měsíce nedržely raketu v ruce, nic nedělaly… První dny přípravy jsou proto pro ně velice tristní, znovu je učíme základům a stále se vracíme zpátky. To ale není jen otázka Krumlova nebo Jihočeského kraje, ale platí to i v Praze, přestože tam jsou podmínky na o něco vyšší úrovni. A samotné trénování? Tomu zase každý rozumí a každý kritizuje. Já říkám, pojďte si to zkusit! Vezměte raketu do ruky, postavte se na kurt a dělejte to tak, aby to ty děti celý den bavilo a ještě se při tom něco naučily!" vzkazuje.

A jakou trenérskou filosofii Jiří Medonos vyznává?

„U nás panuje trend, že přísný trenér je špatný trenér, protože nechválí. Já naopak tvrdím, že hodný trenér ještě neznamená dobrý. Jedna maminka mi říkala, že její dcerku placený trenér stále chválí… Ten, který se ovšem snaží něco naučit, tak je zákonitě špatný. Já jsem asi dost přísný, někdy si říkám, že jsem takový bubák a třeba to i přeháním, ale dosud mými metodami nebyl nikdo ze svěřenců psychicky nijak postižen," s úsměvem říká a závěrem našeho setkání dodává: „Jak se traduje, s dětmi se nestárne! Práce mě pořád baví a dokud mi bude sloužit zdraví, tak bych v ní chtěl pokračovat co nejdéle. A ještě tam napište, že nejsem takový bubák, jak to někdy možná vypadá," směje se Jiří Medonos.

Jiří MEDONOS - hráč: vítěz Galeova poháru (juniorská obdoba Davis Cupu) z roku 1966 (ve finále s Kodešem a Laudinem výhra 4:1 nad Sovětským svazem), mezinárodní mistr Československa ve čtyřhře a smíšené čtyřhře, trenér: 3x jako nehrající kapitán družstva žen vítězství ve Fed Cupu (1984 v Brazílii, 1985 v Japonsku a 1988 v Austrálii), v letech 1990 – 1993 působil v dánském Horsholmu, trénoval i v USA a Egyptě, trenér I. třídy ČTS.