Při premiéře mezi soutěžáky se Václav Šejda blýskl bronzem ve sprintové sérii

Devět let jezdil závody do vrchu v populárním Edda Cupu, což byla ideální průprava pro posun o level výš. „Přestup ze závodů do vrchu do rallye jsem si vysnil už dávno, ale zrealizovat se mi ho podařilo až před letošní sezonou,“ uvádí.

Pro přechod mezi smetánku motoristického sportu, za kterou je rallye právem považována, musel českobudějovický závodník přezbrojit. Starší vůz Opel Astra, se kterým se dlouhé roky proháněl po kopcích, nahradil novějším automobilem stejné značky, ale rallyeové specifikace. Na start své první soutěže si však musel ještě počkat. „S ohledem na koronavirem ovlivněný průběh letošní motoristické sezony jsem začal opět na kopcích. Alespoň jsem tak mohl otestovat novou soutěžní techniku,“ vysvětluje.

Po třech závodech do vrchu se konečně postavil na start první vysněné rallye. V úvodním podniku letošního rallysprintového mistrovství v Příbrami si ve třídě 16 se svým spolujezdcem Jiřím Jevickým vyjezdili třetí místo, což na nováčka nebylo vůbec špatné. „Šli jsme do toho s jediným cílem. Chtěli jsme hlavně soutěž dokončit a posbírat co nejvíc zkušeností. Obojí se povedlo a navíc jsme si jako bonus odvezli poháry za třetí místo,“ chválil si po své premiéře mezi soutěžáky.

Nakonec spolu s Jevickým v rámci letošní zkrácené sprintové série absolvovali tři soutěže. Po již zmíněném třetím místě v Příbrami byli dvakrát čtvrtí ve Vyškově a ve Šternberku, což jim v součtu zajistilo celkové třetí místo ve třídě 16 v Liqui Moly rallysprint sérii 2020.

V první sezoně přitom Jihočech na stupně vítězů nepomýšlel. „Cílem bylo vždycky hlavně dojet do cíle a nabírat zkušenosti. Tomu jsem vždy přizpůsobil i svou jízdu, i když bylo pár momentů, kdy jsem se nechal unést a snažil se posouvat své limity. Holt jsem chtěl dokázat, že vrbenská krev není žádná bramborová polívka,“ usměje se a s hrdostí v hlase připomene svou rodnou čtvrť. „To s sebou přineslo pár chyb, které mě mrzí, ale k závodům to patří. Jirka Jevický na sedadle spolujezdce mě vždy dokázal správně usměrnit. A naopak, když se něco povedlo, tak mě pochválil,“ ocenil svého o něco zkušenějšího parťáka na horkém sedadle mitfáry.

Výkony českobudějovické posádky šly závod od závodu dopředu. „Naposledy ve Šternberku jsme se už opravdu pěkně svezli a ztráta na první tři soupeře ve třídě nebyla nijak velká. Tamní soutěž je ještě jedna z mála, která se jede jako za dob, kdy jsem jako náctiletý dělával mechanika Honzovi Jinderlemu. Úzké uskákané cesty mezi stromy, kde auto pořád někam poskakuje a do poslední chvíle před zatáčkou člověk neví, v jaké stopě bude. To pro mě byl skutečně velký adrenalin a moc jsem si to užíval. Jsem rád, že se mi takovou soutěž podařila dokončit bez šrámů,“ odfoukl si v cíli posledního závodu letošní sezony.

Šejdovým velkým sportovním snem je účast na „domácí“ Rallye Český Krumlov, která je součástí mezinárodního mistrovství republiky v automobilových soutěžích. Ty se oproti sprintům jezdí jako dvoudenní. „Po letošní sezoně jsem už jen krůček od splnění tohoto cíle. Mám za sebou tři dokončené sprinty za volantem a dva pohárové závody jako spolujezdec, což by mělo stačit na potřebnou mezinárodní licenci. Když se všechno podaří tak, jak bych si přál, tak bych příští rok v květnu rád přejel přes startovní i cílovou rampu v českokrumlovské Jelení zahradě. Když se k tomu připojí i nějaký ten start v rallysprintech, tak se rozhodně zlobit nebudu. Rallye je totiž děsně návyková záležitost,“ neskrývá.

Mistrovský bronz, to není samozřejmě zásluha pouze samotného pilota, ale celého týmu. „Za pomoc a podporu patří velké poděkování celé mé rodině a všem kamarádům. Bez nich by to nešlo,“ vzkazuje svým nejbližším spolupracovníkům.