Uprostřed tohoto týdne se na větřínské radnici konalo neformální setkání, na kterém zástupci obce ocenili čerstvý sportovní úspěch jedné z obyvatelek Větřní.
A kdo že byl tou sportovkyní? V doprovodu rodičů a svého trenéra zde byla za vzornou reprezentaci obce oceněna šestnáctiletá karatistka Vladimíra Račáková, jež před pár dny v barvách českobudějovického Fight Clubu v americkém Miami vybojovala prestižní titul mistryně USA v kumite (sportovním boji) kategorie do 17 let.
„Dlouho jsme ani nevěděli, že máme u nás doma takový talent. Jsme proto rádi, že formou určité finanční podpory jsme k tomuto úspěchu mohli jako obec přispět," předeslal větřínský starosta Antonín Krák.
Cesta za oceán
Jak vůbec došlo k tomu, že se Jihočeši vydali na dalekou cestu za Atlantik? To nám přiblížil trenér budějovického oddílu Marek Hullman, jehož jméno není znalcům sportu v našem regionu rozhodně neznámé.
„Pocházím z Krumlova, ale už před časem jsem přesídlil do Ameriky, kde jsem studoval a později pracoval jako trenér karate posledních téměř jedenáct let," přibližuje kouč a jedním dechem pokračuje: „Ve státech získané kontakty se mi teď po návratu hodily. Od klubu Champions Academy z Miami jsme letos dostali pozvání k účasti na americkém šampionátu, které jsme rádi využili. Odletěli jsme na Floridu, kde se ve dnech jedenáctého až patnáctého července závod konal. Byli jsme tam ovšem kvůli aklimatizaci i povinnostem vůči tamnímu klubu, kde jsem sedm let působil jako trenér, o něco dříve. Závodníkům amerického klubu jsme předvedli naše karate, jak u nás doma cvičíme," vzpomíná Marek Hullman.
Zářivé medaile
Výprava z jihu Čech čítala celkem šestici nadějných karatistů ve věku od dvanácti do šestnácti let – a byla za Atlantikem velice úspěšná, o čemž svědčí zisk zářivé kolekce medailí.
„Na úvod mistrovství jsme nastoupili do závodů v kata (pozn. – sestavách), kde jsme se ale moc neprosadili. Daleko lepší to pak bylo v kumite, kde to šestkrát zacinkalo. Kromě pěti bronzů jsme získali jedno zlato, a to právě zásluhou Vlaďky Račákové," vyjmenovává trenér a ještě doplňuje: „Za ty roky, co jsem v Americe působil, to bylo vůbec nejlépe obsazené a tím vůbec nejtěžší mistrovství země, protože pro domácí závodníky to zároveň byla kvalifikace na blížící se Panamerické hry do mexického Cancúnu a na mistrovství světa seniorů do Paříže," říká držitel 1. Danu Shotokan karate a zároveň dvojnásobný šampion USA Marek Hullman.
„Američané tuto domácí vrcholnou akci brali velice prestižně. Věří, že karate se brzy stane olympijským sportem, a tak tomu věnují spoustu času i prostředků. Jsem rád, že jsme při takové akci vůbec mohli být, tuto skvělou myšlenku mohli podpořit a navíc zde vybojovali už zmíněné medaile," vyzdvihuje kouč.
Životní úspěch
Vladimíra Račáková bojovala na mistrovství USA v kumite kategorie do 17 let (do 57 kg), kde se postavila devítce o rok starších soupeřek – a nakonec stanula na stupínku nejvyšším.
„Vlaďka to měla opravdu hodně těžké, ale dokázala to. Prala se proti starším a ukázala, že je obrovská bojovnice. Nejvíc pak ve finále proti svěřenkyni několikanásobného mistra světa George Kotany z Hawaje," vyzdvihuje cenu zlatého úspěchu větřínské karatistky trenér.
A jak prožívala cestu na vrchol sama Vladimíra Račáková?
„Finále bylo opravdu nejtěžší, byla jsem pod velkým tlakem. Medaile sice už byla jistá, ale šanci vyhrát skvělé zlato jsem nemohla pustit. Navíc jsem hned ze začátku zápasu o bod prohrávala a musela dohánět. Kopem za tři body jsem to ale otočila a pak už si to pohlídala. A na konci to byl nepopsatelný pocit. Karate dělám od první třídy už deset let. Medailí z mezinárodních závodů už mám několik, ale stát se mistryní USA, to je nejvýš. Tohle zlato je úžasné a určitě je to největší úspěch mojí dosavadní kariéry. Nikdy jsem nevěřila, že se do Ameriky dostanu, a zlato je proto splněním jednoho snu," svěřuje se studentka českobudějovického Gymnázia olympijských nadějí a česká juniorská reprezentantka.
Chybělo však málo a dnes úspěšná sportovkyně se mohla vydat na zcela jinou dráhu…
„V první třídě přinesla ze školy přihlášky na dva kroužky. Bylo to karate a mažoretky. Oba ale byly ve stejném čase, takže se musela rozhodnout. A vybrala si karate, což se mi ze začátku zdálo divné. Ale dnes už jsem ráda, dělá nám jenom radost," kvituje maminka, jež spolu s manželem dosud viděla všechny úspěchy sportovně nadané dcery, s výjimkou toho posledního ze zámoří. „To nás v první chvíli moc mrzelo. Byla sice možnost závody z Miami sledovat on-line, ale zrovna při finále s Vlaďkou přenos spadl. Hledali jsme informace na internetu, kde nejdříve uváděli, že skončila třetí, což byl samozřejmě nesmysl. Až někdy ve tři hodiny v noci po telefonátu s dcerou vypukla obrovská radost a vzbudili jsme celý barák. Příští rok, jestli se do Ameriky pojede znovu, tak už chybět nebudeme," slibuje maminka.
A jak úspěch českých karatistů přijali sami Američané?
„Oni nás většinou stále dávají někam do východní Evropy. Naše karate se jim ale moc líbilo a dokázali ho ocenit. Speciálně pak Vlaďka a její agresivita i technika byly velmi kladně hodnoceny. A úspěch nám všichni přáli, což třeba v Čechách není zase pravidlem," ví Marek Hullman a ještě doplňuje: „Dostali jsme pozvání i na příští rok a já doufám, že se to znovu podaří. V nejbližší budoucnosti bychom chtěli na tuto spolupráci navázat i opačným směrem, aby děti z Ameriky jezdily na oplátku k nám."
Druhý sen?
Cesta za oceán byla pro Vladimíru Račákovou splněním jednoho snu.
„Volného času moc nebylo, protože od osmi ráno jsme každý den trénovali nebo závodili. Přesto nám Marek něco z Miami ukázal. Byli jsme v centru, v mořském akváriu, v bažinách na aligátorech. Bylo to jedním slovem úžasné, ale největší dojmy mám přesto přímo ze samotných závodů. Bojovali jsme v obrovské hale s deseti tatami, což se u nás ani v Evropě nevidí. Krásné bylo vyhlášení vítězů podobné nástupu boxerů do ringu. A viděli jsme i finálové zápasy seniorů, kteří bojovali o mistrovství světa na jednom velkém pódiu," vrací se vzpomínkami na Floridu větřínská závodnice a ještě dodává perličku: „Zkoušela jsem tady uplatnit i svojí školní angličtinu, ale moc jsem se s ní nechytala," směje se Vladimíra Račáková.
A kam povedou další kroky medailistky z malé obce v našem regionu?
„Pokud se karate jednou dostane na olympiádu, tak start pod kruhy by byl mým druhým velkým snem," má jasno Vladimíra Račáková.
„Myslím, že to není vůbec nereálné. Karate by mohlo být na olympiádě v roce 2020 a za osm let bude Vlaďka v ideálním sportovním věku. Každopádně se nejdřív musí dostat do seniorské reprezentace, což však při jejích kvalitách nebude problém," dodává na závěr kouč Marek Hullman.
