Rodák z Českých Budějovic (* 31. 5. 1965) se k volejbalu dostal na gymnáziu a mezi tuzemskou elitou začal hrát už ve svých 17 letech. V českobudějovickém volejbale se zařadil se mezi legendy, když v dresu Č. Budějovic oslavil jako nahrávačská jednička dva mistrovské tituly v extralize a čtyři v Českém poháru. Po angažmá v Liberci a v zahraničí se do Jihostroje vrátil i jako trenér a k titulům, které v budějovickém dresu pomáhal vybojovat na palubovce, přidal i tituly a medaile jako trenér.

„S volejbalem jsem začínal v bývalé Škodovce pod trenérem Procházkou,“ vzpomínal v rozhovoru s moderátorem vyhlášení Desítky roku v Metropolu. „Působil jsem v Budějovicích dlouho, dá se ale říct, že hned na tu první sezonu vzpomínám nejraději. Bylo to v roce 1996, kdy jsme jako mužstvo, od kterého nikdo nic neočekával, začali dynastii Jihostroje, který pak dlouhou dobu byl a stále je ve špičce české extraligy. Vyřadili jsme tenkrát v semifinále extraligy Odolena Vodu, což byl obrovský favorit, narvaný reprezentanty. My však přes tento hvězdný tým postoupili do finále, kde už jsme to sice nezvládli, přesto ale pro nás i naše fanoušky, kteří zaplnili halu k prasknutí, to bylo něco neskutečného,“ zdůraznil.

Jihostroj zazářil jako kometa a září dodnes: „Přišly tituly v letech 2000 a 2002, to bylo ještě za mě. Pak jsem sice z Budějovic odešel, ale tituly Jihostroj sbíral jako na běžícím pásu dál,“ říkal Dvořák.

Jako hlavní trenér Jihostroje začal Dvořák v ročníku 2022/23 už svou sedmou sezonu. Tým pod jeho vedením získal dva tituly (2017 a 2019) a třikrát vyhrál Český pohár (2019, 2020 a 22). Letos v listopadu však byl od týmu odvolán. „Na České Budějovice ani na Jihostroj jsem ale nezanevřel. Jsem velký patriot, prožil jsem tady ve své kariéře svá nejlepší léta, nicméně to odvolání mě hodně mrzí a pořád se s tím jen těžko vyrovnávám,“ s hořkostí v hlase říkal na pódiu při uvedení do Síně slávy René Dvořák.