Pravé křídlo házenkářského týmu hrajícího u Otavy, Alexandra Merglová, odpovídala na otázky Deníku. Třiadvacetiletá Alexandra Merglová se rozpovídala nejen o házené, ale také například o vaření, vysoké škole či chození po horách.
Jak se vám v této nepříjemné době daří?
Musím říct, že jsem velmi vděčná, že je házená součástí sportovní bubliny. Můj život se tedy nijak výrazně nezměnil, kromě online školní výuky. Je skvělé, že máme možnost trénovat a hrát, protože sport a pohyb obecně je v téhle době velmi důležitý jak pro fyzické, tak psychické zdraví. Studium online formou je velmi náročné, hlavně proto, že je člověk izolován od ostatních spolužáků a přijde si na všechny školní povinnosti sám. Mrzí mě, že ze studia na vysoké škole zmizely skoro všechny dobré aspekty, jako je třeba pivo s kamarády po zápočtu. Ani si nedokážu představit, jak těžké to musí být pro prváky.
Vím, že jste odchovankyně písecké házené. Máte v týmu ještě někoho, kdo začínal s házenou u Otavy?
Z mého ročníku jsme zůstaly v Písku jen dvě, já a naše brankářka Lucka Preslová. Celkově už u nás převažují spíš "neodchovankyně", ale některé jsou u nás tak dlouho, že už jsou z nich taky "Písečandy".
Je obtížné skloubit pracovní, ve vašem případě studijní, povinnosti s házenou?
Všichni v týmu během házené studujeme nebo pracujeme. Není to vůbec jednoduché a volného času moc není. Já studuju na ČVUT stavební fakultu a obdivuju holky, co zvládají skloubit práci s dojížděním na tréninky nebo cestami na zápas.
Vaše dominantní ruka je pravá, a přesto nastupujete na pozici pravého křídla, tedy pro praváka netypicky…
Je to tak, hraji na pozici pravého křídla, i když bohužel nejsem levák. Vždycky jsem hrávala na opačné straně hřiště. Na levém křídle, ale letos přišla změna a já už jsem se na pravém křídle zabydlela.
close
info
Zdroj: Deník/ soukromý archiv Alexandry Merglové
zoom_in
Spoluhráčky Adéla Velková a Alexandra Velková v dresech Sokolu Písek
Kromě pár střetnutí končí vaše zápasy velice těsnými výsledky. I jedna remíza se urodila. Je MOL liga tak vyrovnaná soutěž?
Pokud nebudeme počítat Most a Michalovce, které mají na kontě snad jen jednu prohru, mohli bychom MOL ligu nazvat skoro vyrovnanou. Se všemi soupeři se dá hrát a vyhrát, o to víc nás teď ke konci základní části mrzí ztracené body z nevydařených zápasů, které nás můžou stát play off.
Jak trávíte čas na cestách, které trvají i přes 8 hodin?
Cesty na Slovensko jsou opravdu náročné, hlavně Michalovce a Prešov, takovou cestu já osobně dospávám ještě tři dny. Na dlouhé cestování jsme si ale už za ty roky zvykly, takže třeba cesta do Poruby je vlastně krátká. V autobuse většinou sledujeme společně filmy, nebo i hrajeme nějaké společenské hry. Cestou zpátky už padá únava, takže každá poslouchá svou muziku, čte si knížku. Nebo se snaží najít co nejpohodlnější polohu na spaní. Během zkouškového období si s sebou všichni bereme učení s tím, že se za těch x hodin přece určitě něco naučíme. Většinou to nedopadne a skripta se akorát projedou po celé republice. Někdy dokonce až za hranice.
Slyšel jsem, že ráda chodíte po horách. Kde se vám nejvíce líbilo?
Po horách chodím moc ráda, vždycky s nějakou fajn partou. Každý rok jezdím do německých Alp, vlastně loňské léto jsem poprvé za několik let nebyla. Jinak jsem prochodila pohoří v Rakousku, na Slovensku, v Norsku, kam bych se ráda ještě někdy vrátila, a samozřejmě i tady v Čechách. Mezi moje vysněné destinace patří Švýcarsko a Kanada. Uvidíme, jaká bude situace v létě, ale doufám, že už si letos nenechám nějaký horský výšlap ujít.
close
info
Zdroj: Deník/ soukromý archiv Alexandry Merglové
zoom_in
Házenkářka Alexandra Merglová
Taky mi nemohlo uniknout, že ráda a hodně pečete…
Peču i vařím moc ráda, beru to většinou jako odpočinek od spousty práce, kterou nás zasypávají ve škole. Snažím se pořád zkoušet nové recepty a mám radost, když se povedou. Zdravě nepeču, vždy jen snížím množství cukru na polovinu.
Proč?
Protože sama nemám ráda moc přeslazené. Párkrát jsem samozřejmě zkusila i zdravé recepty, ale musím se přiznat, že to nikdy nechutnalo tak dobře, jako klasická varianta (smích).
Údajně jste i na dovolené poctivě plnila individuální plán. Kde jste byla? V čem individuální plán spočíval?
Vždy, než se v létě znovu sejdeme ke společné přípravě, dostáváme individuální plány. Jsou sestaveny tak, aby naše tělo připravily na měsíc a půl letní dřiny, která ho čeká. Jde většinou o klasické běhání, posilování a skákání. V tomto volnu je příjemný prostor přidat do ,,přípravy na přípravu“ i jiné sporty než házenou. Za mě třeba plážový volejbal, badminton nebo squash.
Před začátkem sezony jste si stanovili cíl být mezi TOP4 českými celky v tabulce. Jak se vám cíl daří plnit?
Cestu k našemu cíli jsme si hodně zkomplikovaly. Zakončit tuhle zvláštní sezonu mezi TOP4 českými celky by bylo parádní. Do konce základní části zbývá pět zápasů a já věřím, že se v nich ještě porveme o účast v play off.
Jaké jsou vaše osobní cíle?
Mým osobním cílem je dokončit zdárně studium a dál se uvidí. Co se týče házené, chtěla bych za Písek vybojovat nějakou tu medaili. Naposledy se mi to povedlo v poslední sezoně za starší dorost, a to už je fakt dávno.
