Pozornost jihočeských příznivců sportu bude v průběhu víkendu upřena nejen ke Kateřině Nash, ale také k dalším závodníkům, kteří v reprezentačním dresu vyrazí do boje s cyklokrosovým světem. Michael Boroš pojede poprvé mezi elitou. Tedy v kategorii, ve které jsou všechna zářivá světová esa.
Přitom moc nechybělo a mohl se připravovat třeba na hokejové mistrovství světa.
Proč?
„Hrál jsem hokej asi šest let," vypráví před svým nedělním závodem, který bude vrcholem letošní sezony. „Hokej mě bavil, jako mě teď baví kolo, normálně jsem chodil na tréninky, řekl bych, že mi to docela šlo," usmívá se.
Nakonec vyhrálo kolo.
„Byly tam pak trochu problémy se školou, chtěl jsem zůstat na jazykovce, do které jsem chodil, proto jsme se rozhodli pro kolo."
Michael se za svými premiérovými sportovními krůčky ohlíží v množném čísle. Důležitou roli totiž sehrál jeho otec, který se narodil se v bývalé Jugoslávii. „Maminka je z Tábora, táta z Jugoslávie, jeho rodiče ale pocházejí z Maďarska," rozplétá docela zamotanou rodinnou záležitost Boroš starší. „V Jugoslávii nebyla práce, přesídlili jsme do západního Německa, kde jsem byl do osmi let, rodiče se pak rozešli a já emigroval do Československa," popisuje cestu, která Franjo Boroše přivedla až do Tábora. „I já hrával hokej, v mých stopách šel syn."
A už jsme zase zpátky u Michaela. Ten v pěti letech odstartoval zmiňovanou hokejovou kariéru. „Vydržel až do jedenácti let jako docela úspěšný obránce, pak jsem ale potkal trenéra Standu Bambulu, a tak přešel na kolo."
Určitě nelituje, i když říká: „Cyklistika je větší dřina."
Okamžitě mu učarovalo kouzlo volnosti pohybu.
„Pro hokej je vymezený čas na trénink, na kole si můžu vyjet kdykoli a kamkoli."
V neděli pojede závod mistrovství světa v cyklokrosu. Trať má doma přímo u nosu. Zná ji dokonale. „Je těžká," přikyvuje. „Ale spravedlivá."
Podle Boroše odpovídá parametrům mistrovství světa. „Vyhraje ten nejlepší."
Češi, a především závodníci ČET Tábor, udělali pro úspěch všechno. „Na trati hodně trénujeme," souhlasí Michael Boroš. „Úseky máme do sebe zažrané, víme, jak to bolí."
Budou - li přímo v závodě docházet síly, reprezentanti ČR se mohou zcela jistě spolehnout na diváky. „Fanoušci nás poženou dopředu."
Dá se očekávat, že všichni cyklokrosaři budou intenzivně vnímat nervozitu. „Je to mistrovství světa, trochu nervozity tam být musí, ale jakmile se rozsvítí semafory, tak už se jede naplno."
Michael Boroš zvolil pro letošní sezonu náročný formát přípravy. „Každý den je jiný," popisuje pestrost tréninku.
Rozdílný je trénink v létě, jiný v zimním období. „Od rána do večera se ale nezastavíme."
Jak teď vypadá den v životě vrcholového sportovce?
„V období před mistrovstvím světa už toho moc nenatrénujete. Spíš jsme se věnovali rychlosti, intenzitě, tyto věci se připravují, aby všechno vygradovalo přímo na šampionátu."
Letošní sezona je pro cyklokrosaře z jihu Čech velice úspěšná. Vsadili na trénink s matadorem Vojtěchem Červínkem. A udělali dobře.
„Odvedli jsme hodně práce, je vidět, že jsem se někam posunul, i když vím, že všechno se nedá zvládnout za rok, je to pár let dřiny," uvažuje Boroš.
Červínek stojí jako trenér za úspěchy velkých hvězd.
Třeba Zdeňka Štybara.
„Doufám, že je budu následovat," usmívá se talentovaný táborský cyklokrosař.
Kdyby se podařilo zajet skvělý výsledek na mistrovství světa, mohla by to pro šikovného sportovce být vstupenka do některého z belgických velkoklubů?
„Stát by se to asi mohlo, v únoru mi Táboře skončí smlouva, ještě nevím, co bude, každý dobrý výsledek určitě pomůže," dodává Boroš.