Tomáš byl oporou družstva v týmové soutěži, v níž Češi těsně neprošli ze skupiny, a v jednotlivcích jej reprezentační trenéři nominovali do čtyřhry s Adamem Ehmem a do smíšené čtyřhry s Lucii Krpatovou, oběma z TJ Polabiny Pardubice. Jeho reprezentační partneři nejsou ale jeho sportovními partnery, hráli spolu pouze na tomto šampionátu. S Ehmem navíc šlo o jejich první společný soutěžní zápas vůbec.

Tomáši, popište nám, co všechno jste v souvislosti s opatřeními kvůli pandemii koronaviru musel před mistrovstvím Evropy podstoupit?

Dlouho nebylo jasné, zda se šampionát vzhledem k probíhající pandemii uskuteční. Evropská badmintonová federace ale udělala maximum pro to, aby se tato vrcholná akce konat mohla, a i český badminton chtěl být u toho. Plynulo z toho ovšem několik pravidel a opatření, aby vše proběhlo v bezpečí. Nečekalo nás vůbec nic snadného, jak na kurtu, tak mimo něj. V krátkosti, v pátek proběhlo v Praze první testování na covid-19, individuální izolace na hotelovém pokoji a v neděli následoval odlet do místa dění. Ve Finsku jsme nastoupili do třídenní karantény s možností týmového tréninku a fungování. Následně jsme museli na druhé testování a následovalo několik dalších hygienických opatření v takzvaném bubble systému, který bylo zejména díky areálu olympijského národního centra možné dodržovat. Nebyl to jen tak normální turnaj, na který jsme zvyklí, ale pořadatelé se s tím popasovali skvěle, proto jsme se mohli cítit v bezpečí. Ale přiznávám, že čekání na výsledky testů bylo stresující.

Jak v době zákazů a omezení probíhala vaše závěrečná příprava?

Do 11. října šlo relativně vše dobře, tréninky byly podle dlouhodobého plánu. Už o den později se však vše řídilo podle zpřísněných vládních opatření. Příprava měla vrcholit zejména herními tréninky a laděním na kurtu. Bohužel, dalo se jen trénovat venku. Jsem rád, že trenér Radek Votava dokázal improvizovat a já se společně se svým deblovým partnerem a klubovým spoluhráčem Jaromírem Janáčkem mohl na juniorský vrchol připravovat aspoň takto. Nestandardní to ale nebylo jenom tréninkově. Znát bylo i turnajové manko, protože poslední mezinárodní zápas jsem hrál právě s Mírou 29. února tohoto roku na Slovensku, kde jsme vybojovali třetí místo na Slovak Open 2020. Juniorská Evropa proto byla hodně, jak se říká z voleje, a mně moc chyběly ty mezinárodní zápasy.

Na šampionátu ve Finsku byla na programu nejprve soutěž družstev. Čeští junioři byli nalosováni do skupiny spolu s Ruskem, Švédskem a Portugalskem. Boj o dvě postupová místa pro čtvrtfinále byl obrovský, ale lépe připraveni byli nakonec soupeři prvních dvou zmiňovaných zemí. Můžete nám vaše vystoupení zhodnotit?

Moc jsem se těšil, až budu moc zase hrát zápas na mezinárodním poli, protože poslední mezinárodní turnaj jsem hrál na přelomu února a března. Bohužel to není ten očekávaný výsledek, který od nás zejména vedení svazu očekávalo. Hned od začátku bylo vidět, že jsme tím byli částečně svázáni a na kurtu nám chyběla herní jistota. Je nutno přiznat, že rozhodující momenty zvládli tentokrát o ten kousek lépe Švédové a Rusové. Zejména na hráčích Švédska bylo vidět, že jejich příprava byla optimální a od prvního úderu byla jejich hra o mnoho jistější. Naše výkony se každým zápasem zlepšovaly a za sebe jsem moc rád, že jsme zejména v posledním utkání proti Rusku předvedli opravdu špičkové výkony. Výhra v mixu nad nasazenými jedničkami se určitě počítá a mám z ní velkou radost! S odstupem času jsem ale rád i za svůj výkon proti Švédsku. Bylo jasné, že se bude rozhodovat hned od úvodního mixu. Porazit Švédsko šlo body v mixu, klučičím deblu, a ještě jedním překvapením. Mix nám bohužel utekl ve druhém setu, kde se na nás za příznivého stavu 16:10 projevila nervozita a bohužel pár okamžiků v řádech sekund vůbec nevyšlo.

Téměř bezprostředně po skončení finále soutěže družstev startovala druhá část evropského šampionátu, soutěž jednotlivců, kde ani tentokrát nebyl los moc příznivý. Ve smíšené čtyřhře jsme s Lucií Krpatovou bohužel nestačili na třetí nasazený pár Rindshøj, Werge z Dánska a v deblu s Adamem Ehmem vám stopku vystavili rovněž v úvodním zápase po vyrovnané bitvě šestí nasazení Němci Maurer se Schnabelem, kteří nakonec v turnaji došli až do semifinále a získali bronzové medaile. Co k tomu říci?

Los byl krutý, ale tak to prostě je. V mixu bylo těžké se dostat přes střední část kurtu, kde dominoval dánský hráč. Od nás vedla tedy cesta k bodům jedině aktivním přístupem a spíše rychlejšími míči. Jsem rád, že i přes nepříznivý vývoj, jsme dokázali něco změnit a rozhodit to, a tím získat dobrou šňůru ve druhém setu. Prohra ve čtyřhře mě mrzí nejvíc, ale na druhou stranu vím, že jsme na kurtu oba dva společně nechali úplně všechno. Tento zápas měl skvělý náboj a vysokou kvalitu. Každý jsme měli v zápase slabší chvilku a bohužel o něco více štěstí měli na závěr právě Němci. Jsem moc rád, že jsem zvládl hrát zápasy ve vysokém tempu, jak v soutěži družstev, tak i jednotlivců. To je pro mě a mého trenéra zásadní.

Byl to váš poslední juniorský šampionát. Jak byste své vystoupení zhodnotil?

Tento turnaj byl pro mě závěrem juniorské etapy. Asi to není ten nejlepší konec, protože sám vím, že jsem měl já i celý tým na víc, ale i to ke sportu zkrátka patří. Velké poděkování patří Českému badmintonovému svazu, že jsme do Finska mohli vůbec odcestovat a být zpět na kurtu při mezinárodní scéně. Chybělo mi to! Děkuji za i oběma trenérům a fyzioterapeutovi našeho týmu. Opravdu velké poděkování pak patří našemu klubu, který mi v mojí cestě, a nejenom mě, vytváří podmínky srovnatelné s vrcholovými centry. A k tomu patří samozřejmě můj trenér Radek Votava a můj deblový partner Míra Janáček. S Radkem jsem mohl být díky technice ve spojení a v klidu probírat vše důležité, jeho klid a nadhled mi moc pomáhal jít na kurt a hrát co nejlépe.

Z výsledků ME juniorů

Družstva

ČR – Švédsko 1:4

T. Švejda, K. Zuzáková – G. Bjorkler, J. Silvennoinen 21:19, 19:21, 18:21 (47 minut)

Tallulah Sharleen Van Coppenolle – E. Urell 15:21, 12:21 (27 minut)

J. Janoštík – G. Bjorkler 18:21, 14:21 (27 minut)

K. Zuzáková, L. Krpatová – E. Urell, C. Wang 12:21, 14:21 (23 minut)

T. Švejda, J. Janoštík – L. Axelsson, F. Karlborg 21:11, 21:19 (29 minut)

ČR – Portugalsko 4:1

T. Švejda, K. Zuzáková – G. Rodrigues, M. Neves 21:10, 21:14 (25 minut)

J. Janoštík – D. Gloria 21:11, 21:13 (29 minut)

Tallulah Sharleen Van Coppenolle – A. Fernandes 21:5, 21:4 (21 minut)

T. Švejda, J. Janoštík – D. Gloria, G. Rodrigues 19:21, 21:11, 16:21 (45 minut)

K. Zuzáková, L. Krpatová – M. Afonso, A. Fernandes 21:14, 21:11 (25 minut)

ČR – Rusko 2:3

T. Švejda, K. Zuzáková – L. Barinov, A. Boiarun 21:19, 18:21, 21:19 (52 minut)

J. Janoštík – G. Lebeděv 21:19, 21:10 (32 minut)

Tallulah Sharleen Van Coppenolle – M. Golubeva 19:21, 21:15, 10:21 (52 minut)

T. Švejda, J. Janoštík – E. Kholkin, A. Pechenkin 14:21, 20:22 (30 minut)

K. Zuzáková, L. Krpatová – E. Filippova, A. Shapovalova12:21, 17:21 (34 minut)

Jednotlivci

Smíšená čtyřhra

Tomáš Švejda, Lucie Krpatová – Marcus Rindshoj, Mette Werge (Dánsko) 14:21, 15:21 (28 minut)

Celkově 17. místo

Čtyřhra

Tomáš Švejda, Adam Ehm – Kilian Ming-Zhe Maurer, Matthias Schnabel (Německo) 20:22, 20:22 (42 minut)

Celkově 17. místo

Pohled trenéra

Radek Votava, SKB Český Krumlov: “Já se mohu jenom připojit k mnoha lidem, co nám v klubu s badmintonem pomáhají a pogratulovat a poděkovat Tomášovi za výkony na MEJ. Jeho zápasy jsem bedlivě sledoval přes streamy. Hrál dobře a jeho hra určitě bavila nejenom mě. Někdy je to bohužel tak, že není přáno, ať děláte, co děláte. Určitě svou roli sehrál i fakt, že díky současné situaci nebyl prostor na intenzivní, zejména závěrečnou herní přípravu. V tom to bylo na MEJ nevyrovnané. Bylo vidět, že některé týmy prostě mohly před šampionátem trénovat na sto procent a některé ne. I proto si Tomáš zaslouží pochvalu! I přes tuto nepřízeň dokázal svým výkonem konkurovat těm nejlepším v Evropě. Odehrál ve Finsku skvělé zápasy a společně s výkony na kurtu a přístupem mimo něj se předvedl skvěle a zakončil své juniorské působení, sice bez kýženého výsledku, ale s hlavou nahoře a vědomím, že na kurtu to bylo s nejlepšíma padesát na padesát. Myslím si, že i většina juniorských reprezentantů a reprezentantek včetně obou trenérů Michala Turoně a Jana Bednáře - mimochodem Michal je odchovanec SKB Český Krumlov a Honza Sokola Křemže - odvedli ve Finsku maximum a za jejich výkony se nemusíme vůbec stydět. Pro badmintonové medaile se nejezdí, jako když jdete na poštu pro balík, o kterém víte, že tam na vás čeká. I ten někdy nedorazí, i když ho máte zaplacený. Pro dokreslení, jak těžké soupeře naši týmové soutěži měli, jsou výsledky jejich protivníků v klání jednotlivců. Ve dvouhře juniorek si zlato vybojovala Anastasiia Shapovalova z Ruska a stříbro Edith Urell ze Švédska, ve čtyřhře juniorek zlato získaly Rusky Anastasiia Boiarun a Alena Lakovleva, ve čtyřhře juniorů stříbro jejich krajané Egor Kholkin a Georgii Lebedev, bronz přemožitelé Tomáše ve čtyřhře Kilian Ming-Zhe Maurer a Matthias Schnabel z Německa a v mixu stříbro Gustav Bjorkler a Edith Urell ze Švédska a bronz Lev Barinov s Anastasií Boiarun Ruska. Určitě si každý z našich hráčů a hráček, jejich trenéři i rodiče a v neposlední řadě i svaz přáli být na těchto místech, vybojovat medaili i v týmové soutěži, ale brát to celé tak, že svaz proto udělal všechno, možná i něco více, a hráči a hráčky, jejich trenéři a kluby svým způsobem zklamali, to je hodnocení, které postě neberu, a to s úctou právě k nim.“