A to jej na přelomu roku na delší čas zbrzdila zlomenina ruky. Nyní už zase válí ve prospěch svého klubu, který se v rozhodující fázi sezony snaží udržet mezi tuzemskou elitou, a dlouhá vynucená pauza na něm není vůbec znát. To ostatně potvrdil i při víkendovém vítězství GBA Fio banky na palubovce Olomouce, kde si připsal 23 bodů a validitu 35 a opět tak opanoval statistiky utkání.

Popište své první basketbalové krůčky. Kdy jste s basketbalem začal a jak se vaše kariéra v průběhu let vyvíjela?

Basketbal jsem začal hrát, když mi bylo pět nebo šest let. Vždy jsem dělal i jiné sporty jako například americký fotbal, baseball či golf. A také jsem závodně běhal. Když jsem nastoupil na univerzitu, začal jsem se věnovat pouze basketbalu, a to bych označil jako začátek mé basketbalové kariéry.

Od začátku sezony v nejvyšší tuzemské soutěži prokazujete své kvality. Jak byste naši ligu hodnotil například v porovnání s polskou, kde jste také působil?

Myslím, že Kooperativa NBL je velmi dobrá liga. Je tu řada výborných hráčů a kvalitních týmů. Já se snažím soustředit na svůj výkon, hrát každý zápas naplno a doufám, že skrze svou hru ukážu své kvality.

Jste jeden z nejlepších a možná úplně nejlepší hráč v situacích jeden na jednoho. Dá se něco takového naučit, nebo je to alespoň částečně něco, s čím se člověk musí narodit?

Umění ve hře jeden na jednoho z mého pohledu vychází z kreativity a z opakování. Mám mladšího bratra, s nímž jsem ve všem soutěžil celý život a situací jeden na jednoho jsme proti sobě odehráli nespočet hodin. Také mám velmi tvořivý způsob myšlení, což mi pomáhá. Myslím, že je to o umění přečíst situaci a přijít s kreativním způsobem, jak soupeře porazit.

Co si myslíte o tom, že jste podle statistik nejlepší střelec KNBL a zároveň i nejužitečnější hráč celé ligy?

Upřímně, snažím se hrát každý zápas naplno na obou koncích hřiště a nechávám čísla, aby se postarala sama o sebe. Snažím se dělat všechno, co je v mých silách, abych pomohl svému týmu. A to je naplno makat pod oběma koši.

V této sezoně vás na dva a půl měsíce vyřadilo ze hry nepříjemné zranění ruky. Jak k němu došlo? A už je váš zdravotní stav úplně v pořádku?

Moje zranění byla velká náhoda. V prvních momentech v zápase proti Brnu jsem si šel pro doskok, jeden z jejich pivot už padal s míčem dolů a trefil mě loktem do ruky. Myslel jsem si, že jsem si vykloubil prst, tak jsem zápas dohrál. Po utkání se však na rentgenu ukázalo, že je moje ruka zlomená. Byla to zkrátka šílená náhoda. A ano, moje kost už je zcela zahojená.

Jindřichův Hradec je proslulý svou skvělou fanouškovskou základnou. Jak jste si zvykl na město a zdejší lidi? A jak vycházíte se svými spoluhráči?

Podle mého názoru mají místa s malými komunitami vždy skvělé fanoušky, to je vidět i na univerzitním basketbale v Americe. Jindřichův Hradec je plný skvělých lidí a se spoluhráči vycházím perfektně.

Co rád děláte ve svém volném čase?

Když se nevěnuji basketbalu, snažím se uvolnit psaním a natáčením videí pro mou platformu Speak Victory, kterou můžete najít na sociálních sítích. Samozřejmě také mluvím s mými kamarády a rodinou.

Jste v nejdůležitější části sezony, kdy váš tým bojuje o to, aby se vyhnul nepříjemné baráži o udržení v Kooperativa NBL. Co byste vzkázal příznivcům klubu?

Fanouškům chci vzkázat, že si velmi vážím jejich projevené podpory. Uvědomuji si, že je pro ně složité, když jejich tým nehraje na úrovni, na kterou má. Stejně tak to vnímá hráč a zvláště takový hráč, kterému záleží na basketbalu a na produktu, jenž přináší na hřiště. Osobně jsem se oddal basketbalu, chci být ten nejlepší hráč, jakým můžu být a doufám, že to můj styl hry ukazuje. Zejména v této části sezony potřebujeme vaší podporu. Většina velkých věcí mívá pomalý start a budování silného týmu není žádnou výjimkou. Věřím, že předchozí část probíhajícího ročníku bude jen výmol na cestě v budování skvělého basketbalového klubu v Jindřichově Hradci.