Známá a z mnoha kilometrů dobře viditelná silueta Kleti má však pro některé Jihočechy specifický význam. Ti se sdružují do dvou spolků – Klubu přátel hory Kleť a Kokosů na Kleti.

Jedním z nich je šestačtyřicetiletý Karel Jirovec z Křemže, jenž letos dovrší kulatou hranici počtu výstupů.

„Klub je registrovaný spolek turistického ražení prakticky pro všechny, u Kokosů se jedná o víc akčnější a sportovně laděnější spolek hlavně pro bikery. Já jsem podobojí," předesílá křemežský milec Kleti.

Vedete si přesnou statistiku vašich výstupů?

Už devátý rok chodím na Kleť minimálně třistakrát ročně, takže letos na podzim budu mít rovné tři tisíce. Loni to bylo 361 výstupů, rekord mám z předloňska, kdy to bylo 372. To už je ale hodně na zapřenou a víc to časově prostě nejde.

Jste rekordman?

To ani zdaleka! Třeba Roman Hommer z Krumlova má za bezmála deset let ve vrcholové knize už pět tisíc zápisů a každoročně při našem klubovém vyhlášení, které se koná právě tuto neděli, pravidelně vítězí. Já zase nebudu ani na bedně, je to tak na top pětku.

Přesto, takový počet znamená chodit na Kleť každý den…

Kromě dvou akcí, a to květnového Himálajského tygra a prosincového Himálajského medvěda, chodím opravdu „jen" jednou denně. Ale splnit tygra znamená devět výstupů za devět hodin, jednou jsem jich dal jedenáct. Jsou ale borci i se třinácti výstupy.

Co se musí stát, že svůj tradiční výstup oželíte?

Pochopitelně to musí být něco závažného nebo když jedu s rodinou na dovolenou. Ale když jsem doma a náhodou nemůžu jít, tak jsem naštvaný, nerudný, prostě nesnesitelný a žena mě sama posílá nahoru, abych se šel ven vyblbnout.

Máte oblíbenou trasu?

Když chvátám, třeba před prací, tak chodím z Krásetína pod lanovkou. Jinak to ale střídám, třeba z Plešovic nebo z Nové Hospody. A směrem od Křenova nebo Červeného Dvora to mám nejraději. Tam na cestě nepotkáte ani živáčka. A rád chodím i potmě, kdy je v lese absolutní klid.

„Normálního" člověka napadne, proč to vlastně děláte a kde na to berete čas?

Na to se mě lidé ptají často a nechápou. Proč? Kleť je tělocvična, kterou máte před barákem. Navíc je podle mého názoru nabitá pozitivní energií. A dělám to kvůli lidem, kteří jsou naladění na stejnou notu.V klubu se stírají všechny možné rozdíly, které nikdo neřeší. A čas? Ten si musíte zorganizovat. Někdo leží doma u bedny, já chodím na Kleť. A když to beru rychle, tak vezmu psy a nahoru i zpátky to za hodinu dám.

Máte nějakou ještě vyšší metu do budoucna?

Chodit na Kleť určitě budu pořád dál, pokud mi to pochopitelně zdraví dovolí. Mně se samozřejmě chodí snadno, nic mě zatím nebolí. Jsou ale v klubu třeba i těžce nemocní, jeden pán částečně ochrnutý – a ti udělají i sto výstupů za rok. To jsou frajeři, před kterými smekám! Máme mezi sebou sedmdesátníky, kteří jdou za každého počasí, každou neděli se nahoře scházejí jako v kostele, a když vynechají, tak ještě platí pokuty… Kleť je prostě mystická a už staří Keltové to dobře věděli. Zažil jsem tam i věci, kdy by si lidi mohli říct, že jsem blázen. Citlivější člověk to ovšem vycítí. Ty kameny na Kleti prostě fungují!