Na dobřanských kurtech se pod patronací Západočeského badmintonového svazu uskutečnilo první oficiální Mistrovství České republiky seniorů.
Všechny dosavadní seniorské turnaje vždy na závěr sezony byly hrány jako neoficiální mistrovství republiky veteránů. Západočeši se ovšem ujali svého úkolu velkoryse a turnaj měl všechny znaky velkého šampionátu – od skvělé organizace v nádherném prostředí tenisové haly, do které se vešlo osm badmintonových kurtů, přes bezchybnou organizaci turnaje, skvělou péči o více než stovku hráčů, zajištění občerstvení, maséra, vyplétání raket až po slavnostní zahájení a předávání medailí na závěr turnaje představiteli města. Bylo to prostě mistrovství na vysoké úrovni.
Náš region byl zastoupen čtveřicí hráčů Sokola Křemže. Všichni mají za sebou již bohaté zkušenosti z řady seniorských turnajů, a to nejen na území republiky, ale i v Evropě či na mistrovství světa.
„A tak jsme doufali v získání nějakého význačnějšího umístění, i když tentokrát jsme neměli lehkou pozici," předesílá matador křemežské výpravy Václav Koudelka.
Seniorské turnaje se hrají v kategoriích podle věkového rozmezí pěti let – od 35+ do 65+, takže vždy může být mezi protihráči až pět let věkového rozdílu, kdy je v těchto kategoriích každý rok hodně znát. Křemežští vesměs patřili ve svých věkových rozmezích k těm nejstarším, proto spíše pomýšleli na hlavní zásadu těchto klání – přečkat turnaj ve zdraví. Tomu se musí podřídit veškeré dění na kurtu, a to se podařilo.
Křemežští odjížděli po turnaji sice příjemně unaveni, ale bez poranění, čímž se nemohli pochlubit všichni účastníci. Někteří sice získali medaili, ale i delší pobyt v klidu pro svalová postižení a musejí si nechat zajít chuť na další pohybové aktivity na dobu několika měsíců…
Nejstarší a nejzkušenější člen křemežské výpravy Václav Koudelka (zároveň i nejstarší účastník MČR) do puntíku plnil při soutěži dvouher hlavní zásadu – přečkat turnaj ve zdraví. A tak ve všech hraných zápasech nechal pohybovou aktivitu soupeřům. Tím spíš, že si užíval návrat na kurty po roce a půl přestávky zaviněné zdravotními potížemi. A tak čtvrté místo ve dvouhře není zklamáním, naopak je důvodem k oslavě. „Jsem zpátky a počkejte za rok!" vzkazuje. Během dvouhry se postupně začalo dařit a V. Koudelka návrat na kurty oslavil i hrou ve čtyřhře.
Jan Bednář nejvíc doplatil na věkový hendikep, když jediný den (vlastně jen pár hodin) ho posunul do mladší kategorie 55+ ačkoli 1. ledna oslavil kulaté šedesáté narozeniny. Zachoval si ovšem fyzickou svěžest a mladším soupeřům statečně vzdoroval. V zápase o umístění podlehl až v dramatické koncovce třetího setu. Ale desáté místo v republice, kdo to má?
Ve čtyřhře Bednář a V. Koudelka spojili síly v soutěži hráčů nad 60 let. V prvním zápase se ještě na kurtu hledali (přece jen spolu nehráli více než rok a půl soutěžní utkání), soupeřům podlehli a začali platit za outsidera skupiny. V zápase o druhé místo, a tím i stříbrnou medaili, se však rychle na kurtu našli, rozvzpomenuli se na dobré časy, stanovili správnou strategii, sebrali odvahu k útočné hře a začalo se dařit. Soupeře od začátku zápasu zaskočili téměř bezchybnou hrou a nadšením, od prvních míčů měli navrch a s klidem zvládli i obě dramatické koncovky (21:19, 22:20) – a na světě bylo nejen vítězství v zápase, ale i stříbrná a naprosto nečekaná medaile pro Křemži. Titul vicemistra České republiky oběma hráčům sluší a mají z něj oprávněně velikou radost.
Jiří Holeček si naopak vysloužil titul „smolaře" nejen oddílu, ale i celého mistrovství. Přijel na šampionát dobře připraven a s velkou chutí do hry, ale zle si s ním zalaškoval los. Jak ve dvouhře, tak i ve čtyřhře (s Balounem ze Sokola Králův Dvůr) narazil vždy v prvním kole na suveréna Parkána z Proseka – a bylo po nadějích na lepší umístění. Takže v kategorii 55+ (ač v srpnu mu bude již o pět let víc) skončil Holeček na pátém místě ve dvouhře a čtvrtém ve čtyřhře.
Skutečnou hvězdou výpravy z Podkletí se ovšem stal Michal Koudelka.V poslední době hodně trénoval a byl i tahounem áčka Křemže v nedávné kvalifikaci o I. ligu. Vynikající formu si přivezl i na MČR, kam jel s hlavními cílem zvítězit ve čtyřhře kategorie 40+, kterou hraje s letitým spoluhráčem Janem Jiráskem z Kladna. Přihlásil se i do soutěže této kategorie ve dvouhře, ale to bylo spíše na rozehrání. Nepatřil v singlu mezi nasazené, a tak se musel pavoukem prodírat už z předkola. Po vítězství v prvním zápase ho čekal nasazený hráč číslo jedna, kterého však jednoznačně porazil. V dalším kole mu nasazená trojka dala mnohem víc práce. A ve finále stál v cestě hráč nasazený jako číslo dvě plný odhodlání zvítězit. Dramatický boj dospěl do koncovky třetího setu – a sil začalo výrazně ubývat. Na dohrání finále by ještě stačily, ale zbylo by něco i na očekávané velmi tuhé boje ve čtyřhře? Rozhodnuto – pošetřit síly na debl, druhé místo je vynikající!
A ukázalo se to jako správné rozhodnutí. Hned v prvním zápase čtyřhry M. Koudelka soupeři z finále singlu porážku vrátil a něco sil mu zbylo i na dramatické finále. I v něm pár Koudelka a Jirásek měl od začátku hru pod kontrolou, i když i soupeř hodně prahl po mistrovském titulu. Větší odhodlání a štěstí stálo v hodně dramatické koncovce při páru s hráčem z Křemže. Výhra 27:25 hodně bolela, ale stála za to a navíc nezanechala trvalejší následky.
A cesta výpravy z Dobřan do Podkletí byla hodně radostná. Vždyť Křemežští vezli domů jeden titul mistra a dva tituly vicemistrů České republiky. A to nečekal ani největší optimista.
Václav Koudelka, Karel Vosika
