Přitom připraven byl jako snad ještě nikdy. „V lednu jsem byl trénovat ve Španělsku v motokrosovém kempu, který vede bývalý mistr světa John van den Berk. Z Čechů jsem tam byl úplně sám, což nebylo nejšťastnější, kdyby se něco stalo. Ale nakonec jsem všechno odtrénoval bez problémů. Byli tam i špičkoví piloti mistrovství světa Belgičan Clement Desalle nebo Holanďan Brian Bogers. Jezdili jsme každý den a mohl jsem porovnat rychlost s takovými světovými závodníky. Leccos mi poradili, jezdecky i co se týká fyzické přípravy,“ pochvaloval si povedenou zimní přípravu. „Na konci února jsem se cítil na motorce fantasticky,“ potvrdí.

Jenže pak přišel problém. „Přiletěl jsem domů, dal jsem si týden pauzu a odcestoval jsem trénovat do Maďarska. Tam jsem odjezdil na motorce patnáct minut a přišel pád. Pak už si pamatuji jenom to, že jsem se probudil v nemocnici. Měl jsem podezření na prasklé krční obratle a silný otřes mozku. Obratle naštěstí prasklé nebyly, ale byl jsem na tom dost bídně. Převezli mě do Budějovic, měsíc jsem však nemohl dělat vůbec nic,“ posteskne si.

To byl problém. „Navíc totiž přišla pandemie koronaviru, zavřela se rehabilitační centra a nemohl jsem se pořádně rozhýbat. Bolest ustoupila až po nějakých dvou měsících. Tím jsem ale přišel prakticky o všechno, co jsem natrénoval na motorce i fyzicky. Na začátku sezony to bylo sakra znát a pro mě velké minus. Mrzelo mě to, výsledky by asi vypadaly jinak,“ lituje.

Koronavirus ovlivnil pochopitelně také motoristickou sezonu. A nejen u nás, ale také v Rakousku, které je pro pilota z Netřebic prioritou i vzhledem k minimální vzdálenosti k našim jižním sousedům. „V Rakousku byla opatření ještě větší než u nás. Domácí šampionát tam byl odložený, menší závody se vůbec nejezdily a netrénovalo se. Když se pak otevřely hranice, tak kluci z Rakouska jezdili trénovat k nám nebo do Itálie. Nakonec se na závěr sezony odjely tři mistrovské závody z původně plánovaných čtyř,“ popisuje Plch složitou situaci v sousední zemi.

Oproti našim bohatě navštěvovaným závodům se v Rakousku jezdilo bez diváků. „Vždycky jen běžel přenos na internetu. Ale bez lidí to bylo zvláštní,“ připouští. „Jako byla ostatně zvláštní celá sezona,“ posmutněle dodá.

V Rakousku to byl nakonec docela sprint, o titulech rozhodovalo pouhých šest rozjížděk. „Sebemenší chyba znamenala ztrátu bodů, což se projevilo i v celkovém hodnocení,“ uvádí Jihočech, jenž nakonec v nejprestižnější kubatuře MX1 – Open obhájil třetí příčku. „Ale bylo na víc. Z devadesáti procent jsem měl určitě udělat titul vicemistra a možná bylo i na první místo. Všechno se to však odvíjelo už od zranění na jaře,“ posteskne si.

Po dvou závodech rakouského šampionátu držel Jihočech třetí příčku. O všem se mělo rozhodnout na posledním podniku v Hochneukirchenu. „Tomuto závodu předcházela dvoutýdenní pauza a do přípravy jsem dal úplně všechno. Trénoval jsem hodně poctivě a chtěl jsem zaútočit na nejvyšší příčky,“ neskrýval maximální ambice.

Jenže okolnosti mu zrovna moc nenahrávaly. „V Hochneukirchenu je úplně nová trať, na které se ještě nezávodilo. Navíc celou noc předtím pršelo a dráha byla strašně rozbahněná. V Rakousku je volný trénink spojený s kvalifikací, ale tentokrát byl trénink vzhledem k počasí zrušený a jela se rovnou patnáctiminutová kvalifikace, což byla nevýhoda, protože nebyl prostor nastavit motorku,“ popisuje složité podmínky posledního závodu sezony.“

Přesto do finálových jízd nastupoval s maximálním odhodláním. „Bylo sice šílené bahno, ale šel jsem do toho s tím, že mám hodně natrénováno. Po startu ze šestého místa jsem se rychle dostal na první a udělal jsem si sedmivteřinový náskok. Jezdil jsem první a bylo by to poprvé, že by se mi podařilo vyhrát rozjížďku rakouského mistrovství. Jenže pět minut před koncem se mi natrhl kabel od zapalování. Motorka absolutně ztratila výkon a jenom prskala. Z prvního místa jsem klesl na dvanácté. To bylo obrovské zklamání. Pořádně nevím, jak se to mohlo stát,“ ještě teď kroutí hlavou.

Z útoku na první dvě místa tak nebylo nic a Plch se pomalu loučil i se třetí příčkou. Mezi oběma finálovými jízdami totiž bylo jen málo času a nebyl tak prostor na nějaké větší opravy. „Jenom jsme přehodili pneumatiky na tréninkovou motorku, která přece jen nemá takový výkon jako ta závodní. Nakonec jsem dojel pátý, což mi v součtu stačilo na konečné třetí místo v celkové klasifikaci. Kdybych první jízdu dojel ještě o místo hůř, tak jsem skončil pátý. Během vteřiny bylo všechno pryč. Nakonec jsem byl rád, že jsem ve zdraví dojel a třetí místo bylo doma,“ konstatuje, ale zklamání v jeho hlase nešlo nezaznamenat.

Než se rozběhlo rakouské mistrovství, startoval jezdec týmu Extreme Motorsport v českém šampionátu, který měl letos vzhledem k účasti některých pilotů z mistrovství světa mimořádnou kvalitu. Po čtyřech závodech byl Plch desátý, zbývající tři podniky už ale musel vynechat. „Neměl jsem to u nás špatně rozjeté, ale mám podepsanou smlouvu v Rakousku a zbývající závody se termínově překrývaly, takže jsem už u nás dál jezdit nemohl. Byly to pro mě výborné přípravné a porovnávací závody. V době, kdy jsem je absolvoval, tak jsem ale ještě nebyl po úrazu v optimální formě,“ připouští. Nakonec v konečném účtování figuroval na šestnácté příčce.

Kromě motokrosu se Plch velice úspěšně věnuje také motocyklovým soutěžím. V mistrovství republiky v endurosprintu obsadil ve třídě E1 třetí příčku, absolutně byl sedmý. Původně měl startovat rovněž v mistrovství Evropy, které ale bylo zrušeno a odloženo až na příští rok. Padla i účast v mistrovství světa. „Na svět ještě potřebuji nabrat nějaké zkušenosti. Zatím jsem jezdil jenom sprinty, které jsou bez přejezdů. V mistrovství světa má jeden okruh třeba padesát kilometrů a jsou to o hodně těžší soutěže než u nás. Proto jsem radši účast v mistrovství světa ještě odložil,“ vysvětluje.

Sezonu zakončil druhým místem na posledním závodě krajského přeboru motokrosařů v Klukách, kde nestačil jen na Martina Michka, ale porazil třeba Petra Bartoše. „Celý rok byl divný. Ovlivnil ho můj úraz z jeho úvodu. Když jsem se pak dostával do formy, tak mě zase zradila technika,“ lituje. „Enduro mi hodně pomohlo směrem k motokrosu, ale celkově mám z letošní sezony smíšené pocity,“ nezastírá.

O plánech pro příští rok prý zatím nemá moc cenu se bavit. „Pořád jsou problémy s koronavirem, motokros celkově po této krizi asi bude mít problémy. Nikdo pořádně neví, co bude,“ namítne. Ještě prý ani nemá jasno, jestli opět bude jezdit motokros i enduro. „Nevím, pro co se rozhodnu. Dělat obojí je vysilující,“ přiznává. „Před loňskou sezonou vypadaly kalendáře tak, že se enduro nekrylo s rakouským mistrovstvím v motokrosu. Ale pak se stejně všechno zrušilo,“ jen odevzdaně mávne rukou.

Maximálně do konce října si chce dát Rudolf Plch pauzu a pak začne s přípravou na další sezonu. „Začnu makat na fyzičce, ale chtěl bych ještě něco odjezdit také na motorce. Pak se uvidí, co bude dál,“ nechce předbíhat.