Nakupovat elektrický proud od dříve monopolního prodejce, anebo se dát na dosud nepříliš prošlapanou cestu hledání jiné společnosti, která by naši firmu či domácnost zásobila elektřinou?

Po liberalizaci trhu s elektrickou energií, která se datuje do roku 2002, máme na výběr z obou výše zmíněných eventualit. A je na nás, jak se rozhodneme - zda vsadíme na jistotu, anebo zariskujeme s vidinou uspořených peněz.

Těm, kteří dosud váhají, poradí v rozhovoru Jiří Peterka, referent nákupu energetických komodit JIP - Papíren Větřní, a. s. Právě tato společnost patří mezi 40 největších odběratelů elektrické energie v České republice.

Musejí domácnosti či podniky i po liberalizaci trhu s elektřinou odebírat elektrický proud od dříve monopolního dodavatele, nebo mají možnost volby?
Již několik let mají nejen podniky, ale i domácnosti možnost zvolit si pro dodávku elektřiny kteréhokoliv obchodníka s touto komoditou.

Může elektřinu prodávat každý, nebo je tato činnost podmíněna splněním legislativně stanovených podmínek? Kolik prodejců elektřiny v současnosti na českém trhu působí?
Aby někdo mohl prodávat elektřinu, musí splnit řadu podmínek, z nichž některé mají administrativně-správní charakter. Jednou z nich je získání licence na obchod s elektřinou od Energetického regulačního úřadu. Ten vydal licenci již 312 obchodníkům. Kolik z nich aktivně působí na jihočeském trhu, nejsem schopen říci, pouze odhaduji, že jich nebude více než dvacet. Jejich počet ale do budoucna určitě poroste.

Uplatňovali zástupci těchto prodejců své přesvědčovací taktiky i v JIP - Papírnách Větřní?
Vzhledem k tomu, že naše společnost patří mezi čtyřicet největších odběratelů elektřiny v celé České republice a za elektřinu platíme hodně přes 100 milionů korun ročně, tito dealeři nás oslovují zcela výjimečně. Popravdě řečeno si vzpomínám pouze na jeden takový případ z doby před zhruba dvěma roky.

Argument prodejců byl jednoduchý a velice úderný - dodají nám elektřinu se slevou 10 procent. Drobnou vadou na kráse této argumentace byl fakt, že se vůbec nezajímali o to, kolik vlastně za elektřinu platíme. A na rozdíl od domácností, kterým obchodníci prodávají elektřinu podle veřejně dostupných ceníků, naši nákupní cenu nemohli znát. Jednání s nimi zkrátka příliš dlouho netrvalo.

Vaše společnost zvolila systém volného nákupu elektřiny. Proč jste se rozhodli pro tuto netradiční variantu?
Vzhledem k množství elektrické energie, kterou papírny pro svůj provoz potřebují, jsme si mohli volit svého dodavatele elektřiny od samého začátku otevření trhu s elektřinou, tedy od ledna 2002. První dva roky se vyznačovaly skutečným bojem o zákazníka, kdy dosavadní dodavatelé hájili svoje pozice proti nájezdům konkurentů. Do výběrového řízení na dodavatele elektřiny se hlásila řada obchodníků a určitě jsme nebyli jedinou společností, která elektřinu nakupovala levněji než před otevřením trhu. Toto idylické období ale netrvalo příliš dlouho.

Už v roce 2004 byla elektřina dražší než před zahájením liberalizace trhu. Postupně rovněž poněkud vyprchala soutěživost účastníků výběrového řízení. Zatímco ve výběrovém řízení pro rok 2005 se během tří kol podařilo cenu snížit o 44 Kč/MWh, o rok později čtyři výběrová kola snížila cenu už jen o 20 Kč/MWh. V řízení pro rok 2007 již proběhla jen dvě kola a cenu se podařilo snížit o pouhou jednu korunu. Ukázalo se, že tento způsob výběru dodavatele elektřiny vyčerpal svoje možnosti.

Proto jsme se rozhodli k radikální změně. Stali jsme se obchodníkem s elektřinou a prostřednictvím dalších obchodníků, kteří mají přístup k obchodování na energetických burzách, „dopředu“ kupujeme elektřinu pro následující období. Tak například v letošním roce jsme pro pokrytí průměrné hodinové spotřeby 17 MWh nakoupili již v roce 2008 pásmo na celý rok o velikosti 6 MW a pásmo pro druhé čtvrtletí o velikosti 3 MW. V průběhu letošního roku jsme pak dokoupili další pásma o velikosti 3 až 6 MW. Tato pásma mají pevnou cenu po celou dobu odběru. Zbytek elektřiny nakupujeme každý den na tzv. krátkodobém trhu, který organizuje Operátor trhu s elektřinou. Na tomto trhu se cena stanovuje pro každou hodinu individuálně.

Má takový nákup elektřiny svá rizika?
Samozřejmě, že ano. Důležité je zejména správné načasování nákupu oněch pásem, roční pásmo na rok 2009 se v loňského roce dalo koupit na pražské energetické burze za 55, ale také 90 eur/MWh.

Pokud bychom v roce 2008 nakupovali elektřinu stejně jako dosud, zaplatili bychom za ni o 12 milionů korun více, než kolik jsme skutečně vydali. Průměrná nákupní cena silové elektřiny činila 1467 Kč/MWh. Za první tři čtvrtletí letošního roku máme průměrnou cenu ještě o 100 Kč/MWh nižší. Ano, toto riziko se vyplácí.

Mají možnost nakupovat elektřinu na volném trhu všechny firmy, popřípadě i domácnosti?
Tento způsob pořizování elektřiny je podmíněn řadou podmínek. Ten, kdo chce takto nakupovat elektrickou energii, musí mít licenci na obchod s elektřinu, stejně tak i statut tzv. subjektu zúčtování u Operátora trhu s elektřinou.

Dále je potřeba u této instituce složit kauci ve výši pěti milionů korun, zřídit finanční záruku ve výši několika milionů korun pro zajištění uskutečňovaných obchodů a v neposlední řadě zřídit pro Operátora trhu s elektřinou právo inkasa na úhradu skutečných nákladů na pořízení elektřiny. Z tohoto výčtu podmínek, který navíc ještě není kompletní, je zřejmé, že na volném trhu mohou elektřinu nakupovat pouze firmy s velkou spotřebou elektrické energie.

Jaký ze způsobů nákupu elektrického proudu je tedy pro firmy či domácnosti nejvýhodnější? Mají zůstat věrni dříve monopolnímu prodejci, dát přednost některému z nových obchodníků s elektřinou, nebo - v případě velkých firem - upřednostnit nákup na volném trhu?
Jak jsem již uvedl, volný nákup může být cestou pro firmy s velkou spotřebou elektřiny. Ostatní firmy mají možnost - a určitě tak postupují - hledat nejlepšího dodavatele formou výběrového řízení. V porovnání s minulostí je tady ale jedna podstatná komplikace; zatímco před otevřením pražské energetické burzy nakupovali všichni obchodníci elektřinu za přibližně stejnou cenu stanovenou dominantním výrobcem, v současné době se cena elektřiny na energetické burze, která je hlavním místem tvorby cen, mění každý den. Proto většina obchodníků omezuje platnost své nabídky pouze na několik dnů. Uspořádat za této situace klasické výběrové řízení není snadnou záležitostí.

Relativně nejsnazší to mají domácnosti a drobní podnikatelé. Zavedení obchodníci zveřejňují ceníky na svých webových stránkách. Navíc na webových stránkách Energetického regulačního úřadu s adresou www.eru.cz je velmi užitečný kalkulátor plateb, který na základě zadaných údajů o odběrném místě spočítá a porovná roční náklady za elektřinu. Jedinou „vadou“ této informace je, že pracuje s daty z aktuálních ceníků a neumí předpovídat ceny budoucí.

Podle jakého klíče by měly firmy, respektive domácnosti, vybírat dodavatele elektrické energie?
Domnívám se, že klíčové budou vždy cena a způsob platby, přičemž u domácností se to zredukuje pouze na cenu, protože od zálohových plateb asi žádný dodavatel neustoupí. V souvislosti s akviziční činností nových dodavatelů zřejmě nejeden zákazník nově zvažuje i „bezpečnosti“ dodávky a ptá se sám sebe: „Bude mít obchodník pro mě dostatek elektřiny?“

Pokud by se snad tato obava potvrdila, respektive kdyby byl obchodník vyloučen z obchodování s elektřinou, neznamená to pro jeho zákazníky, že budou bez elektřiny nebo že jejich odběr bude prohlášen za neoprávněný. Tuto situaci řeší institut dodavatele poslední instance, který ze zákona přebírá takto postižené zákazníky a dodává jim elektřinu za úředně stanovenou cenu. Je třeba počítat s tím, že tato cena bude určitě vyšší, než byla cena zkrachovalého obchodníka. Domácnosti nebo firmě však nikdo nebrání vybrat si nového dodavatele elektřiny, takže tento stav by určitě netrval dlouho.

Mohou změnou dodavatele elektřiny výrazně ušetřit i domácnosti?
Ušetřit bezpochyby mohou, věcí subjektivního posouzení je, zda je tato úspora výrazná. Již zmiňovaný kalkulátor Energetického regulačního úřadu tuto úsporu dokonce sám spočítá. Když jsem do něj dosadil data o odběru naší domácnosti, zjistil jsem, že kdybychom odebírali od nejlevnějšího dodavatele, ušetřili bychom 1600 korun za rok.

Vyplatí se v případě domácností dát při úvahách o změně dodavatele elektřiny na přesvědčování dealerů, nebo je lepší se před tímto krokem poradit s odborníky?
Bylo by ideální, kdyby každý dealer byl i odborníkem. Domnívám se, že postupem doby se to stane pravidlem. Na druhé straně, dealer je nepochybně zainteresován na tom, aby nové zákazníky získával. Proto je dobré si v klidu pročíst smlouvu, ve které mohou být různé manipulační poplatky, případně poplatky za přechod k jinému dodavateli. V žádném případě nedoporučuji uzavírat smlouvu hned při prvním jednání s dealerem.

Je liberalizace trhu s elektřinou přínosná? Jaké šance na „přežití“ dáváte novým obchodníkům s elektřinou?
Liberalizace trhu s elektřinou, ale i se zemním plynem, je jedním z produktů Evropské unie. Nejsem v této věci žádným odborníkem, ale mám pocit, že od první teze „liberalizace trhu rovná se snížení ceny energií“ se nenápadně přešlo k tezi „liberalizace trhu rovná se zvýšení bezpečnosti dodávky energií“. Ať už je ale můj názor na liberalizaci jakýkoliv, liberalizovaný trh zde je a záleží na každém subjektu, který na tomto trhu působí (a je jím v tuto chvíli skutečně i každá domácnost), jak se k možnosti volby dodavatele postaví. Nových obchodníků bude přibývat a považoval bych za zázrak, kdyby všichni přežili.

Martin Tröster