Doba se změnila, ale podnikat na farmách není nic jednoduchého. Výkupní ceny klesají, hospodářská recese zasáhla i zemědělskou ekonomiku. Co to obnáší, mít vlastní farmu? Uživí se sama, bez dotací? Mnoho o tom ví Vlastimil Kamír, majitel farmy Borová u Chvalšin.

Z čeho žije takováto farma?
Z produkce výrobků - v našem případě je to maso a chovná zvířata a z samozřejmě taky z dotací.

V poslední době se problém s dotacemi zemědělcům hodně diskutuje. Nebylo by lepší dotace zrušit a pokud farma prostě nevydělá, pak ji zavřít?
Ono je to dost často už v ekonomice farmy. Mě osobně vadí, když někde vidím, jak John Deere (velice silný až luxusní traktor), který má 160 koňských sil za sebou tahá osm balíků na vleku, nebo čtyřradličný pluh. To se přece nechá dělat traktory, které stojí polovičku. Namlsali jsme se, zvykli si investovat do drahé techniky, traktoristé kolikrát nechtějí jezdit s traktorem, který nemá hi-fi nebo klimatizaci. Mě by se to také líbilo, ale nejezdím v něm, protože produkce farmy není taková, aby se to zaplatilo.

A co problémy s výkupními cenami mléka?
To je průšvih, to ano. Za pět, nebo šest korun? Lze samozřejmě doplácet na každý litr určitou částku. Ale kdo bude doplácet? Státní rozpočet na to nemá… Ale doufám, že se cena vrátí na reálnou hodnotu.

Dobře, ale když mi podnikání nejde? Co dál? Jdu se nechat někam zaměstnat nebo mám jít na úřad a natáhnout ruku se slovy: Doplaťte mi? Nedá se prodělek farmy řešit třeba nějakou vedlejší výdělečnou činností? Třeba Benešov nad Černou. Před válkou a po válce tam bylo plno zemědělců, ale ti měli vedle hospodářství ještě obchod s masem, hospodu, hokynářství a tak dál. Když nefungovalo jedno, fungovalo druhé…
Já to mám také tak. Koně máme spíše jako hobby, ale vedle toho vyrábíme kůly pro ohrady, začali jsme prodávat maso a ještě vedle toho mám obchodní firmu. Je to také způsob, jak lidi na farmě zaměstnat jinou činností mimo sezonu. Mě osobně také naše farma neživí.

A proč to takhle nefunguje někde jinde?
Dost často nemá management dostatečný zájem. Koupí velký traktor, velkou řezačku, za to se jedou podívat do zahraničí a pak, ve chvíli, kdy farma přestává fungovat, klidně nastoupí do těch dodavatelských firem, jako jejich obchodní zástupci nebo jiný management. Utečou z farmy a lidi tam nechají. My děláme na svém. Každou cihlu, kterou sem dám, zaplatím. Když ji dám špatně, tak mohu nadávat jen sám sobě. Výhoda je, že z farmy nemusíme dát do rodinného rozpočtu nic. Co si farma vydělá, zůstane na ní. Rodinu živím ze svého zaměstnání.

A zaměstnance farmy?
Kdybych nechodil do zaměstnání sám, stačí mi jeden zaměstnanec plus někdo na sezonu, ale takhle potřebuji tři. Ovšem moje zaměstnání mi vynáší víc, než dám za zaměstnance farmy.

Proč tedy farmu držíte?
Já mám takový cíl: Chtěl bych, aby to naše děti chtěly dělat. Chci, aby viděly, že je to hezké místo k životu a že se farma dá udržet. Mohou třeba mít i své jiné zaměstnání a farmu mít, jako svého koníčka. A ne, aby mi jednou řekly, ne, mě je osmnáct, já jdu pryč. Nebudu se tady dřít, protože farmu chceš ty.

Ale zpátky k dotacím. Dotace zemědělcům ano, nebo ne?
Kdybych zrušil dotace, co se stane?

To nejsem schopen posoudit…
Světové ceny našich komodit jsou nižší, než za které my je vyrábíme. Dotace jsou k tomu, abychom my byli schopni komodity vyrábět a dostali se alespoň na úroveň světových cen. Kdyby toto nebylo, Evropa by sice asi měla peníze na to, aby ty samé komodity nakoupila jinde ve světě, ale - veškerá tato krajina zůstane neobdělaná, cena komodit se potom zvýší a my budeme závislí na světové produkci, úrodě, neúrodě, konfliktech, embarzích a podobně.

Kdyby nebyly počítače nebo auta, tak se toho teoreticky tolik nestane. Když nebude co jíst, je problém. Evropa si vlastně hýčká výrobce vcelku laciných potravin pro zaměstnance těch automobilek nebo továren na počítače. Je to skoro určitá hra, aby to zemědělci přežili a ještě je to alespoň trochu bavilo. A bohužel, aby přežili i podprůměrní zemědělci.

Ale to je přece trochu divná logika?
Snažím se cestovat po světě, ale ne na Riviéru nebo na jiné pláže. Byl jsem v Mexiku, v Peru a všude je vidět, jak si lidé vystačí s málem. Ne, jako my. Tady (v republice) už není z čeho brát, zadlužujeme se ostrým tempem. To, že někdo dělá osm hodin denně přece automaticky neznamená, že má nárok na placenou dovolenou v zahraničí, na auto a dárky za třicet tisíc. To tak není. Ta práce tuto hodnotu prostě nevyprodukuje. Ekonomická teorie je jenom jedna a ta platí: Když hodnotu nevyprodukuji, nemohu ji spotřebovávat. A my spotřebováváme hodnoty, které nevyprodukujeme. Dříve Evropa žila z kolonií, ale ty už nejsou.

A co Evropská unie, to není pomoc?
Problém, který Evropu utápí, jsou předpisy. Na všechno máme plno papírů. Když začíná ráno zaměstnanec pracovat, tak to abyste s ním měli nejdříve hodinový pohovor k podepsání různých předpisů, návodů a podobně. Ať jsou to předpisy právní, ekologické a tak dál. Já s některými předpisy souhlasím, často musí být, chráníme si životní prostředí, ale je třeba si uvědomit, že se tím naše práce často stává obrovsky drahou. Potom se to dorovnává zase dotacemi.

Jak tomu mám rozumět? Problém je tedy v tom, že někdo ve světě předpisy má a dodržuje je, nebo je nucen je dodržovat, zatímco jiný ne?
Například: V Evropě se dotují biopaliva. Ale nafta, kterou my tady ušetříme, ta nezůstane v zemi, tu spálí třeba Čína. A vyrábí daleko laciněji. Nesouhlasím s tím, že tam pracují děti, dělá se tam čtrnáct hodin denně za pár dolarů, ale pak jsou jejich výrobky obrovsky laciné. A potom si nás tady bude postupně všechny Asie kupovat.

To už nastává, vždyť Asie má volné peníze…
Oni projídají mnohem méně, než vyprodukují. U nás je to naopak. A to nemůže dlouho trvat. A vůbec, považuji za naprosto úchylné, že si někdo půjčí na dovolenou nebo na vánoční dárky. Ještě beru, že se někdo zadluží na dům, nebo auto, protože s ním podniká…

Důležité je, aby se, a to nejen v zemědělství, více hospodařilo a méně spekulovalo, protože každá spekulace přináší jen imaginární ekonomickou hodnotu, která se ztratí z každou krizí. O tom se nyní přesvědčujeme.