Nahlédnout do ní můžete každoročně během Dnů otevřených ateliérů. Tam vznikají rozmanitá díla od velikých plastik až po drobné umělecké předměty či šperky. Jan Odvárka po Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově absolvoval také několik odborných stáží v Německu, Itálii a Švýcarsku. Při své práci využívá tradiční kovářské techniky i moderní technologie.

3.

Jsme tak trochu umělecká rodina, říká. Můj táta byl také umělecký kovář, samouk. Vyučil se ještě kovářem - podkovářem pro podkovářskou dílnu svého otce, kterou po něm měl převzít. Jenomže přišla 50. léta, dílnu dědovi sebrali a v rámci vykonstruovaných procesů té doby skončil ve vězení. Po návratu v té dílně dělal mistra, pak z toho udělali komunální služby města Dvora Králové. Táta tedy dílnu převzít nemohl. Na poslední chvíli zachránil kovadlinu a výheň a po své práci se věnoval kovařině. Začal s výtvarnou prací a tím pádem vlastně s uměleckou kovařinou. Uměleckými kováři jsme se pak stali já i můj bratr. Strýc je zase malíř, výtvarné geny v naší rodině asi pocházejí od mojí babičky, která měla výtvarné nadání a malovala obrázky.

Kovář Jan Odvárka v Dolním Třeboníně.

Do jižních Čech jsem přišel, když jsem se oženil a hledali jsme, kde budeme žít. Líbil se nám Český Krumlov, tak jsme hledali něco příhodného, kde bych mohl mít i dílnu, v Krumlově a okolí. A ideální místo jsme našli v domě číslo 1 v Dolním Třeboníně. Jakmile jsme vešli do uzavřeného dvora domu, hned jsme věděli – to je přesně ono. Tady se v dílně zabývám zpracováním kovů pro oblast architektury, do interiéru, tvorbou originálních kovaných šperků, volnou tvorbou a částečně také restaurováním, takže spektrum mé činnosti je poměrně široké.

3.

Nejraději vymýšlím věci spíše výtvarné. Vždy, když něco dělám, snažím se, aby to nemělo jenom řemeslnou hodnotu, ale také výtvarnou. Největší dílo v poslední době, na kterém jsem pracoval, byla plastika pro Madetu v Budějovicích. Je to kovaná plastika pro reprezentativní prostory. Například tato malá plastika s lesklou kuličkou je zase jiná práce. Před několika lety jsem vyhrál výběrové řízení na vytvoření ceny pro mladé lidi z Evropské unie. Akci pořádala agentura Česká hlava, a tu cenu předávali několik let v senátu. To je zajímavá práce, která mě nejvíc baví.

3.

Také každý šperk je malé výtvarné dílo. Dělám je z nerezu. Mnoho lidí má nerez spojený s představou, že je to kov leštěný podobně jako nerezové hrnce, příbory, ale tak to úplně není. Když se nerez kove, má tmavou barvu jako železo a je na první pohled k nerozeznání od běžného železa. Je to ale nerez. Je tvrdší, hůř se opracovává, hůř se to ková, než běžné železo. Ale zase má tu přidanou hodnotu, že když s tím zmoknete, nezrezaví vám to. Třeba tento šperk je přeleštěný, aby se zdůraznila plasticita šperku. Je to kovaná nerez.

3.

Kovařině se věnuji už od 14 let, kdy jsem byl na první praxi v Německu s tátou a bráchou. Je veliká výhoda vyrůstat v rodině, kde ta dílna je. Člověk si díky tomu může i během školy spoustu věcí vyzkoušet. Praxe je hodně důležitá. Umělecká kovařina je spojení výtvarné a řemeslné práce. A já razím, že kdo chce dělat umělecké řemeslo, musí nejprve perfektně zvládnout samotné řemeslo. Protože návrh může být jakkoliv krásný, ale když je pak výsledek špatně udělaný řemeslně, a zejména u kovařiny je vidět skoro každá rána kladivem, je to na tom výrobku strašně vidět. Řemeslo musí mít člověk opravdu dobře zvládnuté, aby mohl jít dál.

3.