Poctivé řemeslo bude stále cennější, říká malířka, která se za montérky nestydí

Když byla regionálně rušena pozice mého pracovního místa v předchozím zaměstnání, o stále silnější myšlence věnovat se řemeslu naplno bylo rázem rozhodnuto. Řekla jsem si, že malířství je to, co mě opravdu baví a naplňuje, a tak se tomu budu věnovat. Rozhodnutí samozřejmě provázely obavy z toho, jestli budu v řemesle jako žena přijata. Navíc jsem začínala úplně od nuly bez jediného zákazníka, proto také první zakázky byly po známých a postupně si mě začali lidé předávat a rozšiřoval se okruh mých zákazníků.

Zdroj: Archiv S. Keclíkové

Začátky nebyly jednoduché. V Čechách přeci jen není běžné, aby tuto práci dělaly ženy. Když jsem poprvé přišla někam na stavbu, setkávala jsem se s různými reakcemi řemeslníků a ne všechny zněly vždy pozitivně. O to více mě těšilo, když moji práci nakonec uznali či pochválili. Stejně tak jsem se setkávala i s reakcí překvapení, že tuto práci opravdu dělám. Dnes se podílím na mnoha zajímavých projektech po celé republice. S některými stavebními firmami jsme ve spolupráci pravidelně již několik let a konečně si troufám říct, že mě muži, se kterými se potkávám na stavbách, přijímají a upustili od názoru, že žena na stavbě nemá co dělat.

Zdroj: Archiv S. Keclíkové

Jako v jiných oborech, tak i v mém řemesle je třeba zajímat se o nové postupy, trendy a posouvat se stále dál. Zaujaly mě před lety materiály od německého výrobce ZERO, se kterými dodnes přednostně pracuji, právě pro realizace designových stěn či různých strukturálních povrchů stěn pomocí dekoračních stěrek, imitací pohledového betonu a dalších inovativních technik. ZERO barvám, které u mne mohou lidé vídat nejčastěji, jsem propadla nejen kvůli kvalitním materiálům, ale především díky ohromné podpoře od samého počátku naší spolupráce, trvající dodnes, které si velmi považuji a bez které bych dnes zcela jistě nebyla tam, kde jsem. Není to pouze o prodeji materiálů, ale o vzájemné důvěře a skvělých lidech na správném místě, kteří za vámi stojí. Nedávno jsem se vrátila z návštěvy Olomouce, kam jsem byla od „zeráků“ pozvána na skvělou akci, kterou místní pořádali. A již teď se těším na další setkání. Líbí se mi, že se v dnešní době dokáže vzájemně setkat více realizátorů a podporovat se, namísto konkurování si či podrážení se. Jen tak může poctivé řemeslo pokračovat a vyvíjet se tou správnou cestou.

Zdroj: Archiv S. Keclíkové

Nelituji rozhodnutí, že jsem se do řemeslné živnosti pustila. Mám ráda práci s lidmi a není to pro mě jen o tom někam přijet, udělat zakázku a odjet. Vstupuji lidem do soukromí a jsem vděčná za jejich důvěru ve mě. S mnohými zákazníky jsme dnes i přátelé a čas od času se sejdeme u kávy, které jsem milovnicí. A to je pro mne tím největším přínosem a radostí, kterou díky své práci mám. Snažím se svoji práci dělat tak, abych se za ní mohla vždy ohlédnout a od zákazníků odjížděla s pevným podáním si ruky a vzájemnou spokojeností.

Zdroj: Archiv S. Keclíkové

Co by nemělo scházet dobrému řemeslníkovi? Pokora. Někdo může říct, že pracovitost, šikovné ruce, přehled, originalita, zkušenosti, odbornost a tak dále. To rozhodně ano, ale to by měl mít nakonec každý řemeslník. Ti nejlepší si udrží i pokoru a úctu. Sama se stále něčemu novému učím a účastním se různých školení, vždy je čemu se přiučit a dělat řemeslo poctivým. Dneska je bohužel málo mladých lidí, kteří by v řemesle viděli potenciál. Přitom dělat ho kvalitně a poctivě umí jen málo lidí a bude to čím dál cennější. Já jsem na svou práci hrdá.

Zdroj: Archiv S. Keclíkové