Typická vůně bylinek jako mateřídouška, rozmarýn nebo máta mohou vyvolat některé vzpomínky. Pro Silvu Hovorkovou určitě evokují návrat do dětství a na prázdniny se sestřenicí a babičkou. Trávila je u ní často a poznávání bylinek či přírody pro ni bylo úplně samozřejmé a učit se, na co se používají, také. Babička všechny neduhy léčila či zklidňovala čaji a obklady.

Josef a Václav Anovčínovi z hodonínské stavební firmy Plus zasadili strom společně
Když firma myslí na druhé. Přestavěla koupelnu handicapovanému a vysadila stromy

„Mé setkávání a poznávání bylo naprosto přirozené, nebyla v tom žádná zvláštní událost. Sbíraly jsme třeba byliny do školy, což byl možná pro někoho trest, ale mě to děsně bavilo. A pak jsme sbíraly pro babičku a domácí spotřebu,“ říká Silvie Hovorková. Například na bolesti břicha nebo další dělala babička čaj, kterému říkaly A bude zase dobře. „Taky mě dost bavilo za bylinami chodit, už jsme věděly, kde která roste, která kdy vykvete a byla to pro mne normální součást života,“ dodává.

Nejdřív příroda

A bylinky jdou se Silvou dál. Pro sebe i rodinu při nemoci nebo obtížích sahá nejdříve po bylinách a teprve když není zbytí, zkusí se větší razance léků. A to se stává málokdy. Když už k tomu dojde, používá léky v krátkém čase a doléčuje opět přírodou. I když někdy ve společnosti či okolí převládaly názory a rady, ať sáhne po lécích hned, pro Silvu bylo přirozené řešit to po svém a rady od druhých moc nevnímala, neboť zkušenost s bylinami měla už odmala. Ona zkušenost je také osahaná díky dětem a zvířatům. Když už veterinář nad psem zlomil hůl, prodloužili mu pomocí bylin život ještě o rok.

Silva vystudovala umělecko-průmyslovou školu a začala pracovat jako grafička. Jednoho dne se rozhodla, že chce nejvíc dělat to, co ji opravdu baví a logické vyústění byly byliny. Ty ji dlouho provází, zajímají a voní a tak to byla jasná volba. Podařilo se získat prostor v Panské ulici, kde pobyla krátce a poté se přestěhovala do domu číslo deset, také v Panské ulici. V něm už bylinky voní deset let.

Penzion Albrechtova vyhlídka provozují manželé Michalkovi. Dříve v budově sídlila škola.
Hledali únik z města. Bývalou školu proměnili v penzion s krásnou vyhlídkou

„V květnu 2011 jsem začínala a tehdy byly hlavně obavy, jak to bude fungovat. Úplně jednoduché to nebylo, ale rozběhlo se to a běží. Bohužel tahle doba nám nepřeje, ale držíme se,“ uvádí. „Místo v Panské ulici je pro mne magické, mám ho moc ráda a cítím tam hodně ženské energie. Možná proto, že mám kolem sebe převážně samé pracovité ženy a jsem sounáležitostí hezké komunity. A dělám práci, která mne těší, naplňuje a voní,“ usmívá se Silvie Hovorková.

Lidé, kteří její voňavý krámek navštěvují, se dělí na různé skupiny a vždy potěší, když jsou spokojeni a vracejí se. „Pro mne osobně jsou hodně silné příběhy těch, kteří už si se svým problémem nevědí rady, ani lékař už nedokáže pomoci a u nás objeví něco, co zabere a pomůže. Když pak přijdou poděkovat, je to skvělý pocit a hlavně šíří náš věhlas dál a tím se řady zákazníků rozšiřují. To je ta nejlepší reklama,“ vysvětluje Silva.

Puškvorec pomohl 

Jeden ze zážitků z nedávné doby je silný. Paní v letech, které lékaři po perforaci střev řekli, že už pro ni nemohou nic udělat, pomohl puškvorec.