Jaroslavu Charvátovi velká voda vzala dům. Nezbořil mu ho sice přímo vodní živel, ale zdi domu v Malšském údolí narušil tak, že statikovi nezbylo než vyřknout ortel: zdemolovat.

Bez domova

Demolici domu, v němž žil padesát let, přihlížel Jaroslav Charvát s bolestí v srdci. Rozvodnění Malše zažil několikrát. Voda ale vždy dosahovala maximálně výšky soklu. Tentokrát stačil popadnout jenom doklady – a honem pryč. Jaroslav Charvát se pak prakticky stal bezdomovcem, kterého se ujala dcera. Snil o tom, jak by bylo pěkné, kdyby si mohl výš ve svahu postavit alespoň něco malého.

Půl roku jsem bydlel u dcery. Pak mi syn vyjednal pečovatelský dům, který mi poskytl azyl na dva roky,“ vyprávěl dnes již jedenaosmdesátiletý Jaroslav Charvát, z něhož vyzařovala spokojenost. Bylo proč. Mladí se dali do stavby a za dva roky se Jaroslav Charvát stěhoval zpátky do Malšského údolí ke své dceři, u níž má v rodinném domě v přízemí vlastní byt. „Mladí si vzali úvěr, já jsem také přispěl svými úsporami, něco málo jsem dostal od státu a města,“ řekl Jaroslav Charvát.

Teď už se povodně nebojí. Dům je postavený ve svahu na vysokém soklu, navíc dole pozemek od silnice odděluje opěrná skalnatá zeď. „Zpočátku jsem se vůbec nemohl dívat na video o povodni. Začala mě pak tak bolet hlava, že jsem se musel jít projít ven. Hučení vody strašně působilo na mojí nervovou soustavu. Ale teď už to snad pominulo, je to přece jenom pět let,“ poznamenal.

Déšť budí strach

Když v srpnu roku 2002 voda ve Vltavě prudce stoupla, byla paní Helena z Českého Krumlova na Slovensku, přesto povodně pocítila na vlastní kůži. „Rodina mi všechno natočila, takže jsem z toho taky něco měla,“ říká dnes už s úsměvem. Před pěti lety však moc důvodů ke smíchu neměla.

Voda v jejím domě napáchala nemalé škody. Ve sklepě se propadl strop a stejně jako u jiných vytopených staveb bylo nutné likvidovat bahno a vysoušet zdi. „Naštěstí nám lidé půjčili čerpadla a všechno, co nám velká voda vzala, uhradila pojišťovna. I když je teď už vše v pořádku, obavy z dalších povodní samozřejmě máme. Pořád bydlíme blízko řeky, takže z každé větší pršky máme strach,“ přiznala.