Velký manuál pro malé sebevědomí: začít by se mělo u vzpomínek na dětství

Psychologové už dávno přišli na to, že nízké sebevědomí okrádá člověka o radost ze vztahů, školy i práce, ze které může udělat opravdu hodně nepříjemné místo k životu. Nízké sebevědomí totiž mimo jiné způsobuje, že si neumíte užít své úspěchy ani se poučit ze svých chyb, takže zažíváte čím dál méně radosti a o to více stresu. Ten ve finále poškozuje cévy, zhoršuje imunitu a vyvolává řadu psychosomatických onemocnění. Dobrá zpráva je, že se to dá stopnout. Stačí se vrátit na začátek.

Dětství: Naše čerpací stanice
Nejvýkonnější čerpací stanicí zdravého sebevědomí byli, jsou a budou rodiče. Platí totiž, že se máme rádi tak, jak moc nás hladila máma a věříme si tak, jak moc nám věřil táta. Pokud to dokázali na jedničku a do světa vás vypustili s pocitem vlastní hodnoty, máte vyhráno. Pokud ne, můžete to rodičům stále dokola vyčítat nebo na sobě zkusit zapracovat. Rozhodně v tom nejste sami!

Deprese není depka, říká psychiatr. Jednou za život ale pomoc potřebuje každý

Rychlokurz v pěti krocích

Základní potřebou dítěte je dostat od rodičů pocit bezpečí, ocenění, lásky a důvěry v jeho schopnosti. Tolik teorie. „Praktická terapeutická zkušenost je ale bohužel obecně taková, že se to v dostačující kvalitě podaří asi jen u dvou procent lidí. Není to proto, že by rodiče nechtěli, lépe zkrátka vychovávat nedovedli,“ vysvětluje koučka Petra Jarošová a pokračuje: „Teď si své dávné křivdy představte jako viry, o které nikdo nestojí, ale ubližují všem. Tak to přesně je, i když nemají vůbec nic společného s vaší skutečnou osobností, jen omezují váš potenciál. Navíc je nechtíc předáváte dál vlastním dětem.“

Rodičům a jejich nezdravým programům v našich hlavách se ve své knize Kurz zdravého sebevědomí věnuje i psycholožka Michaela Peterková. A nejen jim. V jejím stylu jsme pro vás podrobný manuál pro lepší sebevědomí připravili i my. Uvidíte sami, kam vás následujících pět kroků zavede.

Krok první: Zmapujte si uplynulý měsíc

Abyste vůbec mohli něco změnit, musíte si napřed udělat jasno v tom, jak to máte právě teď. Tedy jak moc své jednání přizpůsobujete představám druhých, jak moc se bojíte říct vlastní názor a neumíte nesouhlasit. Zamyslete se tedy nad situacemi z posledního měsíce, kdy jste rozhodně sama sebou nebyla. Kdy jste šla proti své vnitřní představě a přizpůsobila se, i když to bolelo. Na jeden papír si napište tři věci, které jste udělala, na druhý, co jste si u toho ve skutečnosti myslela.

Odměna: Když budete tohle malé praktické cvičení dělat pravidelně, dost možná pro vás nebude už za pár týdnů tak moc těžké být sama sebou a říkat nahlas to, co si myslíte.

Předsevzetí mají i své stinné stránky. Češi dělají chyby, kterými si ublíží

Krok druhý: Udělejte si inventuru

Součástí zdravého sebevědomí je vědět o sobě co nejvíc. A to nejen o svých vlastnostech, ale i schopnostech. Udělejte si proto malou revizi a zkuste být k sobě co nejupřímnější.

Na velký list papíru si namalujte tabulku, kterou horizontálně rozdělíte na pět bloků – oblast práce, oblast vztahů, oblast osobní spokojenosti, oblast finanční úspěšnosti a oblast zájmů a volného času. Do těchto bloků pak vepište své výhodné, ale i nevýhodné vlastnosti a schopnosti, které se těchto oblastí života týkají.

Odměna: Pro člověka s nízkým sebevědomím je velmi těžké si dobré vlastnosti a schopnosti umět přiznat. Při vyplňování tabulky to můžete konečně zlomit. A když ne dnes, tak se k tomu vraťte třeba za týden.

Krok třetí: Děláte chyby. No a co?

Druhým lidem většinou jejich nedokonalost automaticky promíjíte. Zvlášť u těch, které máte ráda. Co ale promíjíte sobě? Skoro nic! I to je neklamný znak nízkého sebevědomí.

Připadá vám normální, že druzí neumějí všechno a že se občas spletou. Ale u sebe nárok na omylnost nepřipouštíte. Naučte se používat stejná měřítka, jaká používáte u lidí, které máte ráda, na sebe. Mají oni nárok se mýlit? Pak vy taky. Zkuste si pro začátek každé ráno v duchu párkrát zopakovat jednoduchou mantru: „Mám právo dělat chyby!“ S touhle mantrou pak vyrazte do světa.

Odměna: Když se smíříte se svými chybami, časem zjistíte, že jich děláte míň a míň. Už z nich totiž nebudete mít strach a místo katastrofických představ se budete soustředit jen na to, co máte dělat.

Zázrak jménem otužování: Aby se dostavil výsledek, musí se dodržovat pravidla

Krok čtvrtý: Odpusťte rodičům i sobě

Naprostá většina „případů nízké sebedůvěry“ vzniká v prvních letech života. Ano, rodiče se na vás podepsali. Ale dělali jen to, čeho byli v danou chvíli schopni. Odpustit jim znamená udělat to nejlepší sama pro sebe.

Přísně vás trestali, nebo byli naopak lhostejní. Podceňovali vás a prohlašovali věty typu „nic z tebe nebude“. Nebo vás naopak příliš ochraňovali a všechno za vás zařizovali. Dopustili se zkrátka mnoha omylů a přehmatů. Teď je na čase tohle všechno pustit. Smířit se s faktem, že se vůči vám dopustili i špatných věcí a jít dál. Dejte si pár minut a v duchu nebo nahlas si přeříkejte pár vět. Třeba: Odpouštím ti, mami, že ses mě nikdy nezastala. Odpouštím ti, tati, že jsi mě nikdy nechválil…

Odměna: Uzavřete své dětství. Vzpomínky zůstanou, ale úzkost a nedůvěra v sebe, za které byly do této chvíle převlečeny, se rozplynou.

Krok pátý: Vystupte ze své zóny

K rozvoji sebedůvěry přispívá i vědomí, že dokážete vykročit z bezpečného zóny toho, co se vám líbí a na co jste zvyklá.

Je to právě snaha o nějaký výkon, která je důkazem toho, že ty a ty schopnosti máte. Toto zjištění je základní potravou pro vaši vzrůstající sebedůvěru.
Sepište si aktivity, které byste ráda zvládla, ale zatím vám k nim chyběla odvaha. Pozvat někoho na kávu, dojet autem sama až do Berlína, předplatit si pár lekcí taiči, namalovat obraz… Pak si některou z aktivit naplánujte na nejbližší dobu. Když svůj úkol splníte, nezapomeňte se pochválit.

Odměna: Nemusí vám to vyjít, ale i bez úspěchu se velmi rychle dostaví pocit spokojenosti sama se sebou. Víte, že jste v dané chvíli udělala to, co jste udělat chtěla a mohla. Sebedůvěru máte na dosah!