V ČLÁNKU NAJDETE

Cesta k sochařství začala pro Vladimíru Vávrů už v dětství. „Jako dítě jsem pořád něco kreslila. Tenkrát v podstatě v okolí nebyla ani žádná základní umělecká škola, která by nabízela výtvarný obor, takže jsem nemohla svůj talent více rozvíjet pod dohledem zkušených mentorů,“ vzpomíná Vladimíra Vávrů.

Rodiče si však jejího talentu všimli a podpořili ji ve studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni. A byl to krok správným směrem.

„V Bechyni jsem dostala základ, co se týká užitého umění. Naučili nás pracovat s hlínou, základy kresby i malby a naučili nás všechny keramické technologie,“ říká umělkyně s tím, že měla velké štěstí, protože o školu byl velký zájem.

Po studiu začala s užitkovou keramikou, vyráběla hrnky, talíře a řadu dalších praktických předmětů.

Vše začalo sochou skřítka

Keramika je hodně širokým oborem.

„Existuje velká škála technik, jako jsou třeba točení z volné roky, zatáčení na kruhu, odlévání do forem, nebo modelování soch,“ vypočítává možnosti. Sama se tak postupně z užitkové keramiky přeorientovala na sochařství.

„Vytváření soch mě vždycky bavilo. Začalo to tím, že po mě jedna paní chtěla skřítka. A pak už jsem se odvázala a začala dělat také víly, čarodějnice nebo zamilované páry. O to je dnes velký zájem,“ uvádí.

close Průběh modelování. info Zdroj: Se svolením Vladimíry Vávrů zoom_in Průběh modelování.

Sochy ze šamotové hlíny

Své sochy vytváří z šamotové hlíny, která je ideální pro venkovní použití. „Základem je vždy kaolin, do něhož se přidává ostřivo, což jsou drobné kamínky. Přidávají se proto, aby byla hlína pevnější. Šamotová hlína je dobrá, protože vydrží i 1200 stupňů Celsia. Je odolná a může být bez problémů celoročně venku,“ vysvětluje Vladimíra Vávrů.

Její sochy jsou jedinečné a originální. Proces tvorby sochy je náročný a vyžaduje trpělivost.

„Každá socha musí pořádně proschnout, což může podle počasí trvat i více než 14 dní. Jinak by při vypalování v peci popraskala. I mě se taková školácká chyba stala,“ usmívá se Vladimíra Vávrů.

Ve svém ateliéru má tři pece. Největší má na výšku 90 centimetrů.

„To je můj výškový limit. Ale dělala jsem pro jeden domov seniorů sochu, která měla 1,8 metru. Byla ale dělaná ze dvou částí, které jsem slepila stavebním lepidlem dohromady,“ popisuje.

Při tvorbě zapomíná sochařka na čas

Vladimíra Vávrů celý život pracuje s hlínou, samotnému sochařství se profesionálně věnuje už déle než šest let.

„Sochařství je prostě mým řivotním údělem. Jsem na volné noze a jsem šťastná, že se dnes mohu sochám věnovat naplno. Je to především díky lidem, kteří mou práci ocení,“ říká Vladimíra Vávrů.

„Socha zamilovaného páru bude fungovat jako fontánka. Dělala jsem ji zhruba dva týdny. Když se ponořím do tvorby, tak zapomenu na čas, někdy jdu a pracuji i v sobotu a neděli. Sochařství je pro mě ale srdcovou záležitostí,“ směje se Vladimíra Vávrů.

Zaujal vás článek? Přečtěte si i další texty o lidech, co něco zajímavého umí. Najdete je v nabídce níže.

tag

Nápady pro kutily

Zobrazit všechny