Kliknutím zvětšíteMarku Shandovi se – stejně jako jeho dvěma sestrám Camille a Annabele – mělo dostat dobrého vzdělání. Jeho divoká povaha však vzdorovala. Když ho kvůli kouření marihuany vyloučili z Milton Abbey Road v Dorsetu, otec Shand řekl dost a poslal Marka na zkušenou do světa. Nechtěně tak zřejmě obul svému synovi toulavé boty.
Mark bez apanáže pracoval v Austrálii jako hlídač dobytka a strážce v opálovém dole. Po půlročním nápravném pobytu v Austrálii se svým kamarádem vracel domů do Londýna, ale co čert nechtěl…
„Při mezipřistání v indickém Dillí oba sedmnáctiletí mladíci potkali vnuka lorda Mountbattena, posledního indického místokrále, a několik následujících měsíců strávili cestováním po subkontinentu. Navštívili Tádž Mahal, v Džajpuru chlapce přijala Maharani Ayesha a její syn, princ Jagat, a oba se stali Shandovými blízkými přáteli. Poté, co pobyli v australském vnitrozemí, strávili měsíce kličkováním v džípu Nepálem, Afghánistánem a Tureckem,“ lze se například dočíst v obsáhlém textu, který o Marku Shandovi před časem zveřejnil americký společenský měsíčník Vanity Fair.
Mark Shand je autorem několika cestopisů. Na snímku je obálka jedné z knih
Po návratu do Londýna sice chvíli pokračoval v rozjeté kariéře vrátného, ale touze po návratu do dalekého divokého světa už nešlo odolat. Zatímco jeho o čtyři roky starší sestra Camilla žila lehce usedlý život ženy vdané za armádního důstojníka Andrewa Parkera Bowlese, Mark se vydal do Irian Jaya (dnes Západní Papua) v Indonésii. V roce 1987, ve svých šestatřiceti letech, o této cestě napsal svoji první knihu Skulduggery.
Tarzan i Krokodýl Dundee
Lidé Marka často přirovnávali k Tarzanovi, Indiana Jonesovi a siru Richardu Burtonovi (objevil pramen Nilu, v přestrojení pronikl do Mekky a přeložil Kámasútru do angličtiny). „O tom není pochyb, Shand byl ve skutečnosti postava Tarzana,“ cituje Vanity Fair Dona McCullina, britského válečného fotografa, který se Shandem cestoval po Indonésii. „Ženy mu padaly do náruče jako podzimní listí,“ dodal.
„Považovala jsem ho za Krokodýla Dundeeho,“ řekla o Marku Shandovi americká herečka Julia Roberts, která koncem 90. let natočila se Shandem dva dokumenty: Orangutani, který vznikl na Borneu, a Divoké koně z Mongolska. „Ale nebyl to šovinista a nepředváděl se,“ uvedla Julia Roberts.
Pro herečku Goldie Hawn, která se podílela na natáčení Shandova dokumentu Sloni Indie, měl ovšem také kouzlo: „Byl to vskutku renesanční chlapík a darebák - neodolatelný, nakažlivý, šílený,“ zavzpomínala s láskou. Žen, které jeho kouzlu podlehly, byly zástupy, píše britský Mirror.
Je vcelku zřejmé, že společenský, zcestovatelý a chytrý Mark měl mimořádné charisma. To ostatně vyzařují i jeho cestopisy a dokumenty z cest, které si právě díky jeho kouzlu rychle získávaly čtenáře a diváky.
Osudová slonice Tara
Nejlepší knihou Marka Shanda byl bestseller Cestování na mém slonu, který mu vynesl Britskou literární cenu za nejlepší cestopis roku 1991. Cestopis je nejen silným, epickým a také dojemným svědectvím o jeho šest set mil dlouhé cestě napříč Indií, ale také příběhem slonice Tary.
Taru Shand před cestou koupil v Madrásu jako malé vyzáblé osiřelé slůně, které Shandova blízkost a péče proměnila v silné a oddané zvíře.
Setkání s Tarou bylo pro Marka Shanda v podstatě osudové. Díky ní nejen přežil svoje drsné putování po Indii, ale také poznal krutý život zvířat v některých končinách světa. Jeho tvorba a život tak díky Taře, o níž mluvil jako o svojí lásce, dostali i charitativní rozměr: v roce 2000 ho inspirovala k založení mezinárodní nevládní nadace Elephant Family, která se věnuje ochraně asijských slonů před vyhynutím ve volné přírodě. Rovněž inancuje průkopnické projekty v celé Asii, jejichž cílem je znovu propojit fragmenty pralesů, předcházet konfliktům a bojovat proti kriminalitě související s volně žijícími zvířaty.
Jeho práci zachycuje například řada videí na youtube:
Od roku 2002 Elephant Family financovala více než 170 ochranářských projektů a získala více než 10 milionů liber prostřednictvím veřejných uměleckých akcí pro toto ikonické, ale přesto ohrožené zvíře.
Umělecká instalace v londýnské čtvrti Chelsea je vzpomínkou na Marka Shanda
„Devadesát procent populace asijských slonů bylo vyhlazeno v předchozích sto letech. Devadesát pět procent jejich lesních domů bylo zničeno, aby uvolnily místo pro plantáže, farmy, doly, silnice, železnice a vesnice… Poslední zbývající sloni byli zahnáni do malých lesních kapes, kde soupeřili se svými lidskými sousedy o jídlo, vodu a prostor… Jen v Indii člověk zabije slona a slon zabije člověka každý den v roce… Elephant Family se věnuje ukončení této každodenní bitvy,“ napsal Mark Shand ve výroční zprávě nadace za rok 2012.
Nesmyslná smrt na chodníku
Mark Shand zemřel 23. dubna 2014. Banálně a nepochopitelně. Večer, po mimořádně úspěšné charitativní akci nadace Elephant Family v hotelu Paramount v centru New Yorku, upadl hlavou na chodník tak nešťastně, že ztratil vědomí a po několika hodinách v nemocnici zemřel. Bylo mu 62 let.
„Úspěch jeho knih a nadace dodaly Shandovi legitimitu, smysl života, který mu vždy chyběl. Něco hledal. A teprve když potkal slona, našel smysl pro svůj život a vykoupil se,“ řekl po jeho smrti britskému deníku The Guardian Shandův obchodní partner William Astor.
V práci pro nadaci Elephant Family po Shandově smrti pokračuje jeho sestra Camilla - královna manželka - se svým chotěm králem Karlem III. i sedmadvacetiletá dcera Ayesha, píše britský časopis Tatler.
Českého překladu se dostalo pouze jediné knize Marka Shanda - Po proudu Brahmaputry: Putování s říčním psem. V České republice vyšla v roce 2003 a její náklad je zcela rozebraný.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
