Stačí jeden špatný pohled a je konec. Pandemie dohání páry k rozchodům

„Jsem v prvním trimestru a je mi každý den strašně zle, bojuju s nevolnostmi i hormony, starám se přitom o syna a manželovi vadí už jen to, že dýchám. Nemůžu ani promluvit, abych neposlouchala, že mám úsečný tón hlasu, že se divně tvářím a jak jsem pořád protivná. Abych řekla pravdu, už jsem se dívala i na podnájem, protože si myslím, že za chvíli půjdeme od sebe,“ nešťastně popisuje svůj život během pandemie mladá maminka, jejíž pocity sdílí řada lidí nejen v Česku.

Psychoterapeut Martin Zikmund: Naději lidé musí hledat vždy uvnitř sebe

Podle psychoterapeutky a párové terapeutky Elišky Remešové může být současná pandemická situace kritická hlavně v tom, že zrychluje a zvýrazňuje konflikty, které by jinak zůstaly skryty pod každodenní rutinou anebo by k nim vůbec nedošlo. „Okolnosti jsou teď tak neobyčejné, že akcentují věci, které by ve vztahu jinak nikdy nenastaly. Vnímám, jak jsme všichni podráždění, a je to zcela adekvátní reakce na neadekvátní situaci, ve které jsme se ocitli.“

Vadí mi, jak se na mě dívá

Pak stačí „špatný“ pohled, aby partner usoudil, že máme problém. „Přijde mi, že jsme teď velmi zcitlivěli na to, jak naši partneři dýchají, polykají, kde nechávají ležet oblečení. Vadí nám, jak se na nás koukají. On je to totiž taky mnohdy jediný zdroj reflexe, který odráží, co se v nás děje,“ míní Remešová.

Češi jsou kvůli pandemii ve stresu. Krizovým linkám sílí provoz

Když nás dříve partner ráno naštval, šli jsme do práce, nějak to v průběhu dne zpracovali a večer doma jsme si už na hádku ani nevzpomněli. Konflikt skončil v zárodku a nepotřeboval ani tolik pozornosti. „Zatímco když teď dojde k nedorozumění či konfliktu, tak se každých patnáct minut eskaluje něčím dalším, pohledem, nějakou narážkou, jak si to teď myslel/myslela, a takhle to jde dokola celý den. Pak sice jdeme spát, ale pořád nevybití. To jsou ty časté konflikty, které vedou ke krizím a dlouhodobé nespokojenosti, která může vyústit rozchodem či rozvodem,“ upozorňuje psychoterapeutka.

A nemusí to být jen otravné návyky partnera, kterých si teď tak všímáte. Řada lidí čelí finančním problémům, ztrátou práce nebo starostí o zdraví, což zvyšuje jejich stres, a sami nevědí, jak se se vším vyrovnat.

Dejte si pauzu

Během izolace by měli všichni snížit nároky na sebe, partnera i vztah. Jen díky tomu máte šanci tuto dobu překlenout a vyhnout se tomu, že budete některých rozhodnutí vyvolaných úzkostí, podrážděností a vyčerpáním litovat, až se život vrátí do normálu. Americká terapeutka Stephanie Newman lidem navrhuje nedělat alespoň dva měsíce velká rozhodnutí – rozchod, rozvod, stěhování se jinam. „Je to jako dát si vztahové prázdniny,“ dodává Remešová. „Důležité je si říct, že procházíme zátěžovou zkouškou, ale to, co se děje, nejsme my dva v přirozeném prostředí a čase. Je to důsledek vypjaté situace, která na nás působí a vyvolává v nás úzkost. To ale neznamená, že ten vztah je sám o sobě špatný.“

Vědci zjistili, co stojí za těžkým průběhem covidu. Na vině je omyl protilátek

Je dobré se také soustředit sám na sebe, na své duševní zdraví a pohodu, protože i to vztah odráží. Psychoterapeutka nabádá, aby se lidé nestyděli hledat pomoc u odborníků. „V loňském roce se povedlo vytvořit mnoho podpůrných platforem, nástrojů a služeb, včetně covidového příspěvku od VZP na psychoterapeutická sezení. Existuje například aplikace Nepanikař, probíhají různé webináře na toto téma. Lidé by se neměli bát zažádat o pomoc, aby své pocity měli kde ventilovat a nedostal to v plné palbě pouze partner,“ doporučuje Remešová.

Stačí drobnost a přijde výbuch

Páry řeší v posledních měsících hlavně ty problémy, které u nich již nějakou dobu klíčily, a nyní jejich trpělivost kvůli izolaci přetekla. „Zažíváme především obrovský tlak na nás jako jednotlivce. Pandemická situace neatakuje partnerské vztahy jako takové, ale hlavně naši osobní pohodu. Člověk je v klidu, když má nějakou jistotu, důvěru v budoucnost. Také záleží na tom, jak se cítí fyzicky a jaké má možnosti vybití stresu,“ vysvětluje psychoterapeutka.

Stresové vypětí nebo zátěž, kterou přináší práce nebo problémy doma, si lidé většinou kompenzují sportem, kulturou, jezdí na výlety a dovolené. „Tohle všechno se teď omezilo, což znamená, že v každém jednotlivci se kumuluje tenze jako v tlakovém hrnci. Ve chvíli, kdy žiju s partnerem na desítkách metrů čtverečních, v horším případě tam oba i pracujeme a v ještě horším případě tam jsou děti školou povinné, stačí maličkost a vybouchnu,“ upozorňuje Remešová.

Doktor Jan Vojáček: Buď si lidé udělají čas na sebe, nebo později na nemoc

Přestože jsou to obvykle úplné drobnosti, které způsobují velké výbuchy, neměli bychom je zlehčovat. „Je hrozně jednoduché říct, že se hádáme kvůli kravinám, ale klíčové je, že právě na nich se ukazuje dynamika vztahu,“ dodává.

Krize je nemoc vztahu

Velký problém je, že většina lidí neumí partnerské krize řešit efektivně. Každý vztah začíná s velkými očekáváními, což pokračuje přes zásnuby, svatbu, narození prvního dítěte. Pak ale přicházejí krize. Právě první rok dítěte je podle odborníků pro páry nejvíce stresující období. Někdy také stačí, aby jeden z partnerů přišel o práci a půl roku ji nemohl najít, a tato vnější krize bude mít dopad na vztah. „Málokterý pár si s tím dokáže poradit tak, aby je to posílilo a aby to byla zkušenost, kterou promění v něco vztahově užitečného. Spíš to nějak ignorují, což se jim chronicky vrací. Menšina párů umí být v krizi opravdu spolu, umět to překonávat,“ myslí si Remešová.

Strašák dnešní doby. Dětem chybí příroda, odnáší to jejich psychika i intelekt

Ideální by bylo, kdyby si lidé uměli sdělit své potřeby. Na první pohled jednoduchá věc, kterou ale málokdo zvládá. Často je sami neznáme anebo máme pocit, že si o ně říct nemůžeme, případně očekáváme, že na ně partner má přijít sám. Ve vztazích ještě koluje řada nefunkčních vzorců chování, což mnozí vyřeší rozchodem.

„Věřím tomu, že dva lidé v partnerství dělají to nejlepší, co umějí. Každý po svém. Ale přesto tam krize vznikají. Takže to asi není o tom, že bychom měli dělat něco víc. Držím se toho názoru, že krize je nemoc vztahu, a proto je dobré tomu věnovat pozornost, jako když onemocníme. V nemoci se přece zastavíme, nemáme na sebe žádné nároky, dáme si čaj, opečováváme se. Stejně tak můžeme i v krizi opečovávat vztah. Hledat cestu k pochopení druhého. Že na věci máme rozdílný názor je přirozené, ale snažit se na chvíli odpojit od vlastní bolesti a napojit se na toho druhého může pomoci chápat, co se děje a proč jsme v krizi,“ radí Eliška Remešová.