Jisté je pouze to, že všichni zažíváme přelomové časy, kdy se naše jistoty otřásají v základech. Vynášet predikce budoucího vývoje, ať už jde o covid, nebo válečný konflikt na Ukrajině, jehož důsledky se dotýkají každého z nás, lze jen stěží. Má vůbec smysl pouštět v nejistých časech a při rostoucích cenách do budování rodinného domu, které zatíží rodinné finance na desítky let? Lidé ze stavební branže celkem shodně tvrdí, že cesta k získání vlastního obydlí bude za dalších deset či dvacet let pravděpodobně ještě horší. Dál porostou ceny pozemků, z nichž se bude stávat čím dál vzácnější komodita.

Hlavní cena v losování Omaze Million Pound House ve Velké Británii.
Dům snů za sto milionů lze získat za pouhé tři stovky

Takže už jen pořízení dobrého pozemku v současné době přinese v dlouhodobém horizontu vašim potomkům hmotné zajištění. Také cena dobrého řemesla prudce roste a dále poroste. Mnohem víc peněz bude třeba vydávat i za technologie, které bude potřebovat třeba nulový dům. Navíc právě z hlediska úsporného provozu představuje vlastní obydlí efektivní cestu. Tyhle argumenty jistě mají z dlouhodobého pohledu svoji váhu.

Krok za krokem
Jaké práce vás čekají v jednotlivých etapách stavby? Tady je přehled.
Základy: výkopové práce, rozvody kanalizace, základy, zhutnění podloží a základová deska, hydroizolace svislých stěn, protiradonová izolace.
Hrubá stavba: svislé nosné konstrukce, komín, stropní nosné konstrukce.
Střecha: pozednice, krovy, difuzní fólie, střešní krytina, střešní okna, okapy, tepelná izolace střechy, parozábrana/parobrzda, podhledy.
Dokončení stavby: nenosné vnitřní příčky, schodiště, okna, dveře, montáž rozvodů – voda, kanalizace, plyn, elektroinstalace, vytápění, vzduchotechnika, podlaha – hydroizolace, tepelná izolace, vnitřní omítky, obklady a nátěry, vnější stěny – parozábrana, tepelná izolace, difuzní fólie, vnější obklad nebo nátěr fasády, sanitární technika.
Interiér: světla, zásuvky, nábytek, spotřebiče, dekorace.

Pokud se rozhodnete pro vlastní dům, začněte nejprve s hledáním pozemku, až pak dejte reálnější podobu svým snům o novém bydlení. Dobrý projekt si poradí s lecčím, což naopak neplatí. Opravdu důkladně zvažujte, jak využijete každý metr čtvereční, uspoříte co nejvíc energie a postaráte se o maximálně hospodárný provoz třeba z hlediska využití šedé vody z domácnosti nebo zazelenění ploché střechy.

Lepší je kompaktní tvar domu bez zbytečných parádiček. Každý nadbytečný roh a kout představuje i tepelný most, který je nutné eliminovat. Ve vašich očích budou možná služby architekta či projektanta zbytečnou nákladovou položkou, jenže právě oni dokážou přistřihnou křídla vašim nereálným plánům a podívat se na vaše bydlení komplexně s perspektivou mnoha dalších let.

Vila Vlasty Buriana stojí v Praze na Hanspaulce
Vlasta Burian si užíval luxusu na pražské Hanspaulce. Jeho kuchyň byla skvostem

Jen výjimečně se rozpočet projektu a stavby dodrží podle plánu, což ví každý, kdo podobnou akcí prošel. Z hlediska stavebních výdajů se však budete pohybovat na ještě mnohem nejistější půdě než vaši předchůdci. Příčiny jsou víc než zřejmé. O to důležitější bude finanční rezerva, skutečně důkladné pojištění a kvalitní realizační projektová dokumentace, které se by se měla realizační firma držet. Během výstavby si co nejvíc hlídejte výdaje a dodržování rozpočtu a termínů.

Nákladovou položku mohou snížit zhruba o pětinu vlastní šikovné ruce a um neboli stavba svépomocí. Zvažte rozumně, na co vy, rodina a kamarádi opravdu stačíte. Dá se také kombinovat. Docela často si lidé najmou firmu, aby jim postavila na klíč hrubou stavbu, tedy obvodové i vnitřní nosné stěny, příčky, stropy, střešní konstrukce včetně krytiny, případně i komín. Když je dům pod střechou, pokračují v dokončovacích pracích částečně svépomocí, případně s kvalifikovanými řemeslníky třeba pro instalaci vnitřních rozvodů.

Jaro, nebo podzim?
Při plánování výstavby je dobré vědět, že většina mokrých procesů se musí realizovat v čase, kdy ani noční teploty neklesnou pod +5 °C. Stavební sezona proto trvá zhruba od března do listopadu. Než spadnou teploty k nule, měla by být hotová kompletní spodní stavba nebo celá hrubá stavba se zastřešením. Jednoduchý, přízemní, spíš menší zděný rodinný dům můžete mít v ideálním, v praxi ne moc častém případě kompletně hotový za šest až devět měsíců – od základů až po nastěhování. Základem je dobrá příprava a zkušená a hlavně spolehlivá stavební firma. Začnete na jaře a do podzimu je hotovo. Další možností je začít stavět na jaře, do podzimu mít hotovou hrubou stavbu, která během zimy proschne, a finišovat příští jaro. Dům byste měli nechat vymrznout, pokud byly použité mokré procesy, tedy klasická malta. Když budete objekt v zimě temperovat, ovšem musíte mít kromě střechy také okna a dveře, dají se dělat příčky nebo omítky. Další možností je vybudovat na podzim jen základy, aby beton mohl v zimním čase vyzrát. Na jaře se pustíte do hrubé stavby a na podzim už třeba do stěhování.

Pokud se rozhodnete jít touto cestou a realizaci hrubé stavby zadat stavební firmě, musíte mít zcela jasno o konkrétním rozsahu prací, které závisí na technologii výstavby. V případě dřevostavby ze sedvičových panelů proběhne montáž na betonovou základovou desku, kterou můžete vybudovat sami, případně jiná firma, někdy se o ni postará dodavatel panelů. Součástí hrubé stavby bývají u montovaných objektů vnitřní rozvody a povrchové úpravy stěn v interiéru, stejně tak fasáda a zateplení.

V celkovém rozpočtu bude hrubá stavba zděného domu představovat zhruba čtyřicet až padesát procent výdajů, zatímco u dřevostavby půjdete o něco výš. Kvalitní konstrukční materiál by měl být základem. Dobré je sledovat technologické inovace, třeba přesné zdicí materiály umožňují zdění na tenkovrstvou maltu nebo zdicí pěnu, což stavebníkovi šetří materiál i čas.

Na trhu se už také zabydlely jednovrstvé konstrukce z cihel nebo z pórobetonu, které není třeba dodatečně zateplovat. Stejně tak bude sázkou na jistotu a kvalitu využití kompletního stavebního systému od výrobce, který nabízí nejen cihly, ale i překlady, stropy či komíny s vyřešenými konstrukčními detaily.

Pokládka je výzva
Současná doba nutí stavebníky šetřit a některé práce dělat svépomocí. Pokud se chcete pustit do pokládky velkoformátových obkladů, je dobré vědět, co šikovný kutil zvládne sám a kdy je třeba požádat o pomoc profíky.

„Klasickou kontaktní pokládku v novostavbě, pokud prostor není členitý, šikovný kutil zvládne,“ říká Tomáš Heřman, školitel firmy RAKO. Pokud chce použít na stěny či podlahy velké formáty dlaždic, je to možné. Bude však potřebovat správné lepidlo, a to flexibilní! Na běžném lepidle dlaždice velkého formátu, například 30 krát 80 centimetrů, nebude držet. „Označení lepidla, které musíte minimálně použít, je podle normy C2S1. Ale osobně bych mířil pro jistotu ještě o řadu výš a zvolil třídu C2S2,“ doporučuje Tomáš Heřman.

Zároveň je vždy potřeba používat křížky pro vymezení spár na podlaze i stěně, a to i když použijete kvalitní lepidlo. U velkých formátů je nutné používat vyrovnávací spony. Rozhodně není od věci se podívat na videonávod, třeba na webu společnosti RAKO. „Velmi členité prostory novostavby, kde plocha určená k obkládání není jednoduchý čtverec či obdélník, ale existují tu zářezy a výřezy, svěřte odborníkovi,“ radí Tomáš Heřman. „Totéž platí pro velké plochy, kde je potřeba správně provádět dilatační spáry – ty jsou dané normou. V případě podlahového vytápění se realizují po třech metrech.“

Oříškem bývají také půdní vestavby. I tam je pokládka složitější, protože většinou budete obkládat sádrokartony či OSB desky. Sádrokarton jako podklad musí být dokonale rovný, zatmelený, zbroušený, vyrovnaný, penetrovaný. U OSB desek je třeba použít kontaktní přechodový můstek. Separační deska slouží zejména u velkých formátů jako vložka pro eliminaci smykového napětí mezi dlažbou a deformujícím se podkladem. Separační deska se používá také pro kročejové odhlučnění dlažby.

Pokládka svépomocí může být skutečně riziková v případě exteriéru, například na terase. Pokud se do ní pustíte, je nutné velmi dobře udělat hydroizolace, aby voda přes beton nevzlínala a naopak neprosakovala do podkladu. Důležité je i celokontaktní provedení, nesmějí tedy vzniknout vzduchové mezery mezi dlaždicí a lepidlem, kde by časem kondenzovala voda. Tady může udělat chybu i zkušený obkladač. Když při nanášení lepidla dělá obkladač rukou oblouk, vzniká tzv. oblouk přes oblouk, což je ve světě překonaný způsob.

Tímto obloukem se vlastně uzavírá vzduch uvnitř konstrukce. Lepidlo se správně nanáší jen jedním směrem, abyste vytlačili vzduch ven. Jako potenciálně rizikové vnímá Tomáš Heřman svépomocné obkládky při rekonstrukcích ve starých domech, kde jsou nesourodé vrstvy podkladů a omítek. Když se do akce pustí amatér, může snadno udělat chybu. V objektu starém sto let bývá nutné podklady na stěně i podlaze sanovat. Znalosti o správném postupu a odborném zázemí má málokterý kutil.