Zvenčí k ní vede úhledně vyšlapaná cesta skrz zářivě zelenou louku. Svou majestátnost a velkorysost vnitřních prostor, které se všemi rozvětveními dohromady čítají na dvacet kilometrů, všem příchozím tají. Klame snad záměrně? Ukrývá se za hradbou vzrostlých stromů na pomezí Josefovského a Křtinského údolí mezi Adamovem a Křtinami v Moravském krasu. Býčí skála.

Nebýt nedaleké chaty, zázemí asi sedmdesátky členů místní speleologické skupiny, a bezpečnostních pásek upozorňujících na zákaz vstupu, byla by téměř k nenalezení. „Vítám vás. Jdeme dovnitř, co říkáte?“ podává pravici k pozdravu Jiří Svozil, předseda speleologické základny v Býčí skále.

Říká se o ní ledacos. Někteří lidé prý z nevysvětlitelných důvodů nedokáží překonat zvláštní tlak, který jim zakazuje do útrob vápencové skály vůbec vstoupit. Jiní zase tvrdí, že uvnitř slyšeli hlasy, kvílení, kroky a vnímali silné proudění energií.

Tip na výlet: Býčí skála. Kdo nechce mezi netopýry, jeskyni najde i v muzeu

Do předsíně, která v minulosti díky svým rozměrům a slunečnímu svitu pronikajícímu sem jen v určitou denní dobu sloužila jako svatyně, vede malý vchod uzavřený železnou bránou. Jeskyně je totiž běžně nepřístupná. Zájemcům se otevírá pouze tři po sobě jdoucí víkendy v roce.

Zvenčí je slyšet tupé pravidelné rány. Skupina jeskyňářů zde pokračuje v přípravách na otevření. „Schází se tudy do další části jeskyně, musíme ten sešup trošku zpevnit kamením, aby si tady turisté nevyvrátili nohy,“ ukazuje jeden z mužů, jemuž na hlavě sedí helma s nezbytnou čelovkou.

Vevnitř je šest stupňů nad nulou. Rozmístěná světla odhalují opar líně se táhnoucí prostorem. „Tajemné síly a tady? To určitě ne, nejtemnější silou jsem tady já. A taky ten pán tam vzadu,“ ukazuje se smíchem opodál stojící muž s vousy.

Lákadlo pro okultisty

Speleologové tráví v jeskyních většinou hodiny. Nezřídka i dny či týdny. Záleží na tom, jaké výzkumy právě provádějí. „Já už tu chodím čtyři sta let a žádné hlasy jsem nikdy neslyšel. Akorát tudy o půlnoci obchází oběšený Helmut, ale je neškodný. Stačí si ho nevšímat. Ale ne, teď vážně. Tajemná a magická Býčí skála určitě je. Děsivá ale není. Sice přitahuje okultisty, ale většinou zklamaně odcházejí. Energií tu proudí spousta. Ale žádná z nich není negativní,“ vypráví Svozil.

Pokračuje stále hlouběji do nitra jeskyně, jejíž stěny vymlela do fascinujících obrazců voda. Slyšet je je vzdáleně jen bublání Rudického potoka a kapání vody. Mnohde odešla vlivem vlhkosti světla a chvílemi je úplná tma. „Při trošce představivosti, když je tu člověk sám, sedne si a mlčí, v něm to bublání opravdu může probouzet pocit, že v dálce někdo mluví nebo kráčí. Pak čeká, kudy kdo vyjde ven. A ono nic. Když však víte, kde tento zvuk vzniká, děsivé to není. Umíte si to racionálně zdůvodnit,“ pokračuje předseda speleologů z Býčí skály.

Na stejné lince pokračuje i další ostřílený speleolog Igor Harna. „Vykládá se o tom, že v noci vycházejí ven výpravy. No, tak leda výpravy jeskyňářů s baterkami, nejsou to žádné zbloudilé duše, které hledají cestu ven,“ usmívá se.

Klidní zůstávají i při zmínkách o useknutých hlavách a rukou čtyřiceti koster, které zde v roce 1872 nalezl archeolog Jindřich Wankel. „Minulost, a zvlášť ta z Býčí skály, se hodně přibarvuje. Podle revizních výzkumů, ke kterým zde došlo loni, to vypadá, že místo sloužilo k rituálům a obřadům. Pravděpodobně se tu pohřbívali významní lidé Doby halštatské. Kosterní pozůstatky byly zdobené nejrůznějšími šperky, zbrojí či zbraněmi,“ vysvětluje Svozil.

Respekt k jeskyni

Společně s Harnou se shodují, že u nich s věkem a zkušenostmi více než obavy roste respekt. „Když mi bylo patnáct, nebál jsem se v jeskyních ničeho. Čím jsem starší, čím víc jsem toho viděl a prožil, tím větší úctu mám. Zásadní v jeskyni je, aby člověk nechodil sám. A aby byl vhodně oblečený. Kdyby se totiž něco stalo, hned promrzne. A pak ho ven vynesou v pytli. Je to rychlé, jen si nemyslete. Je tu osm stupňů a stoprocentní vlhkost,“ upozorňuje Harna.

Kostnice pod kostelem svatého Jakuba v Brně.
Tajemná jižní Morava? Vydejte se do děsivé kostnice či štoly pro vesmírné pokusy

Letní deník - logo 2022Zdroj: DeníkSvozil mu přitakává. „Před dvanácti lety jsme tady tak zachraňovali potápěče. Uvízl ve víru. Trvalo osm hodin, než jsme ho dostali ven,“ vzpomíná speleolog, jehož standardním vybavením je termokombinéza, suché oblečení na převlečení, dvě nezávislá světla, rukavice a holínky.

Prostorné jeskynní síně střídají užší místa. Speleologové namíří své baterky dokonce i do komor, kterými je nutné se proplazit. „Strach ze stísněných prostor je trošku v každém z nás. Pokud člověk není zvyklý, padne na něj tíseň. Jde to ale odnaučit. Ve skupině není problém. Když jde ale speleolog sám do hloubi jeskyně, dolehne na něj respekt. To ale být musí. Jeskyně totiž není obývák, tady nejsme doma,“ podotýká Svozil.

Z historie Býčí skály

  • Otevřená bývá pouze tři víkendy v roce. Letos to bylo 11. a 12. června, 18. a 19. června a 25. a 26. června 2022.
  • Nejhlubší místa v Býčí skále jsou až dvě stě metrů pod povrchem.
  • Je druhou největší jeskyní v republice co se rozsahu a velikosti týče.
  • Stále není prozkoumaná. Podle odborníků zde budou výzkumy archeologů, speleologů, geologů, paleontologů i ekologů probíhat dalších padesát až sto let.
  • Nachází se ve střední části Moravského krasu. Jde o komplex jeskyní Rudického potoka. Skládá se z Rudického propadání, Býčí skály a Barové jeskyně.
  • Celková délka je se všemi rozvětveními kolem 20 kilometrů.
  • V roce 1950 zde začal fungoval speleologický klub. Jeskyni přidělili kroužku speleologů při adamovském Adastu.
  • Speleologové z Býčí skály jsou jednou z 25 speleologických skupin v Moravském krasu a patří mezi 40 základních skupin České speleologické společnosti. Mají na 70 členů.
  • Býčí skála je jedním z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů v České republice. Letos jich napočítali více jak 4 tisíce. Každoročně jejich počty rostou.
  • Hnízdí zde také vzácný sokol stěhovavý.
  • Je nejlépe prozkoumaným jeskynním systémem v zemi.
  • Nejvýznamnější nálezy se nacházejí v muzeu v rakouské Vídni. Pocházejí z doby bronzové. Jedním z nich je i slavná soška býčka objevená v roce 1869 bratranci Felklovými, podle níž však jeskyně svoje jméno nezískala.
  • V mladém paleolitu zde sídlili lovci sobů.
  • Výzkumy zde prováděli také Lichtenštejni. Později, na začátku dvacátého století, zde bádal Klub německých turistů.
  • Býčí skále se nevyhnula ani druhá světová válka. Němci se snažili veškerou zbrojní výrobu přesunout do podzemí, což se jim povedlo třeba v nedaleké jeskyni Výpustek. I svatyni v Býčí skále upravovali. Ke konci války však stihli pouze rychlý průzkum, zda nenajdou něco ze svého pohledu cenného, tedy germánského, a menší úpravy. Třeba vybetonování podlah. Výroba se zde ale nikdy nerozjela.

Břeclavská redaktorka Iva Haghofer.Redaktorka Iva Haghofer.Zdroj: Deník/Iva HaghoferMedailonek autora: Iva Haghofer
Záhady, tajemno a duchovno mě provázejí od dětství. Věci mezi nebem a zemí mě vždy fascinovaly i děsily. Velice ráda s rodinou cestuji, poznávám nové země, kraje i místa. Nevyhýbám se ani těm zvláštním, děsivým a tepajícím historií. Jako člověk, který má strach ze stísněných prostor, jeskyně a podzemí zrovna nevyhledávám, Býčí skála pro mě proto byla výzvou.