Události z minulého týdne spoustu lidí šokovaly. Jaké důsledky mohou přinést pro české spotřebitele?
Po ruské agresi na Ukrajinu ceny obilnin na burzách náhle vystřelily o 20 až 30 procent. Růst je nebývale strmý. V porovnání s jarem 2021 jsou ceny pšenice na burzách o 50 procent vyšší, a v porovnání s jarem 2020 jsou vyšší téměř o 100 procent. Ceny zemědělských komodit, především obilnin, ale rostou dlouhodoběji. K prvnímu skokovému nárůstu došlo již před zhruba půl rokem v souvislosti s rostoucími cenami energií, díky čemuž následoval prudký růst cen hnojiv a dalších vstupů potřebných pro zemědělskou výrobu. Týká se to třeba mechanizace, paliv, přípravků na ochranu rostlin, dopravy, zemědělských staveb i práce.

Co tak prudký růst cen vstupů znamená pro konečnou cenu potravin?
Růst cen zemědělských komodit se již začíná promítat do cen potravin rostlinného i živočišného původu, protože tvoří menší či větší nákladový podíl při jejich výrobě. U pečiva se odhaduje asi na 30 procent. Potravinářům rostou i další náklady. Z dlouhodobého hlediska je růst cen potravin až na výjimky vyšší než u zemědělských komodit, jejichž ceny desítky let stagnovaly. Růst cen potravin až o 100 procent tak lze očekávat v horizontu několika let.

Děkan Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze Josef SoukupZdroj: se svolením J. SoukupaPatří Ukrajina mezi důležité vývozce zemědělských komodit také pro Českou republiku?
Ukrajina, podobně jako Rusko, jsou významnými světovými exportéry zrnin, ale produkci vyvážejí především na trhy na Blízkém východě a v Africe. Až na malé výjimky v některých letech není Ukrajina významným exportérem na trhy Evropské unie ani České republiky. Ukrajina je také velkým exportérem olejnatých semen - slunečnice a řepky. Zvláště zásevy slunečnice nyní na jaře, ale i pěstování řepky,  mohou být na Ukrajině negativně ovlivněny válkou a import do Česka bude nižší.

Očekáváte změnu v přístupu státu k zabezpečení potravinové soběstačnosti země?
Vláda, ale zvláště Evropská komise, by se měly zamyslet, k čemu civilizace zemědělství vlastně potřebuje, co jsou priority, a co je méně důležité. Zatímco se ještě zabýváme tím, jestli mají zemědělci od roku 2023 používat 176, nebo „jen“ 175 „environmentálně klimatických opatření“, poslední vývoj nám ukazuje, že pro každodenní život je důležitější zajištění fyzické a cenové dostupnosti potravin. A také stability a konkurenceschopnosti zemědělských výrobců, zastavení úbytku úrodné půdy a také péče o ni. Možná i v tomto světle bude potřeba částečně přehodnotit zemědělskou politiku, ale také se už začít věnovat situaci s úbytkem půdy. Tedy například přehodnotit nutnost záborů půdy pro nové vlakové koridory, velkolepé silniční obchvaty každé vesnice, přivaděče dálnic, dnes už zbytečná nová nákupní centra, satelitní sídliště a velkosklady.

Ceny obilí kvůli válce skokově rostou. Zásoby máme, uklidňují pekaři

Máte tedy pro politiky nějaká aktuální doporučení?
Domnívám se, že po zkušenostech s obchodem v době covidové pandemie a díky současné eskalaci napětí se globalizace a centralizace v energetice a zemědělských komoditách dostávají za zenit. Myslím si, že je nyní potřeba napravit, co se ještě napravit dá, vrátit se více k lokální produkci a krátkým zpracovatelským a distribučním řetězcům. V určitých komoditách jako jsou ovoce, zelenina a drobné chovy je možné se částečně vrátit i k samozásobitelství, jež se nyní stává moderním trendem i ve městech. Bude potřeba nadále, ale rozumnějším způsobem, podporovat i udržitelné projekty v agroenergetice, tedy výrobu biopaliv, bioplynu a elektřiny, protože zemědělské plodiny jsou nejúčinnějším a plně obnovitelným akumulátorem sluneční energie a uhlíku. Aby toho mohlo být technicky dosaženo, je potřeba více podporovat výzkum a transfer poznatků.