Výzkumníci objevili překvapivou matematickou vlastnost písečných megavln, když v písečné směsi dělili průměr nejhrubších zrn průměrem těch nejmenších. Čísla, která jim vycházela, byla vždy velmi podobná. To je něco, čeho si během posledních několika desetiletí výzkumu doposud nikdo nevšimnul. Tuto pravidelnost objevili odborníci Katharina Tholenová, Thomas Pähtz, Hezi Yizhaq, Itzhak Katra a Klaus Kroy.

Dosud největší nalezenou fosilii ichtyosaura v Británii objevil Joe Davis. Měřítko pro snímek poskytl svým tělem paleontolog Dean Lomax
Upravovali nádrž a našli monstrum. Svět uchvátil nález pravěkého predátora

Studii vydali v pondělí na stránkách britského vědeckého časopisu Nature. Vědci tvrdí, že v budoucnu by se tohle číslo dalo využít pro kategorizaci různých typů písečného vlnění a ke zjištění, jaké konkrétní přesuny zrn tyto vlny vytvořily. „Kdybychom dokázali využít současné atmosférické podmínky k vysvětlení původu a migrace pozemských i mimozemských písečných vln, byl by to velký objev,“ sdělila teoretická fyzička Tholenová.

Tyto výpočty se vztahují jen na určitý typ písečných vln, které odborníci nazývají megavlny. Patří mezi ně ty útvary, které mají délku vlny mezi třiceti centimetry až několika metry. Vzhledově by se daly zařadit mezi plážové vlny a pouštní duny, přičemž se nachází po celém světě i mimo něj. Příkladem může být i planeta Mars, která je známá svými prachovými bouřemi, které krajinu přetváří.

Kromě velikosti je také jejich důležitou charakteristikou to, jak velká jsou písečná zrnka. Povrch tvoří hrubý materiál, zatímco pod ním je možné najít mnohem jemnější písek. Jejich kombinace ale nikdy není stejná, stejně jako vítr, který přes ně fouká a vytváří ze starých vln nové.

Kráter přezdívaný Brána do pekel v oblasti Darvaza.
Brána do pekel. Sověti kráter tajili, nikdo neví, jak přesně vznikl

Co tento druh vlnění odlišuje od jiných typů, je i jeho křehkost. Stačí podstatně menší změna v síle větru, aby se útvar přetvořil dle přání vzdušných proudů. Výzkumníci naznačili, že by jejich výpočty dokázaly tyto chvíle předvídat. Dokonce by mohly sloužit i jako okno do minulosti. „Mohli bychom vyhodnotit struktury písku, které v současnosti pozorujeme, například na Marsu nebo fosiliích či vzdálených místech na Zemi, jako komplexní archivy dřívějších klimatických podmínek,“ vysvětlila Tholenová.

Tím, jak vítr bičuje povrch, způsobuje přesun písku a vznik nových dun. Megavlny vznikají díky jemným zrnům, která vlivem větru zviřují ty hrubší. „Zjistili jsme, že charakteristický rys transportu zrn je zakódovaný v rozložení různě velkých zrn,“ napsali vědci. Kvůli jejich velikosti cestuje každá částice písku jinou rychlostí a ty hrubší se usazují na hřebenech vln, zatímco ty jemnější se obvykle usazují v jejich sedle a pod nimi.

K analýze Země dodali výzkumníci i tu z pozorování Marsu a klimatického větrného tunelu v laboratoři. „Komplexní sbírka pozemských i mimozemských dat, pokrývající širokou škálu geografických zdrojů a environmentálních podmínek, potvrzuje přesnost a robustnost tohoto nečekaného teoretického objevu,“ sdělili odborníci. Ke studii sbírali vzorky písku z megavln v Izraeli, Číně, Namibii, Indii, Jordánsku, Antarktidě a Novém Mexiku v USA.