Ryby, ovoce, včelí vosk, myrta, kadidlo, vonné oleje. Všechny tyto vůně, a mnohé další, provázely život starověkých Egypťanů. Několik vědeckých týmů se nyní nezávisle na sobě pokouší sestavit čichovou mapu starověkého Egypta. Ta má přiblížit, jak vypadal běžný život v dávné civilizaci. „Studium a oživování vůní minulosti badatelům pomáhá lépe porozumět tomu, jak starověcí lidé prožívali své obyčejné dny,“ konstatoval odborný portál Science News.

Erupce podmořského vulkánu nedaleko souostroví Tonga v Tichomoří.
Vědci přišli s novými detaily o erupci sopky Tonga. Jejich zjištění jsou děsivá

Vědci volí různé cesty, jak zjistit, co a kde vonělo či zapáchalo starým Egypťanům. Jeden z výzkumů, publikovaný letos na jaře, například zkoumal obsah nádob, které byly uloženy do jedné z hrobek a jež měly nebožtíkovi usnadnit cestu do posmrtného života.

Existují ale i jiné způsoby. „Někteří archeologové hledají molekuly vůně v artefaktech nalezených ve vykopávkách. Jiní se noří do starodávných textů a hledají v nich odkazy na receptury parfémů. Dokonce se třeba snaží vytvořit vůni podobnou té, jakou upřednostňovala Kleopatra,“ napsal web Science News.

Od ryb po kadidlo

Před pár týdny publikovaný výzkum v odborném časopisu Journal of Archaeological Science se zaměřil na chemickou analýzu obsahu uzavřených nádob, které byly nalezeny v 3400 let starém hrobě. „Analýza uchovaných vůní prokázala, že nádoby obsahovaly ryby, ovoce a včelí vosk,“ uvedl k tomu vědecký magazín Nature.

Netknutá hrobka byla nalezena v nekropoli poblíž Luxoru již v roce 1906. Těla v ní patřila staviteli nebo architektu se jménem Kha a jeho ženě Merit. Archeologové bohatou kolekci hrobové výbavy přemístili do muzea v italském Turíně. Překvapivě ale odolali pokušení pootevírat jednotlivé zapečetěné amfory, které byly v hrobce nalezeny, a nevědomky tak svým vědeckým následovníkům prokázali ohromnou službu. „Z rozhovorů s kurátory muzea jsme věděli, že z vitrín, kde byly nádoby uchovávané, se šíří ovocná vůně,“ nastínila členka výzkumného týmu, chemička Ilaria Deganová z Univerzity v Pise.

Mechanismus z Antikythéry, bronzové diferenciální ozubené soukolí ze starověku
Nejstarší známý počítač světa pochází ze starověku, našel se v potopeném vraku

Ona a její kolegové pod vedením chemika Jacopa La Nasa se za pomoci moderních přístrojů rozhodli vůně uzavřené v šestačtyřiceti amforách blíže prozkoumat a zjistit, zda mohou poskytnout vodítko, co vlastně obsahovaly, potažmo informaci, jaké vůně nebo chutě byly pro starověké Egypťany tak důležité, že si je vzali s sebou i do hrobu.

A analýza nezklamala. Vůně šířící se z nádob opravdu vědcům přiblížily, co si Egypťané cenili. Zároveň poskytly další informace o pohřebních rituálech lidí z nekrálovských rodů.

„Odborníci umístili artefakty z hrobky na několik dní do plastových pytlů. Chtěli v nich shromáždit dostatek molekul jednotlivých vůní. Poté pomocí hmotnostní spektrometrie identifikovali jednotlivé složky aromat. Chemici objevili aldehydy a uhlovodíky s dlouhým řetězcem, které svědčí o včelím vosku, trimethylamin pojící se se sušenými rybami, a také další aldehydy z běžného ovoce,“ informoval magazín Nature.

Výzkum obohatil dosavadní poznání o tom, jaké pachy a chutě starověcí Egypťané preferovali. Dosud vědci tvrdili s určitostí pouze to, že pro ně mělo velký význam sladce vonící kadidlo z aromatických pryskyřic. „Kadidlo bylo nezbytnou součástí všech chrámových ceremonii a také některých pohřebních rituálů,“ poznamenala pro magazín Nature archeoložka Kathryn Bardová z Bostonské univerzity.

Jenže přesná složení různých vonných směsí, které Egypťané používali a vyráběli, je stále velkou záhadou. Rozklíčovat ji nyní chce jiný vědecký tým pod vedením egyptoložky Dory Goldsmithové z berlínské Freie Universität. A už má první výsledky.

Faraone, zbav nás smradu

Vědci s Goldsmithovou v čele použili jiný přístup než italský tým. Soustředí se na zachovalé egyptské texty. Pátrají v nich po receptech na výrobu vonných směsí. Zároveň ale mezi řádky objevují i narážky na to, jaké vůně naopak dávnou civilizaci pořádně trápily. „Dochované písemné prameny naznačují, že obyvatelé starověkých egyptských měst se setkávali se širokou škálou příjemných i nepříjemných vůní. V závislosti na okolí vdechovali pach potu, nemocí, vařeného masa, kadidla, různých stromů a květin. Horké počasí v Egyptě zvyšovalo poptávku po parfémovaných olejích a mastech, které tělu dodaly příjemnější vůni,“ nastínil web Science News.

Nesnesitelný zápach, se kterým Egypťané bojovali ve svých ulicích, pocházel podle stále probíhajícího výzkumu písemných pramenů zejména ze zvířat. „V hymnu napsaném pro Ramsese VI. při jeho nástupu na trůn v roce 1145 před naším letopočtem bylo doslova uvedeno, že jeho prvním úkolem jako nového faraona bude zbavit obyvatele delty Nilu zápachu ryb a ptáků,“ uvedl Science News.

Vyhynutí dinosaurů. Ilustrace.
Ohromující objev. Vědci zřejmě našli část asteroidu, který vyhubil dinosaury

V článku publikovaném v roce 2019 Goldsmithová naznačila, že pro faraona bylo zabezpečení příjemných vůní opravdu důležité. „Rybí zápach totiž signalizoval nebezpečí neznámých míst, zatímco starověké dokumenty přirovnávají vůni vonných mastí a parfémů k civilizovaným městům pod kontrolou faraonů,“ uvedla Goldsmithová. Zjednodušeně řečeno, místa, kde to smrdělo, vnímali starověcí Egypťané jako místa chaosu a nebezpečí, vůně signalizovala svět pořádku a spravedlnosti.

Goldsmithová se proto snaží vytvořit čichovou mapu Egypta. Postupně ji sestavuje již několik let. „Například v paláci panovníka bylo důležité, aby vůně králů a jejich rodiny přehlušila vůni dvořanů a sluhů,“ zmínila Goldsmithová v článku zveřejněném v publikaci The Routledge Handbook of the Senses in Ancient Near East.

Jak uvádějí starověké texty, každá budova v Egyptě měla v závislosti na svém účelu jinou vůni. „V chrámech pomazávali kněží obrazy bohů něčím, čemu se říkalo deset posvátných olejů. Složení zůstává tajemstvím. V chrámech se mísily vůně parfémů, květin a kadidla s pečeným masem. Písemné zdroje popisují vůni grilovaného tučného masa jako obzvláště příjemnou,“ zmínil Science News.

Kleopatřin parfém

Problémem ve výzkumu zápachů Egypta ovšem je, že byť se dají ve starých textech najít zmínky o tom, jaké složení měly starodávné parfémy panovníků, většinou chybí přesné poměry látek - což zkresluje představu o tom, jak daný parfém voněl. Goldsmithová a její kolegové se jich přesto už několik pokusili namíchat. A mezi jinými také jeden z oblíbených parfémů slavné egyptské královny Kleopatry, která byla zanícenou milovnicí různých voňavek.

Na jeho znovuvytvoření mají podíl i odborníci z České republiky. Do pětiletého projektu Alchymie vůní je totiž zapojen také tým Seana Coughlina z Filosofického ústavu Akademie věd České republiky. „Parfumářské umění starověkého Egypta a Řecka se většinou nedochovalo. Víme přibližně, jaké vůně parfémy obsahovaly: myrhu, skořici, kardamom nebo terebint. Mnohem méně ale víme o tom, jak se vyráběly nebo proč se vyráběly právě takto,“ vysvětlil Coughlin.

Při pokusech o znovuvytvoření parfémů se tak orientuje zejména na starověké texty v kombinaci se současnými poznatky z chemie. „Hlavním zdrojem našich receptů na přípravu parfémů jsou starořecké lékařské texty, především z farmakologie. Parfémy samotné byly často považovány spíše za léky a využívaly se na způsob aromaterapie. Vyráběli je většinou stejní lidé, kteří vyráběli léky,“ nastínil vědec.

Kleopatřin parfém se jemu, Goldsmithové a dalším odborníkům povedlo namíchat v loňském roce. „Šlo o parfém Mendesian, který získal název podle města, kde byl vyroben, Mendesu,“ konstatoval Science News.

K odhalení postupu výroby Kleopatřina parfému pomohly vykopávky prováděné od roku 2009 ve městě Thmouis. Archeologové tam odkryli pozůstatky výrobny parfémů, včetně pecí a hliněných nádob na voňavky. Díky tomu mohli vědci přibližně rekonstruovat postup výroby Kleopatřiny vůně, který Goldsmithová a Coughlin doplnili svými znalostmi starověkých textů týkajících se parfémů. „Po experimentech s přísadami, které zahrnovaly pouštní datlový olej, myrhu, skořici a borovicovou pryskyřici, vytvořili Goldsmithová a Coughlin vůni, o níž se domnívají, že se blíží tomu, co používala Kleopatra. Jde o silnou, ale příjemnou dlouhotrvající směs kořenitosti a sladkosti, jak vědci říkají,“ napsal Science News.

Parfém překřtili na Eau de Cleopatra a postup jeho výroby popsali v loňském zářijovém vydání odborného časopisu Near Eastern Archeology. Jejich snahy tím ale nekončí, projekt míchání původních egyptských parfémů nadále pokračuje.

Zápach v Římě

Starověký Egypt není jedinou dávnou říší, jejíž vůně chtějí vědci prozkoumat. Aktuálně se o něco podobného snaží i odborníci na starověký Řím či říše na území Arabského poloostrova.

Analýzou vůní starověkých civilizací se zabývá například tým archeoložky Barbary Huberové z Institutu Maxe Plancka v Německu. V analýze, kterou publikoval její tým koncem letošního března v magazínu Nature, ona a její kolegové nastínili, jak detekovat chemické a genetické stopy starověkých vůní.

Egyptské pyramidy v Gíze jsou jediným dochovaným divem světa. Vědci přišli s novou teorií, která vysvětluje tajemství dokonalé pravidelnosti jejich tvarů
Tajemství dokonalého zarovnání pyramid: vědec přišel se vzrušující teorií

Aktuálně dostupné přístroje a postupy umožňují najít molekuly vůně z aromatických látek uchovávaných ve varných nádobách, v troskách městských odpadových jímek, či dokonce v zubním kameni na lidských ostatcích. „Vezměme si například obyčejnou kadidelnici. Její nalezení naznačuje, že byla využívána pro spalování nějaké látky. Analýzou molekulárního složení zbytků na takovém nálezu můžeme určit, co přesně bylo spáleno, a rekonstruovat, zda z ní voněla myrha, vonné dřeviny, nebo jiná směs aromatických látek,“ vysvětlila Huberová.

Podobným způsobem Huberová a její kolegové studovali artefakty z osady Tayma na území dnešní Saúdské Arábie. „Tayma byla zastávkou na prastaré síti obchodních cest, známých jako Kadidlová stezka. Tudy před 2300 až 1900 lety proudily zásoby kadidla a myrhy z jižní Arábie do středomořských destinací,“ uvedl web Science News.

Výsledky studie 59 kadidelnic z osady zveřejnila Huberová v roce 2018 na 11. mezinárodní konferenci o archeologii starověkého Blízkého východu v Mnichově. Ukázalo se, že obyvatelé této pouštní oázy nejen nakupovali aromatické rostliny a prodávali je dál do světa, ale také je sami spalovali.

Lidem voní různé vůně.
Vědci odhalili, jaká je nejkrásnější vůně na světě. A také nejhorší smrad

Jak ukazují poslední výzkumy, ani antický Řím nebyl nijak voňavým místem. Alespoň tedy z dnešního pohledu. Tehdejším obyvatelům mohl zápach jejich měst naopak vyhovovat. „Římská města páchla lidskými výkaly, rozkládajícími se mrtvolami zvířat, odpadky, kouřem, kadidlem, vařeným masem a zelím. Tato směs musela představovat pro tehdejší obyvatele vůni domova a možná dokonce vůni civilizace,“ nastínil v roce 2014 v knize Smell and Ancient Senses historik Neville Morley z University of Exeter.

Pro web Science News to potvrdila archeoložka Erica Rowanová z Royal Holloway z University of London. „Archeologické důkazy a písemné zdroje naznačují, že Římany z dělnické třídy žijící v Pompejích v době před katastrofickou erupcí Vesuvu doprovázely silné pachy. Scházeli se v tavernách, kde stáli nebo seděli v malých místnostech zaplněných zápachem připravovaného mastného jídla, tělesnými pachy ostatních, celý den pracujících, zákazníků a štiplavým zápachem linoucím se z nedalekých latrín. Vůně pompejských taveren přesto poskytovaly běžným Římanům příjemný zážitek, díky kterému byly mezi nimi tak populární. Vykopávky totiž odkryly takovýchto neformálních míst k setkávání a konzumaci 158 po celých Pompejích,“ konstatovala Rowanová.

Voňavá cesta do historie

Přestože analýza vůní stále patří k velmi málo probádaným oblastem archeologie, je pro vědce už nyní velmi důležitá. „Archeologové dosud prchavé látky ignorovali kvůli předpokladu, že už musely z artefaktů zmizet. Ale chceme-li porozumět starověkým Egypťanům, musíme se do světa starých pachů opravdu ponořit,“ upozornil archeolog Stephen Buckley z britské University of York.

Buckley byl součástí výzkumného týmu, který v roce 2014 publikoval v odborném časopisu Plos One studii o počátcích mumifikace, v níž se prokázala přítomnost molekul vůní antibakteriálních činidel. Vědci je objevili v látkách, do kterých byly zabalené mumifikované mrtvoly.

Podle některých odborníků by dokonce bylo vhodné, kdyby čichový zážitek provázel i návštěvu muzeí. „Vůně má potenciál umožnit nám prožít minulost osobnějším a emotivnějším způsobem,“ uvedla vědkyně Cecilia Bembibreová z University College London pro magazín Nature.