Pro jednoho oblíbená vůně, pro jiného nesnesitelný smrad. Vědci z několika států se spojili a zkoumali, zda lidé z různých kultur vnímají zápachy a vůně podobně, nebo je naopak jejich prostředí předurčilo vnímat některé pachy odlišně, než jak je cítí lidé z druhého konce planety.
Navzdory původním předpokladům se ukázalo, že kultura, ve které člověk vyrůstá, hraje jen velmi malou roli v tom, zda lidem konkrétní pach smrdí nebo voní.
„Chtěli jsme prozkoumat, jestli lidé na celém světě vnímají stejné pachy shodně, nebo je to něco, co je naučené. Tradičně se přístup k pachům vnímal jako kulturně naučený, ale náš výzkum dokládá, že kultura s tím má společného jen velmi málo," uvedl v tiskové zprávě k výzkumu odborník na klinickou neurovědu Artin Arshamian ze švédského Karolinska Institutet. Kromě švédských odborníků se do studie zapojili i vědci z Velké Británie či Mexika.
Výsledky výzkumu byly publikovány v odborném časopisu Current Biology. Ukázalo se, že o tom, zda je pach označen lidmi za vůni nebo smrad, rozhoduje primárně jeho složení. „To, co lidem voní nebo smrdí, je dáno v první řadě strukturou molekul daného pachu," upozorňují výzkumníci.
Populární vanilka
Vědci celkem zkoumali téměř tři sta lidí z celého světa. „Součástí skupiny byli jednotlivci z deseti různých kulturních skupin - včetně lidí z různých kmenů lovců a sběračů, tradičních farmářských komunit, ale i obyvatel moderních velkoměst. Tito lidé pak měli přičichnout k desíti různým pachům a ohodnotit jejich příjemnost nebo nepříjemnost," popisuje experiment server Science Alert.
Záhy se ukázalo, že to, z jakého kdo pochází kulturního prostředí, nehraje v jeho hodnocení téměř žádnou roli. „Pokud se názory zkoumaných 280 jedinců na některé pachy lišily, jen v šesti procentech případů to bylo dáno kulturou, z jaké člověk pochází. Ve více než polovině případů šlo o individuální preference každého jedince, a složení pachu samotného vysvětlovalo čtyřicet procent odlišností v přístupu k danému pachu," konstatuje web Science Alert.
Zjednodušeně řečeno, o tom, co komu smrdí a voní, nerozhodovalo primárně to, odkud daný člověk pochází, ale to, jaké je složení molekul dané vůně a co kdo běžně upřednostňuje.
Nejhorší vůně? Připomíná pot
Přes všechny rozdíly se ale na některých vůních shodovali prakticky všichni. „Jako vůbec nejpříjemnější vůně byl všemi zvolen vanilin. Jde o aroma, které voní jako vanilka. Na druhém místě pak skončil etylbutyrát," uvádí odborníci. Etylbutyrát je chemická sloučenina s ovocnou vůní, která bývá používána jako zvýrazňovač vůně a chutě v produktech s ovocnou chutí, například v ovocných džusech. Nejvíce se vůně etylbutyrátu podobá vůni broskví.
I sloučenina, která byla jmenována nejhorším smradem, bývá často využívána v různých potravinových produktech. „Za vůbec nejhorší smrad účastníci shodně označili kyselinu 3-metylbutanovou. Ta je známá svou nepříliš příjemnou vůní, kterou si většina lidí spojuje s některými aromatickými sýry nebo potem," uvádí web Science Alert.