„Já zatím zpívala pouze árie z této opery koncertně, ale celou tuto roli teprve tady. Je to hodně těžké, ale vlastně i krásné. Nejtěžší na tom je to, že jsme po celou dobu venku a stále někam běháme. Pořád musíme běhat a běhat. Dokonce i během pauzy běžíme tou nejdelší cestou přes zahradu do nějaké scény, aby nás diváci neviděli, jak se přesouváme. A to stojí spoustu energie,“ říká zpěvačka a pochvaluje si atmosféru prostředí.
„Máte to tady krásné. Kolegové, pan dirigent i režisér jsou moc fajn a takovou spolupráci jsme zažila poprvé v životě. Bylo to pro mě příjemné překvapení. Měla jsme strach z plenérového zpívání, ale právě spousta stromů tady pomáhá udržet vlhký vzduch, což je pro hlas vždy lepší; sucho a horko je špatné. Včera jsem se trochu nachladila, takže musím být opatrná,“ říká rodačka z korejského Soulu. Dodává, že ačkoli se od její první návštěvy v Česku před sedmnácti lety spoustu věcí změnilo, lidé zde zůstali stejní. „Lidé jsou tady milí a otevření. Vaše mentalita je podobná té naší, ale asijská kultura je jiná. Také jsem myslela, že Praha je nejkrásnějším českým městem, teď už vím, že máte nejméně dvě nádherná města,“ podotýká s úsměvem.
