Jak se vám podařilo dobýt vrchol amatérského divadla v Čechách?
Marta: Nejprve jsme získaly přímý postup z přehlídky recitace a divadla poezie Wolkrův Prostějov. Pak jsme se ještě zúčastnily Mladé scény v Ústí nad Orlicí, kde jsme získaly doporučení.

S čím jste dosáhly takového úspěchu?
Veronika: Jmenuje se to Svět nás má. Jde o představení, které je složené z experimentální poezie, doplněné našimi texty. Hrajeme ho samy dvě – a také jsme si ho samy režírovaly. Nějak jsme to poskládaly, že se to asi líbilo, tak jsme rády.

Jak vás napadl tento formát?
Marta: Už rok před tím jsme dělaly společně jedno představení, se kterým jsme postoupily na národní přehlídku Šrámkův Písek. Chtěly jsme tedy pokračovat dál. K experimentální poezii jsme došly náhodou. V minulosti jsme už jednou před tím zpracovávaly a celá ta sbírka se nám tak líbila, že jsme si řekly, že by stálo za to se jí zabývat ještě dál.

Kdy vlastně odjíždíte do Hronova a těšíte se, jak obstojíte?
Veronika: Koná se to čtvrtého až třináctého srpna, takže za chvíli.
Marta: Tam už to o soutěžení vlastně není. Je to taková odměna pro soutěžící, kteří tam postoupili a kteří si to tam mohou užít a zahrát si před publikem. Pro nás bude zajímavé, že si tam zahrajeme v jednom dni třikrát, takže to bude náročné, ale zajímavé.

Budete tedy vidět a bude se o vás vědět. Nabízí se tedy otázka, zda uvažujete o herectví jako o své budoucí profesi…
Veronika: Chtěla bych jít na DAMU, ale ne na herectví. Chtěla bych zkusit divadelní režii. Na tomto i na předešlém představení jsem si ověřila, že by mě asi režie bavila víc.

Marta: Já už jsem jednou zkoušky na DAMU na obor činoherní herectví zkoušela. Neúspěšně. Teď už mi to ale nevadí, protože budu studovat žurnalistiku na Univerzitě Karlově, takže jsem spokojená.

Obě jste vzešly z dětského souboru Děs při českokrumlovském divadle. Jak na ty časy vzpomínáte a hlavně na Janu Procházkovou, která Děs vede?
Veronika: Je to naše dobrá víla. Je to úžasný člověk.
Vždy nás dokázala usměrnit a vždy nám uměla dobře poradit.
Marta: Já začala až na střední škole a samotnou mě překvapilo, jak mě Jana dokázala rychle zaujmout a nadchnout pro divadlo.