Tragická nehoda otřásla obyvateli Českokrumlovska hned dvakrát.
Jednak proto, že na silnici 16.7. vyhasly životy osmačtyřicetiletého muže a šestnáctileté dívky a těžké zranění utrpěl i devítiletý chlapec, ale další ránu přidalo zjištění, že se jedná o rodinu z Hořic na Šumavě, kterou mnoho lidí zná.
Při nehodě zemřel dlouholetý herec hořických pašijí
a představitel Ježíše František Hladký a jeho dcera Eliška, kterou lidé mohli vídat
v souboru Krumlovští pištci nebo v hořickém pěveckém sboru Alteso Nočesta.
Nad všemi, kdo je znali, se vznáší černý mrak smutku. Stále tomu nemohou uvěřit.
"Franta přijel v noci z Německa a zašel za mnou s malým Františkem," řekl Miroslav Kutlák, předseda Společnosti pro zachování hořických pašijových her. „Řešili jsme pašije, které se rychle blíží. Chtěl si ještě před nimi vzít dovolenou a tak jsme si spolu prošli areál pašijových her. Pak sedl do auta a druhý den jsem se dozvěděl, že nežije," říkal zdrceně.
Domnívá se, že František Hladký později čekal na svou dceru v Českých Budějovicích, kam se měla vrátit z koncertu Krumlovských pištců, a pak asi zamířili směrem do Německa.
Krumlovští pištci se vrátili z prestižní akce na Mezinárodním hudebním festivalu Janáčkovy Hukvaldy, kde v neděli předvedli svůj program s tanečním souborem Campanello z třeboňského zámku. Domů se vraceli plni dojmů. Krumlovským pištcům však nedlouho po návratu skvělou náladu z výborně odehraného koncertu zkalila zpráva o neštěstí.
„Je to pro nás obrovská tragédie," říkala smutně vedoucí Krumlovských pištců Renata Pyšíková. „Jsme moc smutní. Zvláště, když si uvědomím, že k tragédi došlo dvě hodiny poté, co jsme Elišku předali."
František Hladký náležel k hořickým pašijím od počátku jejich obnovení. Jeho tvář ho k roli Ježíše Krista přímo předurčovala. „Stál u zrodu pašijí. Byl delegátem našich pašijí po celé Evropě," dodal Miroslav Kutlák. Díla Františka Hladkého ze dřeva i kamene obdivovali lidé na řadě výstav ve světě. Pro Hořice vytvořil také dřevěný betlém.
„Franta byl málomluvný, ale dobrák. Pracoval jako umělecký tesař zejména v zahraničí a pro pašije vytvářel umělecké návrhy. Jeho ztráta je pro nás i pašije velkou ránou. Rádi bychom s ním později přichystali rozloučení i v areálu pašijových her."
Stejně tak své rodině a přátelům chybí Eliška. Renata Pyšíková s bolestí v srdci řekla. „Eliška byla jedním z mých pišteckých dětí. Hrála s námi několik let, patřila do nejstaršího oddělení. V souboru nejde však jen o hraní, trávíme spolu mnoho času. A Eliška byla významnou součástí souboru. Byla tichá, hodná, nekonfliktní, ochotná kdykoliv komukoliv pomoci. Víme, že již nikdy nikdo, tak jako naše Eli, nezazpívá Tourdion, ale není to jen o jedné skladbě. Prožili jsme spolu mnohé. Eliško, měli jsme tě rádi, stále zůstáváš jednou z nás, navždy zůstaneš v našich srdcích."
