Kapela, která kromě dechové hraje i klasickou taneční muziku ve stylu semaforských šlágrů, vznikla přibližně před pěti lety. Podnětem byl podle jednoho z členů tělesa Ladislava Kozlíka, jenž vládne tubě, především zánik tradičních kaplických kapel.

„Já sám jsem od vojny hrával s místními Kapry, otec Emanuel, který je také členem Kaplického kvintetu, působil v kapele Staccato. To už je ale všechno pryč,“ vzpomněl Ladislav Kozlík.

Současná doba prý dechovce na Českokrumlovsku příliš nepřeje. Tanečních zábav, kde by byl tento druh hudby žádán, je údajně poskrovnu. „Hrajeme tak jednou do měsíce. Kromě plesů si nás lidé čas od času zvou i na oslavy narozenin, svatby, hráváme i při koledách,“ vyjmenoval Ladislav Kozlík.

„Když ale chceme vyhovět celému publiku, vždy kromě klasické dechovky zahrajeme i taneční skladby. V našem případě je to tak půl napůl,“ doplnil kaplický muzikant.

K muzicírování našel Ladislav Kozlík cestu už coby malý kluk. „Táta je také muzikant, a tak mě přihlásil do tehdejší lidové školy umění,“ vzpomněl hudebník, jenž kromě notoricky známých skladeb má spolu se svými kolegy z kapely Rudolfem Kubou, Janem Musilem, Janem Uretschlägerem a již zmíněným otcem Emanuelem v repertoáru i jednu píseň z vlastní hudební dílny.

„Nejraději ale poslouchám i hraji skladbu Fůra slámy, což je polka Karla Vacka,“ prozradil Ladislav Kozlík.

Oblíbená písnička

K. Vacek: Fůra slámy (refrén)
Fůra, fůra slámy, konec mezi námi, smůlu v lásce máme, štěstí nepotkáme. Nás čeká loučení, žádná pomoc není, každá panna stejná, z chalupy jak ze mlejna.